Druhá světová válka byla k lidským osudům nemilosrdná, a ještě o něco víc k osudům samotných vojáků. Mnoho z těch, kteří nasazovali své životy, aby přispěli k poražení nacistické mašinérie, nezvládlo v sevření nepřátel odolat nesmírnému tlaku a strachu a upřednostnili svůj život před ctí a ochranou přátel. Právě na životech těchto vojáků bývá často vidět, jak tenká je linie mezi hrdinstvím a opovrženíhodnou zradou. Jedním z příkladů těchto pohnutých osudů byl i krátký život Viliama Gerika, jenž se narodil 28. prosince 1920.
Viliam Gerik ze Slovenska
Tím nejznámějším jménem v tomto kontextu je patrně Karel Čurda, československý voják a výsadkář v rámci operace Out Distance, jenž se ale posléze stal konfidentem gestapa. Právě Čurda nese hlavní podíl na odhalení úkrytu parašutistů z výsadku Anthropoid a jejich následné smrti. Za své činy byl po válce souzen a v roce 1947 popraven.
Podobný osud potkal i vojáka československé zahraniční armády ve Velké Británii, Viliama Gerika. Narodil se 28. prosince roku 1920 a pocházel ze slovenského Medéru (dnes obec Palárikovo), kde v letech 1927 až 1936 absolvoval lidovou a občanskou školu. Posléze se v Bratislavě vyučil obchodním příručím a pracoval jako číšník v tamějším hotelu Luxor. V roce 1939 se pokoušel získat práci ve Francii, ale nebylo mu uděleno pracovní povolení. V době začátku druhé světové války mu bylo teprve 19 let.
Když se válečná mašinerie ze sousedního Německa začala rozbíhat, Viliam Gerik se rozhodl k odchodu do exilu, kde se hodlal chopit zbraně a bojovat za obnovu samostatné Československé republiky. Tehdy se ovšem rozhodně nejednalo o jednoduchý akt, nestačilo si dojít pro letenky a prvním letem se odporoučet do Británie. Slovensko opustil Gerik 28. října roku 1939 a cestovat musel vlakem. Jeho cesta vedla přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a libanonský Bejrút, odkud se konečně dostal do francouzského přístavu Marseille.
18. prosince dorazil do jihofrancouzského Agde, kde byl v rámci československé zahraniční armády zařazen k 8. rotě 1. pěšího pluku. Gerik byl technicky nadaný a vzhledem k tomu, že se již od mládí zajímal o fotografování a radiotelegrafii, byl na počátku roku 1940 poslán do poddůstojnické školy se zaměřením na spojovací výcvik. V červnu téhož roku se účastnil bojů na západní frontě a po kapitulaci Francie odplul s ostatními do Velké Británie, kde byl po reorganizaci přeřazen ke spojovací četě 2. praporu.
V rámci armády si udělal Gerik velice dobré jméno. Byl zdatným radiotelegrafistou s vynikající fyzickou kondicí a svými nadřízenými byl hodnocen velice pozitivně. Především z těchto důvodů byl vytipován a zařazen k výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Mezi lety 1940 až 1942 absolvoval v rámci tohoto speciálního výcviku sabotážní, parašutistický a radiotelegrafistický kurz. V roce 1942 byl dokonce zařazen do tzv. „ostrého provozu“, během něhož osobně přijal 54 depeší z okupované oblasti a kolem dvaceti jich sám odeslal.
Ostré nasazení
Do té doby se ovšem jednalo o „pouhý“ výcvik, opravdové nasazení do akce Viliama Gerika teprve čekalo. Na sklonku března roku 1942 byl vybrán spolu s nadporučíkem Oldřichem Pechalem a rotmistrem Arnoštem Mikšem k operaci ZINC, což byl krycí název pro výsadek na území Protektorátu Čechy a Morava. Úkolem výsadkářů bylo s pomocí radiostanice s krycím názvem Lída zpravodajsky pokrývat území Moravy.
Výsadek skupiny ZINC byl odstartován v noci 27. března 1942. Zajímavostí je, že skupina byla přepravována jedním letounem Halifax společně se členy Out Distance, tedy mimo jiné i s již zmíněným Karlem Čurdou. Do okupované oblasti se Gerik se dvěma dalšími členy výsadkového týmu dostal brzy ráno 28. března, chybou navigátora ovšem ne na východní Moravu, jak bylo plánováno, ale k obci Gbely na území Slovenska. Tato chyba v pozdější fázi celé operace významně ovlivnila osudy všech tří parašutistů, Viliama Gerika nevyjímaje.
Velitel Oldřich Pechal byl při přechodu slovensko-moravských hranic zadržen dvěma německými celníky, které zastřelil. V kapse jednoho z nich však zapomněl svou falešnou občanskou legitimaci, jež mu byla chvíli předtím zabavena. Pechal byl na základě tohoto „přešlapu“ následně identifikován gestapem a rozběhlo se po něm intenzivní pátrání. Na Moravě zanedlouho narazil na konfidenta a 2. července 1942 byl zatčen, při mučení ale nic neprozradil. 22. září téhož roku byl oběšen v koncentračním táboře Mauthausen.
