Čínská okupace
Čínská okupace Tibetu začala téměř o deset let dříve, v říjnu 1950, kdy do země vtrhla vojska Lidové osvobozenecké armády (People’s Liberation Army – PLA), sotva rok poté, co komunisté získali plnou kontrolu nad pevninskou Čínou. Tibetská vláda následujícího roku podlehla čínskému tlaku a podepsala smlouvu, která zajistila moc Jeho Svatosti dalajlamy, duchovního vůdce země, nad vnitřními záležitostmi Tibetu.
Odpor proti čínské okupaci se během několika následujících let neustále stupňoval, včetně povstání v několika oblastech východního Tibetu v roce 1956. V prosinci 1958 se v hlavním městě Lhase rozhořela vzpoura a velení PLA pohrozilo bombardováním města, pokud nebude udržován pořádek.
Povstání ve Lhase
Povstání ve Lhase v březnu 1959 vyvolaly obavy ze spiknutí, jehož cílem byl únos dalajlamy a jeho převoz do Pekingu. Když čínští vojenští důstojníci pozvali Jeho Svatost na návštěvu velitelství PLA na divadelní představení a oficiální čaj, bylo mu řečeno, že musí přijít sám a že žádní tibetští vojenští strážci ani personál nesmí překročit hranice vojenského tábora.
Dne 10. března tak obklíčilo 300 000 loajálních Tibeťanů palác Norbulinka a zabránilo dalajlamovi přijmout pozvání PLA. Až do 17. března mířilo na palác čínské dělostřelectvo a dalajlama byl evakuován do sousední Indie. O dva dny později vypukly ve Lhase boje, v nichž měli čínští okupanti oproti tibetským povstalcům početní a střeleckou převahu.
Neúspěch a exil
Brzy ráno 21. března začali Číňané ostřelovat Norbulinku a povraždili desítky tisíc mužů, žen a dětí, kteří stále tábořili venku. Následně PLA potlačila tibetský odpor, popravila dalajlamovy stráže a zničila hlavní kláštery ve Lhase spolu s jejich tisíci obyvateli.
Čínská moc nad Tibetem a brutální potlačování separatistických aktivit pokračovaly i v desetiletích následujících po neúspěšném povstání. Desetitisíce Tibeťanů následovaly svého vůdce do Indie, kde dalajlama dlouhodobě udržuje exilovou vládu na úpatí Himálaje.
Zdroj: History, Wikipedia