"V mysli vlast, v paži sílu!" V legendárním Sokolu cvičili intelektuálové i odbojáři – G.cz
Vyhledávání

"V mysli vlast, v paži sílu!" V legendárním Sokolu cvičili intelektuálové i odbojáři

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Před 158 lety se sešlo v Panské ulici v Praze několik podporovatelů Tyršovy myšlenky a založili Tělocvičnou jednotu pražskou, která brzy změnila název a vešla do české historie jako legendární Sokol. Stalo se tak roku 1862 a zakladateli a hlavními představiteli byli Miroslav Tyrš, první náčelník, a Jindřich Fügner, první starosta. Sokol se pro některé stal náplní života a pro jiné kultem, ale zcela nezpochybnitelně se stal především největší a nejúspěšnější tělovýchovnou organizací v české a slovenské historii.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 16.2.2020, 13:41

Německá tělovýchovná inspirace

Původní idea i samotné založení Sokola proběhlo těsně po Národním obrození, proto je potřeba se v historickém kontextu podívat do sousedního Německa, které mělo na většinu aktivit v té době zásadní vliv, ať už pozitivní nebo negativní. Inspirací pro vznik Sokola bylo turnerské hnutí Friedricha Ludwiga Jahna, jemuž se přezdívalo „otec cvičitel“ (něm. Turnvater), který v roce 1816 publikoval tělocvičnou studii „Německé tělocvičné umění“. Primární myšlenkou turnerů bylo sjednotit obyvatele německých států, posílit jejich národní cítění a vytvořit základ pro německou armádu. Odhaduje se, že v době revolučního roku 1848 měly turnerské spolky okolo 120 tisíc členů a existovalo jich přibližně 300. Důležitým rokem se stal rok 1868, kdy se podařilo vytvořit centrální organizaci „Německé turnerstvo“, které v té době zastřešovalo i tělovýchovné spolky v Čechách, Slezsku a na Moravě.

První setkání Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera

Veškeré počáteční aktivity i samotné založení Sokola se točí okolo dvou jmen – Tyrš a Fügner. Miroslav Tyrš, rodným jménem Friedrich Emanuel Tirsch, byl univerzitní pedagog, historik umění, a především český národní obrozenec německého původu. Nešťastným sledem událostí přišel o oba rodiče a musel být tedy vychováván českou vlasteneckou rodinou svého strýce. Již v dětství měl chatrné zdraví, a proto vyslyšel radu svého lékaře a začal cvičit. Lásku ke cvičení si udržoval po zbytek života a stal se mimo jiné také autorem českého tělocvičného názvosloví. Jindřich Fügner, rodným jménem Heinrich Anton Fügner, se narodil v Praze roku 1822. Fügner se věnoval obchodu, byl podnikatelem a je třeba dodat, že byl poměrně zámožný. Tyrš a Fügner se potkali v myslivně U Krále kolem roku 1858, kam jezdíval Jindřich Fügner s rodinou do letního bytu. Tyrš pracoval kousek opodál v Novém Jáchymově jako soukromý učitel dvou synů továrníka Eduarda Bartelmuse. Ještě tentýž rok pozval Fügner Tyrše do svého pražského bytu, kde společně začali pracovat na vzniku Sokola.

„Prohlížela jsem si ho důkladně, nejen proto, že mi byl divný jeho vous, kozí bradka, kterou jsem u žádného z našich známých neviděla, ale též proto, že mi slečna Pavla při procházce kolem obytného domu na můj dotaz, k čemu slouží ta divná lešení, vysvětlila, že je to nářadí, na němž pan Tyrš s hochy ‚turnuje‘. Toužebně bych si přála vidět to ‚turnování‘, o kterém jsem do té doby nic neslyšela,“ vzpomínala v roce 1860 Fügnerova žena Kateřina na setkání s Tyršem.

Počátky Sokola

Vzhledem k tehdejší propojenosti české a německé kultury probíhala četná česko-německá cvičení, kterých se účastnili všichni nadšenci sportu. Tato kulturní propojenost vyvrcholila nápadem na založení vlastního tělocvičného spolku, který však musel kvůli finančním potřebám splňovat jednu podmínku – muselo se jednat o spolek německý, s čímž Tyrš nesouhlasil. Tato situace vyústila v založení samostatného německého spolku „Deutscher Prager Turnverein“, který zahájil vlastní provoz v tělocvičně v Bartolomějské ulici 1. března roku 1862. České iniciativy se chopili Tyrš a Fügner a právě 16. února téhož roku v Malypetrově tělocvičně v Panské ulici došlo k založení Tělocvičné jednoty pražské, která měla ve znaku sokola v letu. Miroslav Tyrš poupravil tělocvičné stanovy a přidal do těch českých například šerm a k vycházkám připojil zpěv. Dne 1. června předala Karolína Světlá spolku prapor Sokola navržený Josefem Mánesem, který byl darem českých dívek a žen. Na bílé straně praporu byl umístěn nápis Sokol a na červené byl znázorněn onen sokol v letu s heslem „Tužme se“. Hlavními stavebními kameny sokolské iniciativy byla rovnost a bratrství, členové spolku si tykali a pozdravem se stalo slovo „Nazdar“.

