Pokud vás zaujala úvodní fotografie, tak bychom vás rádi upozornili, že se nejedná o postavu babičky z románu Boženy Němcové, nýbrž o portrét úspěšné české podnikatelky Anny Náprstkové. Ta byla známá díky své štědrosti a solidaritě s pražskou chudinou. Takže ano, můžeme o ní také říct „šťastná to žena“.
Skromná a štědrá vdova
Před 150 lety zemřela česká podnikatelka Anna Náprstková, která se ve své době stala velmi populární tím, že podporovala české vlastence a pomáhala chudým lidem. Její život však nebyl procházkou růžovým sadem, jak se může zdát. Narodila se v Praze v zámožné měšťanské rodině Vincence Homa a Josefy, a to v roce 1788. Když jí bylo pouhých deset let, její otec se utopil při velkých povodních, což způsobilo velké finanční problémy celé rodině. A není se čemu divit, Náprstková pocházela ze 13 sourozenců. Ve věku pouhých 11 let tak musela nastoupit do služby u matčina druhého bratra, kde byla využívána jako levná pracovní síla.
Když strýc zemřel, nastoupila jako služka ke druhému strýci, ale ten jí dal na rozdíl od toho prvního možnost vyučit se v obchodě a pomáhat mu s podnikáním. Strýček tehdy vlastnil krupařský obchod na Malé Straně. Zlom v životě Anny nastal ve věku 19 let, když se provdala za sklepníka Jana Nováka, který jí dal přednost před dcerou jejího strýce. Náhle se ze služebné stala spoluprovozovatelka malostranské restaurace, kterou společně s manželem otevřeli. Později se odstěhovali do Karlína, kde si provozovali vývařovnu s obsluhou.
Vzhledem k tomu, že jim společné podnikání fungovalo, rozhodla se vzít k sobě na hospodářství svou matku a mladší sestru Madlenku. Zlom nastal v roce 1811, když došlo ke státnímu bankrotu a kvůli finančnímu patentu se jejich finanční prostředky znehodnotily na desetinu. Anna byla opět na pokraji bídy, ale ani to jim nezabránilo si pronajmout pivovar u Hermonů. Ve věku 31 jí však náhle manžel zemřel, a tak Anna zůstala se třemi dětmi sama.
Ve svých 35 letech se přesto rozhodla znovu provdat. Vzala si sládka Antona Fingerhuta. V překladu znamená jeho jméno Náprstek, akorát ho matrikářka tehdy napsala německy. Anna začala používat nejprve jeho příjmení v němčině, ale později ho vyměnila za českou variantu Náprstková. S druhým manželem se přestěhovali do domu u Halánků na Betlémském náměstí. Po devíti letech bohužel Náprstková opět ovdověla a zase zůstala sama. Její nadějí byl však syn Ferdinand, kterého poslala studovat techniku, aby se mohl stát jejím nástupcem. Mladšího Vojtěcha zas poslala studovat práva.
Přišel rok 1848 a s ním i potlačení revoluce. Vojtovi tehdy hrozil trest smrti, a tak svou situaci musel řešit emigrací do USA, kde strávil 10 let. Matka ho odmítla finančně podpořit, protože měl nemanželský vztah. Jejich špatné vztahy urovnal až jeho rozchod s přítelkyní. Nakonec se Vojta vrátil díky amnestii v roce 1857 a život šel dál. Když se Vojtěch vrátil, měl plán otevřít muzeum – později se i on sám proslavil, jak všichni víme. S tímto krokem mu finančně pomohla jeho matka. Ta byla všeobecně považována za velmi skromnou a štědrou ženu, jež se nebála pomáhat tam, kde bylo potřeba. I díky tomu se v Praze stala velmi uznávanou osobností, která podala pomocnou ruku například i českým vlastencům v nouzi nebo pražské chudině. Za svůj život získala na svou dobu obrovské jmění, takže jí nedělalo problém rozdávat peníze i jídlo.
Nakonec zemřela ve věku 85 let a její tělo bylo pochováno v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
