Dostat v zahraničí pokutu je poměrně častá nesnáze, kvůli které by se snad ani nevyplatilo sepisovat článek. Nejčastějším přestupkem je samozřejmě rychlost, což je průšvih, který za vámi jen málokdy putuje za hranice, pokud jste ho spáchali ve vlastním autě. Propojování databází napříč EU je totiž zatím jen spolehlivým předvolebním zaklínadlem, které pravidelně naráží na lenost a logistickou apokalypsu odlišných systémů i byť jen sousedících zemí. O tom, že za vámi budou chodit pokuty z Německa, slýcháme už dlouhá léta.

Na druhou stranu musíte v případě většího přestupku dvakrát přemýšlet nad tím, jestli se do stejné země či města opětovně vydat stejným vozem. Při náhodné policejní kontrole se totiž informace o vašem vroubku v systému samozřejmě objeví.

Jiná situace nastává, když přestupek spácháte ve voze z autopůjčovny. Drtivá většina podobných institucí má ve smlouvě dodatek, podle kterého vám pokutu nejen že pošle na uvedenou domácí adresu, ale ještě si naúčtuje poplatek (ve výši dvacet až padesát eur) za to, že vás nabonzuje policejním orgánům. Poplatek, který je autopůjčovna oprávněna si strhnout z vaší karty, kterou jste uvedli při registraci.

Přesně takhle jsem loni vykrvácel o sto euro. Padesát pro půjčovnu, padesát pro policii - za překročení rychlosti o 3 km/h na obslužné komunikaci u letiště na Sardinii. Sardinie je nádherná a mimo sezónu (např. v zimě) velmi zajímavá země plná charakteru.

A pokud začnete jezdit jako místní, začnete jezdit po místních okreskách hodně rychle. Nebudu připouštět jak rychle, jenom naznačím, že směšné překročení limitu pouhých pár set metrů od místa vyzvednutí a vrácení vozu trochu zabolelo, protože jinde místní bohatýři v dodávkách pravidelně přestřelují rychlost skoro násobně.

Zmíněná pokuta přišla do tří měsíců od pobytu a patří holt k riziku povolání. O více než rok a čtvrt později ji ovšem následovala pokuta číslo dvě. Stejný den (poslední den pobytu), náměstí Sulis-Varco v nádherném městě Alghero a fotka do časopisu, která mne nakonec vyšla na 130 eur.

Podle oficiální rekomanda, které mi přišlo v dubnu 2015, jsem přestupek spáchal druhého ledna 2014 v 10:47. Soud ho projednal v půlce dubna 2014 a Italové ho zbaběle poslali jen týden před uplynutím promlčecí lhůty.

Jedná se o "pohyb v zóně s omezeným provozem v době zákazu bez povolení". Lámaná italo-angličtina úředního šimla po zběžném googlování prozradí, že na náměstí historického centra je jedna šikovně skrytá a kryptická cedulka. Kdo ji přehlédne, s klidem zaparkuje na vyznačené parkovací ploše, aniž by si uvědomil, že je celou dobu sledován kamerovým systémem. Ten si zapíše poznávací značku a čas, přičemž se celý systém uvede do pohybu.

Obětí jsou tisíce, stačí si pročíst diskuzní fóra zmatených turistů, kteří do roka obdrží stručný report s instrukcemi, jak na pochybném online serveru pomocí karty zaplatit částku do šedesáti dnů. Kdo se opozdí, toho čeká dvojnásobná suma. Kdo se na to vykašle, ten může očekávat další dopisy od speciální norské agentury, která se specializuje na vymáhání italských pokut.

Samozřejmě se můžete odvolat, ale po roce od projednání soudem už stejně nic nezmůžete a veškeré služby (zaslání pokuty, platba, vymáhání) jsou nadvakrát outsourcované, takže se ke zdroji svých problémů stejně nedostanete. Nezbude vám než si zanadávat na starostu Alghera a pustit si žilou.

Bez ohledu na zmíněné mrzení bych návštěvu Sardinie doporučil každému. Jen si dejte bacha v historických centrech, protože podobných turistických pastí je na italském ostrově hned několik. Já budu jen doufat, že tahle pokuta byla poslední.

A pokud se vydáte do USA, raději nejezděte TĚMITO typy vozů. To jsou totiž ty nejčastěji pokutované.