O dva roky později došlo po úpravách stanov ke změně názvu na „Pražská tělocvičná jednota Sokol“. Spolek však nesouvisel pouze s tělovýchovou, jak by se mohlo z názvu na první pohled zdát, ale především s národním cítěním, s budováním národní uvědomělosti a se znalectvím kultury. Tyto morální aspekty totiž úzce souviseli s tehdejší obrozeneckou náladou. Sokolu nelze odepřít jeho vliv na politickou scénu té doby, na jeho založení se totiž podíleli i mimoparlamentní politici, mezi které patřil například Julius Grégr, Rudolf Skuherský či Tomáš Černý. U zrodu Sokola stáli ale také například Josef Mánes, Jan Neruda, Jan E. Purkyně a Karolína Světlá. Sokol tedy skutečně probudil u části populace jakési národní sebeuvědomění a také kulturně-budovatelskou iniciativu. Členstva začalo brzy intenzivně přibývat, a proto Fügner zakoupil parcelu a dal tak podnět ke stavbě vlastní tělocvičny v Sokolské ulici, kterou po své smrti odkázal Sokolu. Mezi sportovní aktivity patřily například sporty úpolové (zápas, vzpírání, šerm) a základy atletiky (běhy a skoky), postupem času ale spolek pokryl téměř všechny existující sportovní aktivy. Již v průběhu roku 1862 začaly vznikat jednoty i v dalších městech (Brno, Čáslav, Kutná Hora, Příbram atd.) a v roce 1865 byla založena první jednota dokonce v USA.

Sokol v období světových válek

Za první světové války se v realitě projevila Tyršova idea brannosti, kdy většina sokolů narukovala do armád, a to na obou stranách. Proto zpočátku první republiky fungoval Sokol také jako polovojenský sbor a významně se podílel na vzniku nové Československé armády. Mimi tuto počáteční činnost se v období první republiky Sokol dočkal vytouženého zadostiučinění za dlouhodobé usilování o státní samostatnost. Každý 15. občan byl tehdy členem Sokola a jeho počet se přiblížil jednomu milionu. Nejlepší cvičenci se stávali reprezentanty a Československá obec sokolská (ČOS) reprezentovala Československo na olympiádách a jiných mezinárodních závodech.

Po vypuknutí druhé světové války považovaly okupační moci ČOS a další podobně laděné spolky za nepřátelské a nebezpečné pro začlenění protektorátu do říše. V letech 1939 až 1940 zjistilo gestapo, že část Sokola je zapojena do odboje, a proto bylo preventivně zatknuto okolo 2 tisíc osob ze sokolského vedení. V důsledku tohoto vyšetřování, jehož iniciátorem byl Karl Hermann Frank, byla 12. dubna roku 1941 činnost Sokola zastavena. Po dosazení Reinharda Heydricha do čela protektorátu byla odstartována 8. října „Akce Sokol“, která spočívala v zatýkání vysoce postavených sokolských funkcionářů. Zatčeno jich bylo zhruba 1500 a velká většina byla poslána skrze Terezín do koncentračního tábora v Osvětimi. Tentýž den podepsal Heydrich i úřední rozpuštění spolku „Česká obec sokolská“ se sídlem v Praze. Během války se Sokol, i přes skutečnost oficiálního rozpuštění, podílel na odbojové činnosti. Je například známo, že členem Sokola byl i Jozef Gabčík, který se podílel na atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha v roce 1942.

Zákaz Sokola za totality

Roku 1946 byla sice na poválečném sokolském sletu ČOS obnovena, ovšem po únorových událostech nabral vývoj Sokola rychlý spád. V roce 1948 se rozhodlo, že jedinou povolenou tělovýchovnou organizací bude právě Sokol, ovšem pod drobnohledem KSČ. To mělo v létě téhož roku za důsledek například to, že na všesokolském sletu na Strahově prošel průvod sokolů kolem tribuny s Gottwaldem mlčky a s odvrácenou hlavou, navíc byla slyšet i hesla jako například „Nikdo nesmí diktovat, koho máme milovat!“, čímž Sokol naneštěstí dosáhl pouze významných čistek ve vedení spolku. Z důvodu tohoto a také dalších sokolských projevů nesouhlasu zrušil roku 1956 ÚV KSČ organizaci Sokol a o rok později zřídil Československý svaz tělesné výchovy a sportu, který poté existoval až do roku 1990. O tradici Sokola muselo tedy pečovat Ústředí československého sokolstva v zahraničí. Jedinou částečně světlou stránkou nastalé situace byly spartakiády, které byly pomyslným pokračováním sokolské tradice, tedy alespoň té pohybové. Ve vedení spartakiád často stáli bývalí sokolové a hromadná cvičení na našem území neměla ve světě obdoby.

Porevoluční obnova spolku

Přestože se v období pražského jara roku 1968 sokolové pokoušeli o obnovení Sokola, ke znovuzaložení došlo až roku 1990. V roce 1989, kdy už situace v Evropě naznačovala pád železné opony, se začaly znovuzakládat sokolské jednoty a připravovat všesokolské slety. V porevolučním období prošel Sokol nutným vývojem a přizpůsobil své aktivity době. V současné době členská základna Sokola čítá kolem 160 tisíc členů a patří k nejpočetnějším občanským sdružením v České republice.

Podobné články

Doporučujeme

Další články