Nebo třeba i jinam. Pavel Vondráček včera představil Superba v kombajnu, ale jak zvládá dlouhé trasy jeho prezidentská verze s nejsilnějším motorem?
Určitě musíte mít pocit, že je přeSuperbováno, ale náhoda tomu chtěla, že zrovna ve chvíli, kdy se náš šéfredaktor pohyboval po bavorských alpách se zbrusu novým Superbem combi, jsme dostali na krátký test i speciální verzi liftbacku alias limuzíny.
Označení limuzína se občas používá honě volně jako synonymum k sedanu, ale v našem případě je velmi trefné, protože výbava Laurin&Klement s motorizací 2.0 TSI ve čtyřkolce a automatu je v podstatě dvojčetem vozu, kterým jezdí český prezident. Na kvapné cestě do Innsbrucku a zpátky jsem tak měl jedinečnou možnost vyzkoušet, jaké je to cestovat s podobným vozem na dlouhé trasy. Dokáže být škodovka na autobahnu důstojným soupeřem tradičním prezidentským limuzínám od německých výrobců? Nezbývalo než to vyzkoušet.
Tenhle "test" je tak spíše hodnocením ze zadního sedadla, ale protože jsem vůz na oné bezmála dvanáctsetikilometrové trase musel dnem i nocí odřídit sám, zhodnotíme také infotainment a pohodlí řidičovy zóny.
1. Rychlost
Původně jsem měl do Innsbrucku jet Seatem Leon Cupra ST, svižným sportovním kombíkem, který má shodou okolností pod kapotou stejný motor jako "prezidentský" Superb. Náhoda tomu chtěla, že jsme nakonec museli vozy vyměnit. Je neuvěřitelné, jak se mohou dva vozy se stejnou motorizací tak radikálně lišit. Superb je stavěn pro komfort, Leon Cupra pro řezání těch nejostřejších zatáček. Oba jsou ale zatraceně rychlé. U Superbu jistému a razantnímu rozjezdu z místa pomáhá ještě pohon všech kol, který ovšem přidává kila. Leon Cupra by ho tedy na závodní trati "povodil". Na německé dálnici je to ovšem vyrovnané, protože oba vozy mají elektronický omezovač maximální rychlosti nastavený na 250 km/h.
Jeho správnou funkci mohu potvrdit, protože jsem trasu Praha - Innsbruck legálním způsobem absolvoval za necelých pět hodin. Žádné zácpy, žádní idioti, jen kvalitní asfalt a Superb letící neuvěřitelným způsobem na úsecích s neomezenou rychlostí. Dvoulitrovému TSI naladěnému na 280 koní sice chvilku trvá, než naplní svoje plíce, ale po vteřinové prodlevě od zaboření plynového pedálu do podlahy, se odmění obrovskou herdou do zad. Jste vystřeleni jako z praku a vozu nedělá absolutní problém zrychlovat na nějakých 230 km/h. Poslední "dvacítku" pak musí trochu tlačit, ale i v oblasti maximálky je extrémně stabilní. Po autobahnu jsem jel 230 km/h a jediné, co se ve voze výrazněji pohybovalo, byla rafička stavu nádrže. S tím se však musí počítat. Při jízdě na plný kotel si Superb vezme nějakých dvanáct, třináct litrů na sto. Pokud budete dodržovat dálniční limit, vejdete se do osmi. To vzhledem k potenciálu motoru vůbec nejsou špatné hodnoty.
2. Pohodlí
Adaptivní řízení podvozku DCC (Dynamic Chassis Control) má tři nastavení - Comfort, Normal a Race. V jízdních režimech si pak ještě můžete nastavit režim Eco a Individual, ale ty nemají s naladěním tlumičů nic společného, jen vám dovolí si třeba zapnout méně přeposilované řízení, ale zároveň zachovat pohodlný podvozek. Režim Comfort je symbolizován ikonkou obláčku a na německých dálnicích je tomu opravdu tak. Pohodlnější škodovku dnes neseženete, auto doslova pluje - bez ohledu na zvolenou rychlost - a vy se jen kocháte. Jen pozor na českých okreskách nebo rovnou kočičích hlavách, tam je comfort možná až příliš měkkoučký a vůz snadno rozdribluje.
Pokud jedete po rozbité okresce, už se spíš vyplatí režim Normal nebo dokonce Sport. Ani jeden z nich není ani na nízkoprofilových osmnáctipalcových kolech vyloženě nepohodlný, já vlastně měl režim Sport zapnutý většinu času a můj zadek rozhodně neprotestoval. Comfort si však schovejte vyloženě na dálnici.
