Psycholog David L. Rosenhan zásadně ovlivnil svět psychiatrie svým podivným experimentem, v němž zkoumal předstírání duševních poruch. Výzkumem vyvolal otázky o spolehlivosti psychiatrie jako medicínského oboru. Podívejme se podrobněji na tento experiment, jehož výsledky publikoval v roce 1972 a který následně čelil velmi ostré kritice ze strany veřejnosti i odborníků.
Podivný experiment pobouřil davy
K experimentu inspirovali amerického profesora psychologie Davida Rosenhana potenciální vojáci vietnamské války, kteří předstírali různé duševní poruchy, aby se vyhnuli vojenské službě. V mnoha případech dokázali své příznaky nasimulovat natolik přesvědčivě, že se skutečně vyhnuli nasazení do nemilosrdného boje. Rosenhan se začal zabývat otázkou, zda psychiatři dokážou spolehlivě rozpoznat skutečný duševní stav člověka. Proto ho napadl geniální nápad.
Rozhodl se proto provést experiment, jehož cílem bylo zjistit, jak snadné je nechat se přijmout do psychiatrické léčebny. Do pokusu zapojil celkem osm osob, včetně sebe, přičemž všichni účastníci byli duševně zdraví a někteří dokonce sami pracovali jako psychiatři či psychologové. To znamená, že dokonale znali příznaky určité duševní choroby, a mohli tak snadno simulovat psychickou poruchu.
Instrukce byly jasné. Všichni museli zanedbat na nějakou dobu osobní hygienu a poté se dostavit na psychiatrickou kliniku. Každý účastník šel na jinou kliniku a při příjmu uvedl, že slyší hlasy. Všech osm pseudopacientů postupovalo stejně. Představili se falešným jménem a vymysleli si i jiné povolání, aby jejich odborná profese nevzbudila podezření. Od té chvíle odpovídali na otázky upřímně.
Ačkoliv všech osm účastníků experimentu bylo psychicky zdravých, všichni byli přijati na psychiatrii k další léčbě. Sedm z nich dostalo diagnózu schizofrenie a jeden maniodepresivní psychózy. Rosenhan s tímto průběhem experimentu předem počítal a dal účastníkům jasné pokyny, že pokud budou hospitalizováni, mají se chovat přirozeně a při rozhovorech s lékaři klidně zdůraznit, že se cítí v pořádku. Nechtěl, aby dále předstírali příznaky. Jejich jediným cílem bylo, aby byli co nejdříve propuštěni domů. Přesto však žádného z nich okamžitě domů nepustili. Lékaři totiž jakékoliv jejich prohlášení přisuzovali původně stanovené diagnóze, a tedy nemocnému psychickému stavu, který podle nich potřeboval další léčbu.
Rosenhan tento jev vysvětlil prostřednictvím teorie nálepkování (tzv. labeling theory). Podle této teorie, pokud je jedinec jednou označen za určitý typ člověka, jeho další chování pak lidé často posuzují jen na základě tohoto předsudku. Jinými slovy, když mají lidé v někomu předem vštípenou charakteristiku (zde duševní poruchu), začnou si jeho jednání vykládat v souladu s touto nálepkou. V případě experimentu se lékaři při diagnostikování uchýlili k zjednodušeným posudkům. Pacienty zařadili do škatulek na základě jejich zanedbaného vzhledu a zmínky o vnitřních hlasech, což psychologům stačilo k tomu, aby byli přesvědčeni o jejich duševní poruše a nepovažovali za nutné hledat důkazy o opaku.
Jak dlouho trvalo lékařům, než zjistili, že se jedná o zdravé jedince? U prvního „pseudopacienta“ rozhodli o propuštění po 6 dnech, zatímco poslední z experimentátorů musel setrvat na léčbě neuvěřitelných 52 dní. Průměrná doba hospitalizace činila přibližně 19 dní. Paradoxní bylo, že ačkoliv psychiatři neodhalili, že jsou účastníci simulanti, spolupacienti si údajně rychle všimli, že je na nich něco zvláštního. Někteří dokonce tipovali, že se jedná o novináře nebo jiné pozorovatele. Lékaři však těmto poznatkům nevěnovali pozornost, neboť jejich autorita a odborný názor byly pro ně klíčové.
Rosenhan výsledky experimentu publikoval v roce 1973 v renomovaném vědeckém časopise Science pod názvem „Jak být zdravým na nezdravých místech“. Studie vzbudila obrovskou vlnu reakcí a kritiky. Psychiatrická komunita se ohradila proti metodám experimentu a označila ho za neetický a zavádějící. Poukazovali na to, že simulovat duševní choroby není složité a že žádný lékař běžně nepředpokládá, že pacient své příznaky předstírá. Kliniky se cítily podvedeny a vyjádřily nevoli nad tím, že je výzkumník uvedl v omyl. To se ostatně dalo čekat.
Na druhou stranu, experiment upozornil na slabiny v diagnostických postupech psychiatrie. Rosenhan svou prací ukázal, jak může být psychiatrický systém zneužit a jak je snadné uniknout například vojenské službě prostřednictvím fingovaných psychických obtíží. Výsledky experimentu podnítily odborníky k tomu, aby začali přehodnocovat metody diagnózy a zkoumat spolehlivost psychiatrie jako vědního oboru. Kritika tak nakonec vedla k širší diskusi o tom, jak by měl být systém přehodnocen, aby bylo minimalizováno riziko chybné diagnózy.
Zdroje informací:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24016118/
https://law.stanford.edu/stanford-lawyer/articles/david-l-rosenhan-professor-of-law-and-psychology-emeritus/
https://www.newscientist.com/definition/the-rosenhan-experiment/
Podobné články
Doporučujeme
