Tváří v tvář Putinovi, jednomu z nejobratnějších světových kleptokratů a despotů, nám nezbývá než doufat, že Donald nestáhne kalhoty i s trenýrkami hned při podávání rukou. Zatímco v případě Severní Koreje se můžeme smát, teď se můžou smát jen komunisté.

Drama kolem vyšetřování napojení Trumpovy kampaně na Rusko už se ohrálo a téma není tak velkým problémem. Během posledního půlroku americký prezident využívá aktivně zahraniční politiku jako nástroj pro kampaň před klíčovými podzimními volbami a velmi se mu to daří. Velká dohoda s dalším velkým vůdcem může být její další pokračování, a to na úkor Evropy, se kterou se teď pořád hádá.

Trump se během summitu s Kimem nepustil to sofistikovaných debat o denuklearizaci, nástrojích na její verifikaci či možnostech civilního využití. Kim ale chtěl přeci jen hlavně ten summit – Putin chce mnohem víc. Kus Ukrajiny a Krym ho nenasytily. To samé platí o mezinárodních normách či lidských právech, které americký prezident při jednání s Kimem vypustil. Pro něj ani jeho voliče podobné věci nejsou vůbec důležité. Teritoriální integrita Ukrajiny nebo světový řád založený na pravidlech už vůbec.

Jedinou nadějí je, že během summitu NATO 11. a12. července budou spojenci do Trumpa neustále šít, aby se nenechal okouzlit Putinovým charisma a nekývl po vzoru summitu s Kimem na zrušení cvičení amerických a evropských vojáků nebo třeba na rozdělení Ukrajiny či Sýrie.

Kam dál zavítá ve své tour s diktátory ještě není jasné, ale naštěstí do podzimních amerických voleb nezbývá tolik. Hlavně o té tour nikdo neříkejte Miloši Zemanovi, který se na dostaveníčko s Doníkem třese od jeho zvolení do čela zaoceánské Unie.

A tady čtěte o nové české vládě a o tom, jak ČSSD objevila nové dno.