Nejisté spojenectví
Před nějakým deseti měsíci byly vztahy Spojených států s Tureckem velice nejisté. Nejdřív došlo na armádní manévry na hranici mezi Tureckem a Sýrií, které mohly vyeskalovat v ozbrojený střet, později se nechal Donald Trump slyšet, že “zničí Tureckou ekonomiku”. Přestože řada demokratických zemí vnímá tureckého prezidenta jako diktátora, konflikt mezi ním a Trumpem vyvolával obavy.
Stažení americké armády z regionu uvrhlo region do nejisté situace. Rychlé opuštění postů vedlo k útěku desítek místních vězňů a teroristická organizace ISIS podle posledních zpráv opět posiluje. Druhým nepříjemným výsledkem sporu mezi Erdoğanem a Trumpem byl fakt, že absence západních spojenců nutila Turecko hledat oporu v Rusku, které je na Blízkém východě vždycky tak nějak za rohem a vždycky ochotné pomoci.
Pandemie nového typu koronaviru, který způsobuje nemoc covid-19, však zasáhla všechny zúčastněné. A vypadá to, že vztahy mezi Tureckem a Spojenými státy se vylepšují. Už v pondělí přiznal prezident Erdoğan, že vedl s Trumpem několik telefonátů a “vyměnili si pár vtípků”, což je pro dnešní večer inspirace pro vaše noční můry. Nemáte zač.
Oba vůdci hledají spojence, protože ani jeden z nich jich nemá příliš. A Trump obzvlášť potřebuje udělat stopu v zahraničí, protože se mu blíží volby. Aspoň to tak vypadá z jeho zoufalých pokusů svolat summit.
Turecké rozladění
S Tureckem jsme ale nedávno měli co dělat i my, tedy Česká republika. Na chůzi Senátu na konci května většinou bodů samozřejmě představovala koronavirová krize. Ale! Jeden z bodů se týkal turecké historie. Nehezké turecké historie.
Na návrh Milana Štěcha z ČSSD byla genocida Arménů Osmanskou říší ze začátku minulého století oficiálně uznána jako… no, jako genocida. Turecká diplomacie samozřejmě označuje celou věc za “přepisování historie v rámci svých zájmů” a tvrdí, že jde “o zákeřné jednání”. Zvláštní je, že zákeřným jednáním neoznačuje smrt tří set tisíc Arménů. A mimochodem, tři sta tisíc je oficiální turecké číslo. Arménci tvrdí, že bodycount je někde kolem půl druhého milionu.
Turci jsou na tuhle svou část historie obecně velice hákliví, protože se točí i kolem konce Osmanské říše, vzniku Turecka a jeho otce zakladetele Atatürka.