Stručná historie WC: První záchod vznikl v 18. století, označení "toaleta" přišlo z Francie – G.cz
Vyhledávání

Stručná historie WC: První záchod vznikl v 18. století, označení "toaleta" přišlo z Francie

+ DALŠÍCH 11 FOTEK + DALŠÍCH 12 FOTEK

Roku 1725 byl zřízen prvního známý záchod, který byl určen pouze pro chození na "menší potřebu". Lidé ale nutnost vyměšovat mají pochopitelně od počátku věků, a tak předchůdce WC najdeme třeba ve starověké Číně nebo římských lázních. Dnes máme záchody mnoha typů i tvarů. Jak se tahle obyčejná, každodenní věc vlastně vyvíjela?

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 26.5.2020, 09:00

Toaleta, místo k péči o tělo

Ačkoliv nádoby, dutá křesla či prostě jen díry v zemi určené k vykonávání malé i velké potřeby má člověk k dispozici od nepaměti, až v polovině 18. století se objevil první "vodní klozet", tedy záchod podobný těm, jaké známe a denně používáme dnes. WC je věc, která je pro nás samozřejmostí a pokud někde není, byť je řeč například o obchodě s potravinami, kam vejdete, nakoupíte, co potřebujete a zase odejdete, pobuřuje nás to - a možná až znepokojuje! Jak ale vlastně toalety vznikly a kde se vůbec vzalo to půvabné slovo?

Jako řada skvělých věcí se zrodilo ve Francii. Původně označovalo kadeřnictví a péči o tělo jako takovou. Odtud ho během 18. století přebraly anglicky mluvící země, kde toaleta označovala dámský stolek přikrytý látkou, který sloužil k úpravě těla a celkového zjevu. Později slovo „toaleta“ jako ušlechtilá náhrada vystřídalo termín vodní klozet. Zřejmě to bylo kvůli, opět francouzskému, úsloví "cabinet de toaletate", což znamená něco jako pokoj na pudrování - zkrátka soukromou místnost, kde se člověk může osvěžit a "dát do pucu". To bylo napojeno na představení veřejných záchodů, které se nejprve objevily například na nádražích a ve vlacích. Původní použití se tak stalo netaktním a onomu stolku s látkou se tedy začalo raději říkat "toaletní stolek".

To se ale bavíme o předchůdcích splachovacích WC, těch báječných výdobytků moderní společnosti, které používáme dnes. V římských lázních fungovaly Kamenné duté výklenky s vytesanou dírou, kde vedle sebe při vykonávání potřeby sedělo 5 až 10 mužů. Dochovaly se keramické modely ze starověké Číny znázorňující vyvýšené boudy, kde se člověk vyprázdnil a jeho "odpad" padal rovnou na hnůj do výběhu s prasaty. Praktické v každém ohledu!

Dnes známe mnoho typů a tvarů záchodů - vedle těch splachovacích máme záchody suché, kyblíkové, mobilní, turecké, pisoáry, chemické záchody... Malý obrazový průřez historií klozetu najdete v následující galerii:

Pokud platí, že jiný kraj, jiný mrav, pak je rovněž pravda, že jiná země - jiný záchod. Záleží vždy na místních zvyklostech, kam se chodí vykonávat potřeba a dokonce i jakým způsobem. U nás je třeba běžné se po skončení bohulibé činnosti očistit toaletním papírem, jinde, například v Indii nebo v arabských zemích, to ale považují za extrémně nehygienické a po úlevě si tam patřičné části těla rovnou omývají vodou nad bidetem.

Zmiňovaný turecký záchod, na němž se nesedí, ale člověk si na něj musí dřepnout, je rozšířený rovněž na východě, ale často na něj narazíte i ve Francii či Německu. Obvyklé jsou i v Japonsku, i když tam jsou, jako ostatně všechny, technicky "vytuněné". Jaký záchod nejraději používáte vy? Není nad malé ranní "potrůnění" při zpěvu ptáků pěkně v lesíku, za chalupou, na staré dobré kadiboudě, co říkáte?

Podobné články

Doporučujeme

Další články