Přesně před osmaosmdesáti lety první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval na svůj úřad. Jako prozíravý státník a důsledný člověk trpěl ve své funkci několik let, dokud nenastavil kurz Československa směrem, o němž si myslel, že bude pro stát nejlepší.
Princeznu a půl monarchie k tomu
Když se podíváme na Masarykův život, mohli bychom říct, že byl mimořádně úspěšný. Hoch se z chudé moravské rodiny jenom díky svému intelektu dostane na studia ve Vídni, vezme si dědičku prastarého amerického rodu, vyroste v naprostou intelektuální elitu, sám vydupe z ničeho vlastní republiku a jen tak mimochodem u toho porazí Sověty i Rakousko-uherskou monarchii. A to všechno bylo korunováno tím, že se stal prvním prezidentem řečeného státu. Jenomže tam, kde by tahle pohádka měla slavně končit, tedy Tomáš se stal králem, opravdová práce doopravdy začala.
Masaryk byl mimořádně aktivním prezidentem, tak nějak tušil, že nově zformovaná země bude mít velice divokou politiku. Tušil, že pokud chce držet úroveň její efektivity i morálky na svých standardech, bude potřeba silného hlasu z Hradu. Tím si pochopitelně na nejvyšší úrovni nadělal spoustu nepřátel, ale málokdo měl koule na to, aby otevřeně kritizoval tatíčka osvoboditele. Takže většina útoků šla širokým opisem. „Masaryk dělá chyby, ale je to jistě tím, že vložil důvěru v nesprávné lidi!“ Hlavním terčem těchto útoků byl Masarykův chráněnec a nejbližší spolupracovník Edvard „Dítě prozřetelnosti“ Beneš.
A právě tohle nakonec zabránilo Masarykovi odejít na odpočinek včas.
Jsem konečně volný!
V první československé ústavě bylo zakotveno, že nikdo nesmí zastávat úřad prezidenta víckrát než dvakrát po sobě. Platila jenom jedna jediná výjimka, a tou byl právě z pochopitelných důvodů Tomáš Garrigue Masaryk. A ač nechtěl a byl na tom zdravotně čím dál tím hůř, musel jí nakonec ve třicátém čtvrtém využít.
Masaryk si totiž za svého nástupce do úřadu vybral trojnásobného premiéra a předsedu agrárníků Antonína Švehlu a napřel své síly k tomu, aby byl v květnu 1934 zvolen. Ještě v říjnu 1933 se tatíček jako třiaosmdesátiletý stařec účastnil v sedle koně vojenské přehlídky na den založení Československa, protože věděl, jak je důležité Hitlerovi demonstrovat sílu země. Přechod do rukou zkušeného politika Švehly pak měl proběhnout relativně hladce. Jenomže Švehla v prosinci ‘33 zemřel a Masaryk skončil bez nástupce. Logickým náhradníkem byl Edvard Beneš, ale jak už bylo řečeno, velká část politiků byla proti němu.
Masaryk se tedy v květnu 1934 musel nechat zvolit do čela státu znovu, aby získal čas připravit pro Beneše půdu. Už při skládání svého posledního prezidentského slibu si musel nechat napovídat. Vypadávaly mu pojmy, špatně se mu komunikovalo. A to ho čekal ještě rok a půl tvrdého vyjednávání a zákulisních politických her.
Téměř nad hrobem ale Masaryk ještě jednou a naposledy předvedl… no, Masaryka. A i svou poslední politickou hru dotáhl ke zdárnému konci. Tatíček abdikoval 14. prosince 1935 a jenom o čtyři dny později vstoupil Edvard Beneš do úřadu. Byl zvolen drtivou většinou parlamentu, jeho protikandidát Klement Gottwald získal pouhých třicet osm hlasů z celkových čtyř set dvaceti.
A Masaryk mohl v klidu odejít na odpočinek. „Jsem konečně volný,“ řekl tehdy. Zákonem mu byla přiznána doživotní renta a zámeček v Lánech, kde také o necelé dva roky později zemřel. Naštěstí se nikdy nedozvěděl, jak to s Československem dopadlo.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
