V listopadu 1974 došlo v ruském přístavním městě Vladivostoku k historickému summitu mezi americkým prezidentem Geraldem Fordem a sovětským generálním tajemníkem Leonidem Brežněvem. Mezi oběma muži došlo k nečekanému přátelství, které napomohlo úspěšnému vyústění celé konference...
Kissinger a ruské sušenky
V 70. letech došlo k velkému pokroku ve vztazích mezi dvěma znepřátelenými supervelmocemi – Spojenými státy a Sovětským svazem. Po úspěšném vyjednání dohody SALT o omezení balistických střel z roku 1972 měly obě země zájem vyjednat další dohodu, která by vedla ke snížení rizika jaderné války. Americký prezident Richard Nixon a jeho ministr zahraničí Henry Kissinger se snažili připravit půdu pro další jednání, což se nakonec na podzim roku 1974 skutečně podařilo. Tou dobou ale již kvůli aféře Watergate neseděl v Oválné pracovně Nixon, nýbrž nový prezident Gerald Ford.
Když se pak domlouvalo místo budoucího summitu velmocí, vzpomněl si Ford na dokumentární film o sibiřských tygrech žijících poblíž Vladivostoku, který mu byl před nedávnem promítán na sovětské ambasádě, a rozhodl se Sovětům navrhnout právě zmíněný přístav. Sověti s překvapivým návrhem souhlasili. 23. listopadu 1974 přistálo letadlo americké delegace letící z jihokorejského Soulu poblíž Vladivostoku, přičemž muselo dojít k mezipřistání v Japonsku, jelikož Sovětský svaz neměl s Jižní Koreou diplomatické vztahy. Tou dobou do města přijela i sovětská delegace vedená Leonidem Brežněvem, která měla za sebou poměrně náročnou cestu přes celé Rusko. Jakmile se Brežněv s Fordem potkali, okamžitě si padli do oka.
Zatímco vlak vezl obě delegace do lázeňského města Okeanskaja, kde mělo dojít k hlavním jednáním, povídali si oba státníci o sportu. Přitom se Kissinger vedle u stolu nadšeně cpal ruskými sladkostmi, které byly pro delegaci připraveny. Když vlak konečně zastavil v Okeanskaja, poznamenal Ford, že lázeňské sanatorium, kde mělo dojít k hlavním rozhovorům, vypadalo jako nějaká zapadlá opuštěná tělocvična. Okamžitě po ubytování se obě strany pustily do jednání, které nakonec trvalo tak dlouho, že bylo rozhodnuto vynechat slavnostní večeři a raději se občerstvovat během krátkých pauz. Jednu z přestávek pak Brežněv využil k tomu, aby Fordovi daroval jeho portrét. Americký prezident slušně poděkoval, byť poznamenal, že se mu obličej na obraze vůbec nepodobá.
Dva staří přátelé
Před zakončením rozhovorů se Američané ze strachu, že by mohli být odposloucháváni, rozhodli poradit venku na mrazu, než se nakonec vrátili na dlouho očekávanou půlnoční večeři. Druhý den jednání pokračovala až do odpoledne, kdy mohly obě strany spokojeně oznámit, že se povedlo připravit podklady pro pokračování smlouvy SALT I. Ta měla být nahrazena další dohodou SALT II. Byť k podepsání smlouvy došlo až za prezidenta Jimmyho Cartera, poklady pro její uskutečnění byly dojednány právě ve Vladivostoku.
Zbytek dne využil Brežněv k tomu, aby Fordovi udělal menší automobilovou prohlídku Vladivostoku. Během cesty se Brežněv zničehonic obrátil na Forda a k překvapení amerického prezidenta jej chytil za ruku a začal mu skoro se slzami v očích vyprávět o utrpení sovětského lidu během druhé světové války, kterou sám zažil. Brežněv se pak Forda pokoušel přesvědčit, že je jejich morální povinností zabránit další strašné válce, s čímž Ford nadšeně souhlasil. Samotná prohlídka pak Američany nadchla, přičemž Ford poznamenal, že mu město ze všeho nejvíc připomíná San Francisco.
Když přišla noc, vydali se Američané na letiště, osobně doprovázení Brežněvem a zbytkem sovětské delegace. Ford se rozhodl Brežněvovi osobně poděkovat za úspěšný summit a jako výraz díků ze sebe sundal svůj drahý kožešinový kabát, který následně sovětskému vůdci daroval. Přátelské gesto na Brežněva velice zapůsobilo a přítomní členové americké delegace později říkali, že to skoro vypadalo jako loučení dvou starých přátel. O chvíli později se letadlo s Američany zvedlo a summit skončil.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
