Steve McQueen patří k největším ikonám Hollywoodu 60. let. Ostatně, v té době byl v americké továrně na sny vůbec nejlépe placeným hercem. Představitel tichých hrdinů miloval adrenalin; nikdy se nenechal zastupovat kaskadérem a v soukromí holdoval závoďákům. S divokou povahou se totiž narodil – své matce dělal tolik problémů, že ho zavřela do internátu a až tam, po několika letech útěků a vzpírání, zrzavého rodáka z Indiany zkrotili. O mnoho let později se své bývalé škole McQueen, známý jako strýček skrblík showbyznysu, odměnil štědrou finanční pomocí.
Rebel bez hlídání
Pokud by někdo mohl vyprávět o těžkém dětství, pak určitě Steve McQueen. Když bylo rodákovi z předměstí Indianapolis teprve půl roku, jeho otec – záletný pilot a kaskadér – rodinu opustil. Steveova matka si nevěděla s výchovou a životem svobodné matky rady, a tak synka šoupla k výchově jeho strýci Claudovi, který měl farmu v Missouri. Pro zrzavého hubeného chlapce se svéráznou povahou nic moc vyhlídky. A přesto se z něj nakonec stala nejlépe placená hvězda Hollywoodu 60. let.
McQuuenův život se změnil v jeho 12 letech, kdy se matka uklidnila a umoudřila. Znovu se vdala a s pevným zázemím si syna vzala k sobě do Los Angeles. Steve byl ale problémový – kdo ví, možná byl taky na maminku trošičku naštvaný za to, jak se k němu celý život stavěla zády – a rychle se stal členem pouličního gangu. McQueenova matka to vyřešila způsobem sobě vlastním; kluka poslala do internátu Junior Boys Republic, což byl „dům pro problémové chlapce“. Steve se odtamtud několikrát pokusil utéct, ale vždycky ho chytili a přivedli zpět.
Trvalo to pár let, nakonec se ale učitelům a vychovatelům podařilo tu bouřlivou povahu zkrotit, a to dokonce natolik, že se ihned po dokončení JBR McQueen zapsal k námořnictvu. Až později se začal věnovat studiu herectví, u kterého pak již zůstal. O mnoho let později, když byl v balíku, tak ačkoliv měl mezi kolegy pověst lakomce a škrta, věnoval nemalý finanční obnos právě své bývalé škole s odůvodněním, že nebýt jí, nikdy by se nedostal tam, kde je, a nestal by se člověkem, kterým je.
Ten statečný
První filmovou roli Steve McQueen dostal v roce 1956 – tehdy se mihnul v Někdo tam nahoře mě má rád, životopisném dramatu o boxerech s Paulem Newmanem v hlavní roli. Průlom ale přišel až s legendárním westernem Sedm statečných. Tam ztělesnil Vina, jednoho z hrdinů bránících vesnici před nájezdy banditů, a zároveň tím určil typ svých postav – tichý, možná až chladný a stoický (anti)hrdina. Film Johna Sturgese udělal z McQueena hvězdu, kterýžto status potvrdil partem mazaného kapitána Virgila Hiltse, který se snaží uprchnout ze zajateckého tábora ve válečné klasice Velký útěk.
V podstatě každý další film, na který herec sáhl, je skvělý. Jako divák nemůžete šlápnout vedle s ničím z jeho filmografie. Za zmínku jistě stojí nebojácný šéf hasičů v kultovním Skleněném pekle a jeho zřejmě nejlepší role Henriho Charriera, na doživotí odsouzeného trestance, který na Ďábelských ostrovech touží po svobodě ve filmu podle autobiografických pamětí Motýlek.
McQueen si svým odměřeným projevem vysloužil přezdívku „King of cool“. Ta nezkrotná povaha, kterou dostal do vínku, v něm ale přežívala, a projevovala se hlavně v soukromém životě. Steve miloval adrenalin a zásadně odmítal kaskadéry – všechno si točil sám, ať už šlo o nebezpečné skoky a pády nebo automobilové honičky. Rychlým autům holdoval i v soukromí, měl jich ve stáji mnoho a sám závodil. Byl s tím spojen natolik, že i v moderních filmech odehrávajících se v 60. či 70. letech se na to sem tam objeví narážka – bylo tomu tak ve snímku Le Mans 66' nebo v Tarantinově Tenkrát v Hollywoodu, kde se McQueenova postava na chvíli i přímo mihne, hraje ho Damian Lewis.
McQueen se třikrát oženil a zplodil syna Chada. Dnes by možná oslavil 93. narozeniny, bohužel ale jeho divoký a dobře zaplacený život skončil celkem předčasně – zemřel totiž už v padesáti letech při operaci zhoubného nádoru, který mu vyrašil na plicích.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
