I když si většina z nás myslí, že dotykové displeje a tablety jsou záležitostí několika posledních málo let, není tomu tak. Společnost Apple se totiž ještě dávno před představením iPhonu pokoušela na trh uvést revoluční zařízení s dotykovým displejem, které neslo název Apple Newton.
Chce to něco nového
Na konci 80. let se Apple Computers dařilo relativně dobře – poté, co byl z firmy vyhozen její zakladatel Steve Jobs, se z kalifornské společnosti stal úspěšný výrobce osobních počítačů řady Macintosh. Paradoxně tak Apple nejvíce vydělával na projektu člověka, jenž byl ze strachu o budoucí směřování firmy odstraněn z vedení, čímž ale společnost přišla o svého hlavního inovátora. Bylo nutné přijít s novým produktem, který změní svět počítačů – v roce 1987 přišel inženýr Steve Sakoman s návrhem revolučního produktu, pro který později vymyslel tehdejší šéf Applu John Sculley označení „osobní digitální asistent“, zkráceně anglicky PDA. I když určité formy pédéáček již v té době existovaly, byl Apple Newton (jak byl přístroj pojmenován) jeden z prvních skutečně použitelných digitálních asistentů s dotykovým displejem.
Původní plány byly neskutečně ambiciózní a v podstatě měl Apple Newton fungovat stejně jako například dnešní iPady – kromě organizování dne měl tak přístroj přijímat zprávy či měl pomáhat například grafikům při navrhování. To ovšem narazilo na několik problémů a především na tehdejší technologické limity. Sakoman nakonec v roce 1990 ze společnosti odešel, ale v té době si projektu všimnul právě John Sculley, který patřil mezi hlavní architekty Jobsova vyhazovu. Okamžitě se pro Newton nadchnul a rozhodl, že se projekt musí co nejdříve dokončit. V roce 1993 nakonec po letech odsouvání a problémů přišel na trh první model Applu Newton.
Technické potíže a Jobsova nenávist
I když byl přístroj s dotykovým displejem skutečně převratným vynálezem, trpěl nedostatkem vize, která ze společnosti odešla spolu s Jobsem, a až do jeho návratu vedla téměř k totálnímu pádu dnes opět úspěšné firmy. Navíc se vedení obávalo, že by Newton mohl konkurovat Macintoshům, takže některé funkce byly zbytečně osekány. Dotykový displej se dal ovládat jen se speciálním perem a revoluční rozeznávání rukopisu fungovalo přinejlepším pochybně. To ostatně parodoval i seriál Simpsonovi v jednom ze svých dílů, kdy si rváč Dolph chce napsat do svého Newtonu poznámku, aby „zbil Martina“, což přístroj přeloží jako „sníst Marthu“. Většina vlastníků Newtonu se nakonec shodla, že přesně tak ale přístroj v reálu fungoval.
Kromě toho byl osobní asistent moc těžký a velký, takže se nedal nosit v kapsách, což snižovalo jeho proklamované snadné užívání. Sculley ale v projektu viděl „svůj vlastní Macintosh“, kterým se chtěl konečně vyrovnat Jobsovi, a tak i přes pokračující špatné prodeje do polofunkčního Newtonu pumpoval další a další peníze. Díky tomu se prvotní chyby přístroje podstatně zlepšily a ke konci svého života byl Newton již poměrně použitelným produktem a celkem slušně se uchytil v medicínském prostředí – nikdy ale nevydělával tolik peněz, aby se stal něčím jiným než hračkou pro několik nadšenců či pokrokových manažerů.
Když se pak Steve Jobs triumfálně vrátil v roce 1997, okamžitě zastavil veškerou výrobu Newtonů a celý projekt zabil. Kromě ryze obchodních důvodů a technických problémů Newtonu byl Jobs motivovaný i osobní nevraživostí vůči Sculleymu a chtěl se tak pomstít na jeho osobním projektu. I tak ale Jobs uznal revoluční potenciál dotykového displeje, což ve výsledku vedlo k představení iPhonu, který se ale na rozdíl od Newtonu neovládá perem, ale prstem – Jobs tehdy poznamenal: „K čemu potřebujeme speciální dotykové pero, když jich máme pět na ruce od přírody?“ No, a měl pravdu.
A tady čtěte příběh Steva Wozniaka, který pomáhal založit Apple.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
