Franceska Mannová je považována za jednu z nejslavnějších polských hrdinek druhé světové války. Byla jednou z nejkrásnějších baletek své doby a dosahovala předních umístění v mezinárodních tanečních soutěžích. Svůj život však neodevzdala bez boje. Přímo v plynové komoře koncentračního tábora Auschwitz-Osvětim se s odvahou vrhla na dozorce s botou v ruce.
Z varšavského ghetta až na popraviště
Franciszka Manheimer-Rosenberg, známá také jako Franceska Mannová, byla jednou z nejvýznamnějších polsko-židovských umělkyň své doby. Narodila se ve Varšavě a jako oddaná vlastenka si získala pověst vynikající baletky a významné osobnosti varšavské kulturní scény. V roce 1939 se umístila na čtvrtém místě na mezinárodní taneční soutěži v Bruselu, kde se utkala se 121 dalšími mladými tanečníky baletu.
Po vypuknutí druhé světové války vystupovala ve známém varšavském nočním klubu Melody Palace. Jako Židovka se nakonec ocitla v ghettu, které v roce 1940 zřídily německé okupační úřady ve Varšavě a které bylo uzavřeno zdí. Na území o rozloze 2,6 čtverečních kilometrů zde přežívalo za otřesných podmínek přibližně 450 tisíc Židů.
V říjnu 1943 byla Franceska spolu se stovkami dalších Židů deportována do nacistického koncentračního tábora Auschwitz-Osvětim. Po vystoupení z vlaku věřila, že se jedná pouze o přestupní stanici. Celá její skupina totiž byla v přesvědčení, že míří do Švýcarska, kde budou vyměněni za německé válečné zajatce, a nakonec se dostanou do bezpečí v Jižní Africe nebo v Jižní Americe. Nacisté jim však připravili zcela jiný osud, a to jistou smrt.
Krásné baletce a ostatním ženám nacisté sdělili, že před údajným transportem do Švýcarska musí projít sprchou, aby byly před cestou dezinfikovány. V budově, kde se nacházely plynové komory, se měly ženy svléknout a připravit na důkladnou očistu. Nejrozšířenější verze událostí, které následovaly, říká, že Franceska si uvědomila, že místo sprchy je čeká plynová komora a následně smrt. Zatímco ostatní ženy se poslušně svlékaly, Franceska začala horečně přemýšlet, jak by si mohla zachránit život.
Zaznamenala, že mladí strážní SS (Walter Quakernack, Josef Schillinger a Wilhelm Emmerich) pozorují nahé ženy se zájmem. Rozhodla se tedy svlékat pomalu a provokativně, údajně dokonce předvedla improvizovaný striptýz. Strážní byli natolik okouzleni, že ztratili svou ostražitost. Když Francesce zbyly pouze lodičky s vysokým ocelovým podpatkem, jinak byla úplně nahá, sehnula se, botu si sundala a náhle zaútočila. Špičatým podpatkem bodla Quakernacka do obličeje, čímž mu způsobila takovou bolest, že upustil svou zbraň. Franceska pistoli sebrala a třikrát vystřelila – dvakrát zasáhla Schillingera do břicha a jednou Emmericha do nohy. Ostatní ženy se pak také vrhly na stráže.
Detaily těchto událostí nejsou zcela přesné. Židovský vězeň Jerzey Tabau, který po válce svědčil u norimberského procesu, tvrdil, že zranění utrpěli i další dva strážní – jednomu prý zoufalé ženy utrhly nebo ukously nos, druhý přišel o vlasy. Jisté je však to, že k incidentu skutečně došlo. Schillinger na následky střelného zranění zemřel, zatímco Emmerich se zotavil, ale zůstal po zbytek života kulhat.
Nacisté uzavřeli vzbouřené ženy v budově a velitel koncentračního tábora Rudolf Höss vydal rozkaz, aby byly přineseny samopaly. Všechny ženy, které se vzbouřily, byly zastřeleny. Ty, které již byly uvnitř plynové komory, nacisté zplynovali. O Francesce Mannové se říká, že si vzala život sama – údajně použila pistoli, která patřila esesákovi Walteru Quakernackovi.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
Komerční článek