Rychlé šípy se v kompletní sestavě poprvé sešli v roce 1939. Světlo komiksového světa spatřili dřív než Batman nebo Kapitán Amerika – G.cz
Vyhledávání

Rychlé šípy se v kompletní sestavě poprvé sešli v roce 1939. Světlo komiksového světa spatřili dřív než Batman nebo Kapitán Amerika

Zdroj: Photo © Česká televize, Jaroslav Trousil / Z filmu Záhada hlavolamu, 1969 / čsfd.cz

Mirek Dušín, Jindra Hojer, Jarka Metelka, Červenáček a Rychlonožka. Kdo by neznal Rychlé šípy, partu pěti kluků trávící čas ve fiktivních Stínadlech, jimž před 82 lety vdechl život spisovatel Jaroslav Foglar. První příběh Rychlých šípů byl sice v časopise Mladý hlasatel uveřejněn již 17. prosince roku 1938, v kompletní pětičlenné sestavě se ale Rychlé šípy představili až 14. ledna roku 1939, a to příhodně v pátém pokračování populárního seriálu. Kdo by to byl řekl, že se světu představili ještě dříve, než takové komiksové ikony jako třeba Batman a Kapitán Amerika.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 14.1.2021, 08:00

Fiktivní svět reality

Svět Stínadel, Vontů, chlapeckých partiček, klukovských válek a dobrodružství doprovází od roku 1938 mládí již několikáté generace. Ne že by Rychlé šípy i dnes disponovali stejnou mírou popularity, jako tomu bylo v poválečném období a dobách skautingu, v celospolečenském povědomí však stále přetrvávají. A to se dá u jednoduchých klukovských komiksových příběhů považovat za značný úspěch. Stínadla a příběhy s nimi spojené jsou sice fiktivním dílem Jaroslava Foglara, nicméně mají v naprosté většině reálný základ, který už byl mnohdy „odhalen“, přestože se Jaroslav Foglar snažil mlžením a smyšlenými informacemi uchovat reálné podklady v tajnosti.

První příběh, který lze považovat za počáteční, vyšel v časopise Mladý hlasatel 17. prosince roku 1938. Světlo světa, tedy alespoň toho fiktivního a ilustrovaného, spatřili toho dne ovšem pouze dva členové tvořící následnou pětici – Mirek Dušín a Jarka Metelka. Dvojici na Štědrý den téhož roku doplnil Jindra Hojer a konečně 14. ledna následujícího roku se přidal také Červenáček a Rychlonožka. Společně s nimi prožíval dobrodružství také neodmyslitelný společník a kamarád, pes Bublina, kterého po jeho nešťastném konci nahradil Kuliferda.

Rychlé šípy, zejména pak vedoucí klubu Mirek Dušín, byli jakýmsi synonymem základních morálních hodnot a principů – čest, pravda, přátelství, zdravá životospráva nebo třeba láska ke sportu a přírodě. V podstatě se jednalo o základní aspekty skautingu a sokolství. Nicméně je potřeba upozornit, že Rychlé šípy nikdy skauty nebyli. Nebyli totiž začleněni do žádné formální mládežnické organizace, ačkoli třeba zastávali podobné hodnoty. „Za sto let ode dneška nebude záležet na tom, kolik peněz jsem měl v bance, v jakém domě jsem bydlel nebo v jakém autě jsem jezdil, avšak svět může být jiný, protože jsem byl důležitým v životě hochů, prohlásil jednou Jaroslav Foglar. Jednoduše věřil v lepší svět a skrze Rychlé šípy se o něj zasazoval.

Antagonistů, kteří představovali druhou stranu mince, měli Rychlé šípy v průběhu let řadu. K těm základním se však počítají zejména Černí jezdci z úplného počátku celého příběhu, kteří byli později vystřídáni Bratrstvem Kočičí pracky, jež se skládalo ze zbabělce Dlouhého Bidla, chovatele krys Štětináče a podlého Bohouše.

