Sto třicet pět let. 16. dubna před sto třiceti pěti lety se narodil jeden z největších filmových, komediálních a obecně uměleckých talentů historie lidstva. Jmenoval se Charles Spencer Chaplin a dodnes je to možná nejslavnější komik vůbec. Ale jak se říká, pod klaunovým make-upem se často skrývá smutek. A pod make-upem nejslavnějšího klauna všech dob se skrývá smutek největší.
Dítě ulice
Charlie se narodil v dubnu 1889 v Londýně. Přestože je Chaplin nesmrtelně spojen s dvacátým stoletím, je třeba si uvědomit, že místo, ze kterého pocházel, je viktoriánská Anglie. Se vším dobrým i špatným, hlavně teda špatným, co k ní patřilo. A to ovlivnilo celý Charlieho život.
Jeho otec byl komik, který vydělával velké peníze na turné po Americe, ale když jich vydělal dost, na svou rodinu hodil bobek a odešel od ní. Tou rodinou je myšlen Charlie se svým starším bratrem a jejich matka, klubová zpěvačka. Chaplin se později několikrát svěřil, že veškeré své taneční pohyby, zpěv i hraní, to všechno pocházelo od jeho matky. Už v nízkém věku dokázal napodobovat její vystoupení, takže když se stalo, že nebohé Hannah Chaplinové vysadil uprostřed vystoupení hlas, provozovatel klubu prostě vystrčil malého Charlieho na scénu a řekl mu: „Dělej něco.“ Chlapec tedy prostě dokončil matčino vystoupení a aplaus málem zbořil sál.
Jenže tahle roztomilá epizodka neměla kam vést. Hannah byla brzy nato zavřena do ústavu pro duševně choré, což byla v Británii na přelomu století skutečná lahůdka, a chlapci se ocitli na ulici. Pracovali dlouhé směny v továrně, jejich otec se jich ujal, ale protože to byl násilný alkoholik, úřady mu děti zase sebraly… a poslaly zpátky do fabriky. Charlieho starší bratr se nakonec přidal k námořnictvu a osamocený Chaplin na tom byl hůř a hůř. Spal často na ulici, dělal pomocné dělnické práce a bez většího úspěchu se pokoušel o herectví.
Na západ!
Nakonec se drapl potulné herecké skupiny, která mu sice nedala moc práce, ale konečně se dostal ke správným lidem. Netrvalo dlouho a Charlie dostal gig na tour po Americe. V roce 1912 tak měl příležitost vidět na pódiu Chaplina filmový producent Mack Sennet, který sháněl talenty pro filmový průmysl. Filmy byly v Kalifornii novou zlatou horečkou. Sennet musel Chaplina uhánět rok, dokud Charlie nekývnul na sto padesát dolarů týdně.
První Chaplinova role byla extrémní propadák. Nepomohly ani spory s režisérem, který nakonec každou Charlieho aspoň trochu dobrou scénu vystřihl z filmu. Chaplinova pozice ve studiu nevypadala dobře, až přišel malý zázrak. Natáčel se film Mable’s Strange Predicament a zjistilo se, že je nejenom příliš krátký, ale že v něm nejsou ani žádné komediální momenty, takže producent prostě ukázal na Chaplina a řekl mu: „Vem si něco z rekvizitárny a něco dělej! Cokoli.“ A tady se zrodila nejslavnější Chaplinova postava vůbec. Charlie napochodoval do rekvizitárny, náhodně vzal příliš velké kalhoty, hůlku, buřinku… A Tulák (Little Tramp) byl na světě. Dneska se film Mable’s Strabnge Predicament v češtině jmenuje Chaplin v hotelu.
