Inka Zemánková patřila v dobách minulých k našim nejpopulárnějším swingovým zpěvačkám, a to i díky filmu Hotel Modrá hvězda, ve kterém poprvé zazněla její píseň Slunečnice. Z té se stal hit 40. let 20. století. Jenže její kariéru jí překazil nejprve nacistický a následně komunistický režim. Nakonec se musela odstěhovat z Prahy a stát se traktoristkou.
Z parketu na pole
„Tak jako slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem, tak já stále hlavu svou obracím jen za tebou,“ zpívala česká swingová zpěvačka Inka Zemánková v písni Slunečnice, která se stala na začátku 40. let 20. století obrovským hitem. Jenže atmosféra tehdejší doby jí nepřála, a tak její nastartovaná kariéra postupně upadla v zapomnění. Nicméně letos v srpnu by oslavila 107. narozeniny, a proto by bylo dobré si o ní něco povědět.
Dívka k rytmu zrozená – takto se Ince Zemánkové, rozené Anně Inez Koníčkové, přezdívalo. Když jí byly dva roky, její otec zemřel na tuberkulózu, takže neměla vůbec žádnou šanci ho poznat. Nicméně její matka se znovu vdala, ale nebylo to manželství příliš šťastné. Navíc zahrnovalo i stěhování do Hradce Králové, a následně do Bratislavy. Jednu výhodu to však mělo. Právě v Bratislavě se stala Inka tanečnicí ve Slovenském národním divadle u paní profesorky Ely Fuchsové, čímž se vydala na uměleckou dráhu.
Balet ji však za srdce nechytil tolik jako zpěv. Proto svůj volný čas věnovala návštěvám koncertního sálu v Redutě, kde trénovali umělci a zpěváci. I ona zatoužila po tom začít zpívat, a proto se pokusila o angažmá v dívčím sextetu Singing girl. Matka jí to však zakázala. Když zemřela a o Inku se začala starat rodinná kamarádka, vše se náhle změnilo. Kromě toho, že dívku nechala změnit si jméno na Zemánková, tak se společně přestěhovaly do Prahy, kde Inka v polovině 30. let rozjela svou vysněnou kariéru zpěvačky.
Postupně zpívala s orchestrem Bobka Bryena a Karla Vlacha, se kterým natočila i svůj první hit s názvem Ráda zpívám hot. Její vzhled i talent neunikl ani filmovým tvůrcům. Všiml si jí i režisér Martin Frič a multiinstrumentalista R. A. Dvorský, kteří s ní měli v plánu natočit první český jazzový film. Jenže tehdejší nacistický režim to zakázal. Prý by se jednalo o film v americkém stylu, což bylo tehdy nepřípustné. Přesto však spolupráce Friče se Zemánkovou proběhla, a to v rámci filmu Hotel Modrá hvězda, kde se objevila její píseň Slunečnice. Ta vznikla v roce 1941 pro účely snímku. Z písně se stal hit, který už Zemánková nedokázala překonat.
Zemánková chtěla zpívat swing, který byl ve 40. letech sice velmi lákavý, ale na druhou stranu nacistickým i komunistickým režimem zakazovaný. Po skončení 2. světové války sice Zemánková zpívala s orchestrem Ladislava Habarta, jenže to skončilo po únoru 1948. Od komunistického režimu dostala zákaz zpívat swingovou hudbu, a místo toho, aby se snažila vytvořit nový ideologicky vhodný repertoár, raději se přestěhovala s manželem Václavem Holubem do Cvikova u Liberce. Tam si našla práci jako traktoristka.
V 60. letech se díky zahraničním agenturám dostala do světa. Jazz a swing zpívala v Německu, Švýcarsku, Francii i Polsku, ale v Československu to bohužel nešlo. Angažmá v zahraničí si získala díky tomu, že dokázala skvěle zpívat americké šlágry. Podle hudebních publicistů však stejně kvalitně zvládala swingové písně i v českém jazyce. Nakonec zemřela 23. května roku 2000 v Praze ve věku 84 let.
Podobné články
Arian Ebrahimi
Doporučujeme
Jan Fiedler