Zábava i základní mravní hodnoty

Příběhy této pětice přátel mají zpravidla dvě odlišné, avšak vzájemně provázané roviny. Jedna rovina byla čistě komickou záležitostí s úmyslem zabavit a pobavit mládež. Směsice zábavných, pravidelně vycházejících příběhů by se ve své ryzí podobě dnes snad dala považovat za jakýsi ekvivalent příběhů, pořadů a seriálů, jež se dnes pravidelně objevují v televizi nebo na YouTube a zabavují současnou mládež. Jelikož ale nechceme deklasovat úspěšné komiksy Jaroslava Foglara, tuto myšlenku raději opustíme. Rychlé šípy se v tomto ohledu těšily mnohem větší smysluplnosti, kvalitě a… vlastně všemu. A to především díky rovině druhé, která se pokoušela mládež v podstatě vzdělávat a vštěpovat základní mravní a morální principy, návyky a autority. Pěstovat v mysli mladého člověka zdravého, čestného a sportovního ducha. Dnes by to možná přišlo vhod víc než kdykoli jindy.

Zajímavou paralelou je svět komiksů ve Spojených státech. Ten se k životu probral prakticky ve stejné době jako Foglarův Klub Rychlých šípů. Zatímco tady se Jaroslav Foglar zabýval klukovskými příběhy, často s reálným základem, za velkou louží se rozjížděli marvelovští a DC superhrdinové, kteří se naopak od reality snad už více vzdálit nemohli. Možná právě díky reálnému základu a všednosti, kterou dennodenně zažíval každý „mládežník“, se těšili Rychlé šípy tak obrovské popularitě. A možná právě díky tak nereálnému základu a nevšednosti se popularitě těšily i komiksy superhrdinské. Obě varianty se někomu mohou zdát přiblblé, infantilní, utopické a s přemírou pozitivity. Zároveň se ale obě varianty staly jakýmsi kultem, bez kterého si naši, americkou (a vlastně světovou) literární, komiksovou a filmovou kulturu nelze představit. Vlastně tedy lze, ale ta představa je už z podstaty hrozně prázdná a nudná.

Světové prvenství?

V květnu roku 1939 se na papíře poprvé objevil Batman pod záštitou DC Comics (tehdy Adventure Comics) a v roce 1941 byl pod Marvel Comics (tehdy Timely Comics) na svět přiveden Kapitán Amerika. Rychlé šípy si tedy v tomto ohledu uhájili prvenství i proti takovým sokům, jakými byl třeba Batman nebo Kapitán Amerika. A kdo jiný se tímhle může pochlubit? Rychlé šípy pochopitelně nepatřily k úplně prvním komiksovým příběhům, nicméně stály u samotných začátků komiksu jakožto počínajícího trendu. Zatímco Kapitán Amerika vznikl v průběhu 2. světové války, a to ze zřetelných patriotických důvodů (už jen dle jména), Batman a Rychlé šípy pocházejí z předválečného období. Stejně tak jako Batman, i Rychlé šípy povstali ze „stínů“. Zatímco americký superhrdina ze stínů velkoměsta Gotham City, Rychlé šípy mají zárodek ve stínech městské čtvrti s názvem Stínadla.

A ze stínů tato pětice kamarádů vzešla i v reálném světě. Rychlé šípy vznikly v neblahé době mezi Mnichovem a počátkem 2. světové války. Všechny dobové nástrahy však postupně překonaly, ať už se jednalo o válku nebo nástup komunismu, a popularitu si zachovaly dodnes. Faktem je, že kolem Rychlých šípů panovalo mnoho kontroverzí, a mnohdy oprávněných. Když se po vzniku protektorátu z Rychlých šípů stali průvodci lekcí německého jazyka nebo když se v období nastupujícího komunistického režimu vydali na stavbu mládeže, působilo to zřejmě jakýmsi servilním dojmem z autorovy strany. Spíše než o potřebu zalíbit se režimu se však jednalo o Foglarovu upřímnou snahu držet oblíbený komiks při životě i v nelehkých dobách.

A ačkoli se mohou příběhy Rychlých šípů jevit v mnoha ohledech jako velice prosté, je potřeba si přiznat, že by se v dnešní době trocha toho výchovného a „správňáckého“ charakteru v podobě sympatické a nenásilné zábavy hodila. Mirek Dušín by se ze současných standardů světové společnosti asi neradoval. Pravděpodobně by je totiž považoval za „nečestné a nesportovní“.

Podobné články

Doporučujeme

Další články