Viliam Gerik se společně s Arnoštem Mikšem dostal do Brna, kde se oba zmínění rozdělili. Mikšovi se podařilo získat nové doklady, načež se přesunul do Prahy, kde se spojil s Valčíkem, Opálkou a Koubou. Právě s Koubou se Mikš pokusil vyzvednout materiál ukrytý výsadkáři operací Bioscop a Bivouac na Křivoklátsku. Místo bylo ale střeženo četníky, s nimiž se Mikš dostal do přestřelky a byl těžce raněn, načež spáchal sebevraždu. Ukrytý materiál následně našlo gestapo, a to dle plánku, jenž měl Mikš u sebe. Kromě plánku měl u sebe také seznam s pomocníky, které gestapo posléze pozatýkalo.
Viliam Gerik se také vydal do Prahy, kam dorazil 2. dubna 1942. Zde se měl setkat u své známé s dalším parašutistou. Tato spojka byla ovšem zatčena. Selhal i další Gerikův pokus o kontakt, neboť byl považován za nedůvěryhodného provokatéra, a on sám tak zjistil, že na něj nikdo s otevřenou náručí nečeká. Adresy, jež měl k dispozici, nebyly funkční, neboť lidé, na které se měl obrátit, byli buďto zatčeni nebo ze strachu odmítali poskytnout pomoc. Po několika odmítnutích začal být Gerik zoufalý – neměl kam jít a nemohl si koupit ani základní potraviny. Ačkoli byl totiž vybaven poměrně velkou částkou v protektorátních korunách a německých markách, bez potravinových lístků si nemohl obstarat nic.
Vše dospělo až k tomu, že se hladový a vyčerpaný Gerik rozhodl 4. dubna 1942 přihlásit na pražském policejním ředitelství, kde o sobě prozradil veškeré informace, včetně toho, že je parašutistou a v nedávné době seskočil z britského letounu. Gerik tak učinil s naivní vidinou toho, že bude jako Slovák vydán úřadům Slovenského státu a v rámci repatriace poslán na Slovensko. To se však nestalo – z policejního ředitelství byl ihned předán gestapu, kde byl jakožto cenný úlovek vyslýchán za pomoci psychologických metod namísto standardně užívaného brutálního násilí.
V tu chvíli se osobnost Viliama Gerika kompletně zhroutila. Gerik gestapu vyzradil vše, co věděl, a to včetně informací o výcviku ve Velké Británii a poměrech v československé zahraniční armádě, o parašutistech ze svého výsadku i o paraskupině Out Distance, se kterou sdílel letoun. Krátce nato byl využit při identifikaci rotmistra Arnošta Mikše i při určování parašutistů z operace Atnhropoid, kteří padli 18. června 1942 v pražské Resslově ulici.
Nepřiměřený trest smrti?
Ačkoli jej gestapo využívalo i k prověřování podezřelých adres, na nichž se mohli skrývat parašutisté, Gerik plnil úkoly tak, aby nedosáhl požadovaného úspěchu – vždy se ihned dekonspiroval. V té době navíc začínal pracovat na svém plánu, v jehož rámci se chtěl od gestapa odpoutat a přes Švýcarsko uniknout zpět do Británie. Gestapo si ovšem podezřelého chování všimlo a nasadilo na Gerika několik konfidentů. Jednomu z nich (Augustinu Přeučilovi) se Gerik naneštěstí s plánem svěřil, načež byl 6. dubna 1943 zatčen a uvězněn na Pankráci, odkud byl poslán do Terezína a následně do koncentračního tábora Dachau. Zde se 29. dubna roku 1945 šťastně dočkal osvobození americkou armádou, což ale v konečném důsledku pro Gerika nevěstilo nic dobrého.
Po válce se přihlásil na Ministerstvu národní obrany v Praze, kde se ale o jeho selhání již vědělo, a byl tedy okamžitě zatčen a uvězněn ve vězení na Hradčanech. Odtud se mu podařilo prchnout, načež se pokusil dostat ke svým kamarádům z Československé samostatné obrněné brigády a objasnit jim, v jaké situaci se nacházel. To se mu však nepodařilo a byl opět zatčen. Následně byl Gerik postaven před Mimořádný lidový soud, který jeho případ spojil s výsadkářem a konfidentem Karlem Čurdou. Soud nevzal v Gerikově případě v potaz ani jednu polehčující okolnost, a přestože dodnes nebylo zjištěno, zda svým jednáním způsobil něčí smrt, byl mu vyměřen stejný trest jako Karlu Čurdovi. Čestmír Šikola, příslušník paraskupiny Clay, který vyslýchal Gerika a Čurdu ve věznici na Pankráci, označil trest smrti pro Gerika za nepřiměřený, a to vzhledem k okolnostem, v nichž se Gerik po seskoku nalézal.
Viliam Gerik byl pro zločin vojenské zrady odsouzen k trestu smrti a 29. dubna roku 1947 čtvrt hodiny před polednem oběšen. Před popravou se dle dochovaných informací choval statečně a klidně, kata se údajně zeptal, zda má tam nahoře někoho pozdravovat. V den smrti bylo Gerikovi pouhých 26 let. Jeho ostatky skončily v neoznačeném hrobě na Ďáblickém hřbitově.
Zdroj: Konzervativní noviny, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
