29. srpna roku 1949 se v 7:00 hodin podařilo Sovětům odpálit první atomovou pumu RDS-1. Stalo se tak na území dnešního Kazachstánu, v Semipalatinském jaderném polygonu. Americký prezident Truman však o této skutečnosti informoval veřejnost až 23. září, o necelý měsíc později. Šlo o závažný zvrat v tehdy začínající studené válce.
První sovětská atomová bomba
Psalo se 23. září roku 1949. V pečlivě formulovaném prohlášení toho dne prezident Harry S. Truman informoval americkou veřejnost o tom, že se Sovětům podařilo odpálit svou první atomovou bombu.
To, co považovala americká vláda a odborná veřejnost v řádech několika dalších let za nemožné, bylo najednou měřitelnou skutečností. Pro Sovětský svaz se jednalo o vrcholný úspěch, kterým „dotáhl“ svého západního konkurenta, pro Spojené státy šlo o kriticky závažný poznatek, který byl zlomem v tehdy rozbíhající se studené válce.
Spojené státy vyvinuly atomovou bombu v poslední fázi druhé světové války a v srpnu roku 1945 svrhly dvě bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Již v té době byly vztahy mezi vítěznými velmocemi napjaté, zejména pak mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými.
Americký náskok?
Značná část amerických představitelů včetně prezidenta Trumana si byla vědoma cenné výhody amerického jaderného monopolu v rozvíjející se studené válce se Sovětským svazem. Většina amerických odborníků a vědců se navíc domnívala, že bude trvat mnoho let, než se Sovětům podaří vyvinout a vyrobit svou vlastní atomovou bombu – tou dobou už měla mít Amerika mnohonásobně větší počet atomových zbraní.
Představy i predikce byly ovšem velice odlišné od reality. Sověti svou vlastní atomovou bombu vyvinuli a otestovali mnohem dříve. 3. září 1949 se americkým vědcům podařilo zaznamenat seismickou aktivitu uvnitř Sovětského svazu, která musela být nepochybně důsledkem podzemního jaderného testu.
Prezident Truman, jenž byl o této skutečnosti neprodleně informován, situaci nejprve odmítal uvěřit. Nařídil všem vědeckým a vojenským pracovníkům, aby svá data znovu překontrolovali. Jakmile však byly výsledky potvrzeny, prezident Truman a celá americká vláda museli čelit reálnému stavu věcí – americký jaderný monopol byl pryč.
Máme důkazy...
O takto závažné změně okolností navíc pochopitelně někdo musel informovat veřejnost, neboť by se tato zpráva dříve či později dostala na povrch. Tato odpovědnost padala na ramena prezidenta. 23. září tak prezident Truman vydal krátké prohlášení pro média. „Máme důkazy, že v posledních týdnech došlo v SSSR k jadernému výbuchu,“ stálo v prohlášení.
Samotné sdělení o sovětském použití atomové bomby se snažil Truman zmírnit tím, že ještě poznamenal: „konečný vývoj této nové síly jinými národy se dal očekávat. Tuto pravděpodobnost jsme vždy brali v úvahu.“
To, co ovšem zprvu americká vláda v úvahu nevzala, byl fakt, že Sověti, stejně jako Američané, vzali po druhé světové válce do zajetí mnoho německých vědců, kteří pracovali v nacistických programech týkajících se jaderného vývoje. Navíc si v tu dobu USA nebyly vědomy ani rozsahu tehdejších sovětských špionážních snah.
Truman na sovětský jaderný test reagoval žádostí o intenzivní přehodnocení americké politiky studené války Radou národní bezpečnosti. Zpráva určená prezidentovi na začátku roku 1950 pak vyzývala k masivnímu zvýšení vojenských výdajů a dramatickému urychlení programu vývoje další fáze jaderných zbraní – vodíkové bomby.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
