Sjetá černá ovce Pink Floydů: Syd Barrett na pódiu mnohdy sotva stál, i tak je legendou – G.cz
Vyhledávání

Sjetá černá ovce Pink Floydů: Syd Barrett na pódiu mnohdy sotva stál, i tak je legendou

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Když se řekne Syd, všem se automaticky vybaví Sid Vicious z kapely Sex Pistols, jenže ve světě poctivého psychedelického rocku se všem vybaví Syd Barrett, který je znám hlavně jako jeden ze zakládajících členů kapely Pink Floyd. Aktivně sice působil na scéně jen pár let, a to navíc před 50 lety, ale i tak je vnímán jako zásadní osobnost, která se navždy zapsala do hudební historie.

Martin Miko
Martin Miko 7.7.2020, 17:39

Hudební génius na drogách

Před 14 lety nás navždy opustil britský muzikant a především kytarista Roger Keith Barrett, kterého znají rockoví fanoušci pod pseudonymem Syd. Rodák z anglického Cambridge byl od mala velkým fanouškem strunných nástrojů. Hrál na mandolínu nebo banjo a ve 12 letech si koupil z kapesného svou první kytaru. O rok později už hrál ve školních kapelách a jeho zájmy v oblasti umění se postupně rozšiřovaly i na malířství.

Když mu bylo 18 a psal se rok 1964, podařilo se mu vstoupit do právě vznikající hudební formace, která se po vystřídání mnoha názvů i členů nakonec vyvinula v dnes legendárn, kultovní a zásadní kapelu Pink Floyd. Tehdy se kapela jmenovala The Tea Set a byl to právě Syd, komu se nelíbilo, že měli vystoupit na akci, kde hrála banda se stejným názvem. A tak přišel se jménem The Pink Floyd, který si nakonec kapela ponechala. Název Pink Floyd je vytvořen z křestních jmen dvou bluesových zpěváků - Pinka Andersona a Floyda Councila. Kapela se zpočátku věnovala hraní coverů, čímž se rozehrála a postupně začala prezentovat svůj vlastní směr. Byl to psychedelický rock, který byl v té době na vrcholu, a Floydi se stali v tomto žánru nejpopulárnější.

K psychedelické muzice samozřejmě patří i experimentování s drogami typu LSD. To bohužel Sydovi příliš nesvědčilo a postupně se u něj začaly projevovat psychické poruchy, které byly pravděpodobně zapříčiněny užíváním drog. Kromě marihuany si Barrett „ujížděl“ také na zmiňovaném LSD, se kterým to nejspíš přeháněl. Postupně začal trpět manickými záchvaty a jeho chování bylo nezvladatelné. Lidem kolem něj samozřejmě nepřišlo jeho chování tak divné, jelikož sami brali halucinogenní látky. Na fanoušky na koncertech ale mnohy působil mnohdy až komicky. Za vše mluví pravidelné stavy nehybnosti a „ztuhlosti“ na podiu. Barrett mnohokrát jen tak stál s kytarou pověšenou kolem krku a vůbec na ni nehrál.

Rovněž se traduje historka o tom, jak chtěl svou přítelkyni Jenifer umlátit mandolínou, protože si myslel, že je to ufonka, která ho chce zabít. I když se Syd stával slavnějším a slavnějším na rockové scéně díky svým geniálním nápadům, jeho kolegům z kapely vadila jeho nevyzpytatelnost. Mnohdy se stávalo, že nebyl schopen odehrát koncert, čímž kapela přicházela o peníze a zároveň i o dobré jméno. Kvůli Sydovi například Floydi nemohli vyrazit na dlouho připravované první turné po USA.

Pro kapelu muselo být velmi těžké Syda Barretta vyhodit, protože i když to byl nepředvídatelný blázen, pořád byl hlavním hnacím motorem při tvorbě prvních dvou desek Pink Floydů. Pro posun rozjeté kapely však nebyla jiná možnost, než najít náhradu za Syda. Nakonec se rozhodli pro Davida Gilmoura, který měl v pozici doporovodného kytaristy postupně Syda vystřídat. Zároveň měl posloužit jako náhradní kytarista pro případ Sydovi neschopnosti, ale z té se stávala denní rutina. Jednoho dne u něj doma prostě kapelní dodávka nezastavila. Nakonec Syd nefungoval ani jako spolehlivý tvůrčí umělec, a proto byl nakonec vyměněn za Gilmoura trvale. Při nahrávání druhé desky Pink Floyd je sice slyšet ve třech skladbách, nicméně v březnu roku 1968 oznámila kapela Sydův oficiální odchod.

Syd po vyhazovu z kapely i nadále chodil na koncerty kapely Pink Floyd, a pravidelně stával pod pódiem, kde nonstop sledoval Davida Gilmoura, který ho nahradil. Někteří se dokonce domnívají, že na tom byl Syd v té době psychicky tak zle, že si ani neuvědomoval, že není součástí hudebního uskupení. Po odchodu z kapely se Syd rozhodl věnovat se sólové dráze, se kterou mu pomáhali v podstatě všichni členové kapely Pink Floyd. Nejvíce za ním stál David Gilmour, který se cítil Sydovi dlužný za to, že ho nahradil v kapele. Touto spoluprací vznikly nakonec 2 desky.

V roce 1970 se vypařil a následně o něm nikdo 2 roky nevěděl. Pak ale následoval velký návrat s jeho nově vznikající formací Stars, se kterou odehrál bohužel jen několik koncertů. S velkou pravděpodobností trpěl totiž stejnými problémy s koncertováním jako v dobách Pink Floydů. Kapela Stars se rozpadla a on se opět vypařil jako pára nad hrncem. Došly mu totiž peníze, a tak se odstěhoval do rodného matce, do domu ke své matce, kde už pak strávil zbytek života a kontakt s okolním světem mu zajišťovala především bnedaleko žijí cí sestra Rosemary. V roce 1975 se opět zjevil, a to hned ve studiu Pink Floyd, kteří právě nahrávali legendární desku Wish You Were Here. Byla to ale neohlášená návštěva a žádný přímý kontakt s bývalými spoluhráči neproběhl.

I když byl Syd Barrett součástí kapely Pink Floyd pouze v jejich začátcích a po odchodu z veřejného života už nevydal mnoho nové hudby, je dodnes považován za důležitou součást hudební historie, která by neměla být zapomenuta. Jeho schizofrenie, kterou mu částečně způsobily i drogy, mu bohužel znemožnila stát se muzikantem na plný úvazek. Místo toho zemřel osamělý a nemocný - ve věku 60 let na rakovinu slinivky.

Podobné články

Doporučujeme

Další články