A se začátkem nového roku tady máme hned další spor, tentokrát elektrickoekologického charakteru. Na jedné straně stojí majitelé elektrárny Počerady, která vyrábí elektřinu z hnědého uhlí, na druhé straně pomyslné barikády pak ryčí elokologičtí aktivisté.
Jiří Koželuh z Hnutí Duha se obává, že ČEZ prodává elektrárnu Počerady proto, aby se zbavil největšího producenta skleníkových plynů v regionu a vylepšil si emisní průměr, zatímco budou Počerady pod Tykačovým velením čadit vesele dál. Ekologové se domnívají, že Sev.en Energy bude elektrárnu provozovat minimálně do doby, než se na Mostecku vytěží velkolom Vršany, což by mělo být někdy po roce 2050.
Zastánci prodeje naopak argumentují tím, že beztak bude v roce 2024 vycházet v platnost zpřísnění emisních pravidel a pokud chce Sev.en Energy nadále vyrábět elektřinu z uhlí, bude muset jednak získat výjimky z nových emisních limitů a podrobit elektrárnu důkladnému technologickému upgradu. Samotná skupina pak prohlásila, že hodlá dodávat elektřinu, dokud za ní nebude dostatečná náhrada, tedy pravděpodobně nový jaderný blok v Dukovanech. Ten by měl podle Andreje Babiše začít fungovat až v roce 2036.
Premiér je vůbec v otázce energetiky aktivní, už ve včerejším proslovu mluvil o tom, že ekologie je sice důležitá, ale že on osobně v Bruselu vysvětluje ostatním, že Česko, které jede na uhelných elektrárnách, potřebuje víc času na cestu k uhlíkové neutralitě, protože “nehodlá upírat lidem světlo, teplo a vodu”. To se samozřejmě dá vyložit jakkoli, ale jeden z možných výkladů je: “Dokud máme uhlí, tak jedem.”
Co se toho jádra týče, zajímavé na něm je, že ho chtějí úplně všichni. Ekologové, premiér, prezident, opozice… všichni. Je to jeden z mála bodů, na kterém se dokáží shodnout lidé napříč politickým spektrem. Problém nastane, až se bude rozhodovat, kdo má ten nový blok postavit.