Darja Nikolajevna pocházela z bohaté rodiny dvořanů Ivanovových, která měla obrovské jmění. Její postavení ve společnosti se ještě upevnilo, když se provdala za kavaleristu Gleba Alexejeviče Saltykova a stala se součástí nejvyšší vrstvy ruské společnosti své doby.
Bohatá žena s šílenými sklony
Když její manžel, otec dvou synů, zemřel ve věku jedenačtyřiceti let, jí bylo teprve 26 let. Jako vnučka jednoho z nejbohatších ruských šlechticů té doby, Avtonoma Ivanoviče Ivanova, a dědička ze strany svého významného manžela, se stala jednou z nejzámožnějších žen Ruského impéria v 18. století. K jejímu obřímu majetku patřilo přibližně 600 nevolníků, kteří pracovali pro ni jak v Moskvě, tak i v dalších provinciích. Samozřejmostí pro ni byly luxusní domy, statky a další majetky, o jejichž velikosti se většině lidí ani nesnilo.
Podle toho, jak Darja Nikolajevna část svých peněz využívala, by se mohlo zdát, že byla štědrá a dobrotivá žena. Podporovala kláštery, chrámy a kostely a navíc přispívala na charitu. Kdo by se však nechal tímto obrazem zmást, udělal by velkou chybu. Po smrti svého manžela se totiž Darja Nikolajevna velmi zásadně změnila.
Zajímavostí je, že moskevský dům Saltykovových stál na místě, kde se dnes nachází sídlo Federální bezpečnostní služby Ruské federace (FSB). Tehdy ale toto místo nebylo centrem nejhorších zvěrstev, kterých se ovdovělá Darja Nikolajevna dopouštěla. Ty se odehrávaly v nedaleké oblasti u Moskvy.
Trvalo nějaký čas, než se začaly vyšetřovat podivnosti, které se děly na panství Saltykovové. Soudní úředník nakonec sestavil seznam 139 nevolníků, kteří za záhadných okolností zemřeli nebo zmizeli. Záznamy na panství uváděly, že tito lidé zemřeli přirozenou smrtí, zmizeli, odešli ke svým příbuzným nebo byli na útěku. Svědectví samotných nevolníků však odhalovala jinou pravdu. Údaje, které soudní úředník získal, naznačovaly, že Darja Nikolajevna byla zodpovědná za vraždu minimálně 75 lidí, z nichž většina byly ženy a dívky.
Co způsobilo, že se z milé a zbožné ženy, jakou byla Darja Nikolajevna za manželova života, stalo vraždící monstrum, kterému lidé brzy začali říkat „lidojedka”? Historici se domnívají, že pravděpodobně trpěla duševní poruchou, která se projevila po manželově smrti. Bohužel toto vysvětlení nijak nepomůže těm nešťastným lidem, které krutě mučila a zabila.
Útoky začaly jako „tresty” za sebemenší prohřešky, ale brzy stačil jen nepatřičný úsměv, který Darje Nikolajevně nevyhovoval. Poddaní byli biti vším, co měla po ruce, často to byla polena, a nikdo si nemohl být jistý, kdy přijde řada na něj. Následovalo bičování až do vyčerpání nebo do okamžiku, kdy tělo mučení nevydrželo a dotyčný zemřel.
Ani to však kruté ženě nestačilo. Dokumenty popisující její řádění jsou i po staletích děsivé. Své nevolníky polévala vařící vodou, pálila jim vlasy, které někdy vytrhala vlastníma rukama, a horkými kleštěmi jim trhala uši. Její oběti nedostávaly najíst, často byly při své smrti nahé a svázané. Velké uspokojení nacházela i ve vraždách mladých dívek, které se měly vdávat. Možná jako pomstu za to, že mohly mít to, co ona ztratila – manžela.
O majitelce rozsáhlých panství se začaly rychle šířit neuvěřitelné pověsti, které byly bohužel pravdivé. Sousedé si všímali, že na jejích polích pracují nevolníci v zakrvácených košilích, mnozí bez vlasů, zbití a zranění. Mluvilo se dokonce o kanibalismu, kdy se říkalo, že Darja Nikolajevna jedla i nemluvňata. K této poslední informaci však nikdy nebyly nalezeny důkazy.
Lidé si na její zacházení s nevolníky stěžovali, ale marně. Darja měla příbuzné v nejvyšších kruzích a všechny stížnosti byly zametány pod koberec. Jediní, kdo na to doplatili, byli její poddaní, kteří museli snášet další utrpení. Až když se dvěma mužům, kterým zabila manželky, podařilo podat stížnost přímo k nové carevně Kateřině II., která byla čerstvě na trůnu a chtěla případ Saltykovové využít pro vlastní propagaci, se něco změnilo. Následovalo šest let trvající vyšetřování, které většinu podezřelých úmrtí skutečně připisovalo této kruté ženě.
Rozsudek nad Darjou Nikolajevnou vynesla samotná Kateřina II. Původně měla být odsouzena k smrti, ale konečný trest byl možná ještě krutější. Prvních 11 let strávila v malé podzemní kobce – bez světla, bez kontaktu s lidmi, s minimální možností občas pohlédnout ven malým okénkem. Následně byla přemístěna do mírnějších podmínek, kde měla k dispozici celu s oknem, a mohla dokonce komunikovat s kolemjdoucími, o což ale neměla zájem. Byla zbavena šlechtického titulu, nesměla používat jméno svého otce ani manžela a ještě před uvězněním byla veřejně ponížena, když ji připoutali ke kůlu na moskevském náměstí. Všechny tyto tresty však byly nepatrné ve srovnání s hrůzami, které způsobila svým poddaným.
Konec šílené ženy
Ve vězení strávila dlouhých třiatřicet let, než 9. prosince 1801 zemřela ve věku 71 let. Byla pohřbena do rodinné hrobky. Přestože Kateřina II. zajistila, že šílená šlechtična byla potrestána, paradoxně právě za její vlády dosáhlo nevolnictví v Rusku svého vrcholu. Kateřina rovněž zakázala podávat další stížnosti na šlechtu přímo jí. Tento případ jí zřejmě stačil.
Zdroje informací:
https://www.extralife.cz/darja-saltykovova-ruska-tyranka-ktera-obeti-mucila-a-jedla_20659
Podobné články
Doporučujeme
Redaktor
Jan Fiedler
