Když umřeli Floydi: spor mezi Watersem a Gilmourem byl bojem géniů, kteří nezvládli svá ega

Hudební historie skýtá velkou řadu zásadních věcí, dobrých i špatných. Z druhého ranku jsou rozchody kapel, které svou tvorbou nezvratitelně změnily/obohatily svět muziky. Jednou takovou byli i dodnes kultovní Pink Floyd, kteří ztroskotali na hádce mezi Davidem Gilmourem a Rogerem Watersem. Druhý jmenovaný dnes slaví 76. narozeniny, tak si pojďme tenhle nejen pro fanoušky smutný příběh připomenout.

Dvojka do nepohody

Tvůrčí partnerství snů. Jeden z nejlepších kytaristů světa David Gilmour a jeden z nejnápaditějších textařů Roger Waters pospolu, to byl hlavní recept na veleúspěch Pink Floyd, kapely, které svět hudby i hudebních fanoušků vděčí za mnohé. Vztah takových dvou velikánů ale logicky nemohl fungovat věčně bez mráčků.

Skřípat to začalo na konci 70. let. Tou dobou byl Waters dávno považován za frontmana skupiny, byl jejím hlavním textařem a držel nad ní kontrolu. Floydi za sebou tehdy už měli The Dark Side of the Moon a Wish You Were Here, zásadní desky, které slavily úspěchy na všech frontách. Pak ale přišla práce na The Wall...

Ostatním členům kapely Watersovo vedení nevadilo, dokud se oni mohli realizovat hudebně. V roce 1979 se ale z Rogera stal tak trochu diktátor. Upřednostňoval vlastní hudební nápady, texty ostatních označoval za nepoužitelné. Když se pak z The Wall stal celosvětový hit, místo, aby to kapelu stmelilo, ještě se to zhoršilo. Během turné Waters dokonce bydlel v jiných hotelech, než Gilmour a zbytek kolegů, mimo koncerty s nimi prakticky nekomunikoval. Prostě atmosféra na jedničku. Ego mu jednoduše tak trochu přerostlo přes hlavu.

Diktátor Roger

Poslední kapkou do hořkého poháru rozpadu skupiny byla práce na desce The Final Cut. ta má na zadním přebalu dokonce zdůrazněno, že se jedná o "dílo Rogera Waterse, nahrané Pink Floyd". Waters Gilmoura, kterému se deska nelíbila, skoro k ničemu nepustil a jeho jméno na ní ani není uvedeno. Dva roky po vydání alba Waters definitivně odešel a pustil se do sólové dráhy.

U jiných kapel by to tím asi skončilo, ne tak u Pink Floyd. Gilmour ve skupině nebyl od začátku, přizval ho do ní jeho kamarád Syd Barrett, který se ale potýkal s psychickými problémy, a tak ho Gilmour postupně nahradil. To Waters Floydy zakládal. Když tedy pozůstalí členové, Gilmour a bubeník Nick Mason, po odchodu své tváře chtěli dál vystupovat pod stejným jménem, rozlítilo ho to a zažaloval je. Oni soud vyhráli. No prostě drámo jako blázen.

To znamenalo skutečně plný konec Pink Floydů, jak je do té doby všichni znali a milovali. Vypadalo to, že celá kapela už se nikdy nesejde v jedné místnosti, natož na stejném pódiu, podařilo se to ale v roce 2005, kdy Gilmour, Waters, Mason a klávesista Rick Wright odehráli několik písní pro charitativní obrakci Live 8. Když skončili, Gilmour se rozloučil a měl se k odchodu, Waters ho ale pozdržel na jevišti a celá banda se objala. Dodnes je to jeden z nejznámějších obrázků z toho dne.

Podobně dojemný moment přišel po dlouhých letech, a bylo to něco něco, co nikdo nečekal. Waters během světové The Wall Tour přizval na koncert v londýnské O2 Areně Gilmoura a Masona. Jen při téhle jedné příležitosti společně odehráli jeden songy, Comfortably Numb a bylo to doslova magické. Pokud chcete vidět, jak to vypadá, když se cca 20 tisíc lidí totálně zblázní, lidově řečeno pose*e, v jeden moment, záznam vystoupení si pusťte tady. Waters později řekl, že celé žaloby zpětně dost lituje.

Válečná sekyra byla zakopána.

A tady se podívejte na 10 intimních fotek Freddieho Mercuryho a jeho přítele.


Komentáře

Doporučeno pro vás