3. Bezpečnost
Adaptivní tempomat je úžasná věc, na dlouhé cesty po dálnicích plných ukázněných řidičů jako dělaná. V novém Superbu se k němu přidává celá řada dalších pokročilých asistentů, včetně aktivního hlídání pruhů. O co jde? Většina podobných elektronických četníků vás jen jemně upozorní - třeba zvukově - že jste právě přejeli pruh bez blinkru (tj. pravděpodobně neúmyslně). Jiné vyšlou vibraci do volantu, to abyste se náhodou nepřeslechli, když posloucháte rádio. Superb ale umí vaši řidičskou chybu i napravit a "ťukne" do volantu tím správným směrem, aby vás mezi čáry opět vrátil. Jde vlastně o další z krůčků směrem k samořídícímu vozu. Někteří to ocení, jiní to pravděpodobně vypnou, protože budou mít pocit, že se s umělou inteligencí musí o volant prát. Pro řidiče s horším odhadem jde však o celkem šikovnou pomůcku, navíc třeba popojíždění v zácpách je díky kombinaci adaptivního tempomatu a hlídače pruhů plně automatizovanou záležitostí!
4. Gadgety
O Mirrorlinku už se toho napsalo hodně i v souvislosti s třetí generací Fabie. Ale kdykoliv nastoupíte a během několika vteřin spárujete telefon s palubním systémem na tři různé způsoby (USB, Bluetooth nebo wi-fi), vždycky to potěší. Vzpomeňte si, že ještě před pár lety nás koncern nutil kupovat speciální kabely s bizarními redukcemi, abychom si vůbec mohli pustit muziku. Dneska doslova přelejete celý obsah telefonu na obrazovku. S chytrými telefony to škodovka umí, takže hláška Simply Clever je na místě.
5. Prostor
Už jsme psali o tom, že interiér Superbu je dost možná jeho největší slabinou. Je pěkný, praktický a ergonomický, jenže to není zas takový odskok od Škody Octavia, jak by možná zákazník čekal. Při dlouhé cestě ale teprve poznáte, že těch pár centimetrů navíc v šířce i rozvoru je naprosto klíčových. Vaše tělo vám poděkuje, vaši pasažéři na zadních sedačkách se budou cítit lépe a vskutku luxusně. Jiní prezidenti možná mají exkluzivní prodloužené verze standardních limuzín, ale v Superbu je na zadních sedačkách místa víc než dost. Popelníček tu sice nenajdete, ale samostatné ovládání klimatizace, vlastní USB port nebo dokonce elektrickou zásuvku na 230V ano. Za pojízdnou kancelář se tedy nový Superb v téhle výbavě rozhodně označit dá.
6. Reakce okolí
V Tyrolsku byl Superb za hvězdu. Značku Škoda tu dobře znají a modely Yeti nebo Octavia jsou tu velmi hojně zastoupené. Nového Superba často z dálky považovali za Audi a jeho nový design odměňovali palcem nahoru. Dokonce i horský vůdce, který přijel Octavii combi třetí generace, zhodnotil dojmy a oddůvodnil svou volbu stručným: "Škoda - Audi pro nás, co máme hluboko do kapsy".
7. Cesta je cíl
Superb zvládnul alpský sprint bez ztráty kytičky. Zahynulo při něm jen několik tisíc obyvatel hmyzí říše, kteří jaksi nepočítali s tím, že český vůz poletí německou dálnicí tak rychle a sebejistě. Překvapil jsem i vestavěnou navigaci, která prorokovala příjezd do cíle za sedm a čtvrt hodiny. Nakonec to Super zvládnul směrem tam za pět (odpoledne) a směrem zpátky za pět a čtvrt hodiny (noční jízda s rychlostními omezeními kvůli hluku). Ani letecky byste tam s potřebnými letištními formalitami nebyli rychleji, nemluvě o rozdílech v ceně. V Superbu navíc odvezete pět lidí s komplet bagáží na dva týdny dovolené. A to všechno za cenu, která horko těžko přeleze milionovou cenovku. Jestli něco můžete Milošovi závidět, tak určitě tohle auto.
A proč jsem vlastně do toho Innsbrucku jel? Tak o tom zas příště. Teď si přečtěte třeba o 10 zapomenutých skvostech česko-slovenského automobilového průmyslu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