Film byl neskutečný trhák a Tulák se začal objevovat častěji a častěji. Charlie na svém charakteru vydělal tolik peněz, že si během několika let založil vlastní filmové studio. A postavu Trampa vzal pochopitelně s sebou. Těžko říct, čím vším byla postava tak sympatická, že ji davy milovaly, ale určitě v tom byla kombinace humoru a empatie, hlavně k chudým lidem. Které měl ostatně jako dítě z fabriky Chaplin na rozdávání. To bylo taky důvodem jeho pádu… i jeho nesmrtelného filmového odkazu.
Na východ!
S nástupem mluveného filmu začala Chaplinova hvězda maličko upadat, ale tady přišlo Charliemu na pomoc právě jeho pochopení pro chudé, které… no, řekněme, že během velké hospodářské krize přišlo vhod. Filmy Světla velkoměsta a Moderní doba jeho levicové smýšlení prodávaly dost lyricky a stravitelně a vystřelily ho zpět na výsluní. S Diktátorem byl větším problém.
Přestože dneska na Diktátora hledíme jako na antinacistickou klasiku, v roce 1940, když byly ještě Spojené státy ve válce neutrální, byl film vnímaný jako komunistická propaganda. A nepomohlo ani to, jak po útoku na Pearl Harbour Chaplin vyzdvihoval Stalina, Rudou armádu a obhajoval jeho čistky. Americe zbývalo ještě pár let do éry mccarthismu, ale strach z komunismu už zatínal drápy.
Dalším Chaplinovým problémem byly ženy. Respektive jeho, velice jemně řečeno, nehezký vztah k nim. Za svou kariéru vystřídal řadu vážně nepříjemně mladých hereček a problémům se zákonem se vyhnul jen díky tomu, že byl ochoten si je vždy na pár let vzít. V roce 1944 ale jeho poslední známost měla všeho dost a společně se svým právníkem udeřila na Chaplina vším, co měli k dispozici. Díky zákonu, který vznikl, aby zamezil mezistátní prostituci, mohl být Chaplin obviněn za to, že převezl mladou dívku přes hranici Států za účelem sexu, takže byl nakonec souzen na základě paragrafu o obchodu s bílým masem. A přestože odsouzen nebyl, titulky ve stylu CHAPLIN OBVINĚN Z OTROKÁŘSTVÍ jeho kariéře nepomohly. A film, kterým se rozhodl vykoupit se v očích veřejnosti, Pan Verdoux, nebyl zrovna nejšťastnější. Ani v černé komedii o sériovém vrahovi postarších dam si neodpustil trochu té socialistické agitky.
A když pak koncem čtyřicátých let odjel do Evropy, USA se rozhodly neprodloužit Charliemu vízum. Chaplin se nepodíval do své náhradní vlasti dalších dvacet let. A přestože si na otočku přijel pro svého Oscara za celoživotní přínos filmu, Spojené státy ho už nikdy znovu nepřijaly. I v Evropě natáčel filmy, ale žádný nedosáhl globálního úspěchu hlavně proto, že byly zakázány ve většině Ameriky.
Ke konci svého života prodělal Charlie řadu mrtvicí a jen pár měsíců před svou smrtí začal pracovat na filmu o jihoamerické dívce, které přes noc narostou andělská křídla a je proto vystavena šikaně a útlaku veřejností. Měla to být kulminace jeho díla a jeho života. Ale snímek nikdy nedokončil, zemřel na poslední velkou mrtvici na Vánoce 1977.
Ale protože to byl Charlie Chaplin, je třeba dodat ještě jeden černohumorný moment. V březnu 1978 někdo vykopal Chaplinovo tělo z jeho hrobu ve Švýcarsku a po jedenáct týdnů požadoval výkupné. Policie nakonec zatkla dva chudé sovětské imigranty, kteří se přiznali, že neměli ani na jídlo a nenapadl je lepší plán, jak rychle přijít k penězům… a nechtěli ublížit nikomu živému.
Což je tak debilní, tragikomické, příšerné a zároveň roztomilé, že… to zní jako něco, co mohl vymyslet jedině Charlie Chaplin.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
