Alois Musil se narodil 30. června 1868 v jihomoravské vesnici Rychtářov u Vyškova do rodiny chudých rolníků, pocházel z 5 sourozenců. Jeho bratranec z druhého kolena je známý spisovatel Robert Musil, autor románu Muž bez vlastností. Jeho otec v něm nejspíš viděl nadání, tak jej přihlásil na gymnázium. Zde však nastal problém, jelikož jeho znalosti nestačily na studium gymnázia (což nebyla jeho chyba, ale nedostatečné kvality výuky na měšťanské škole). Byl tedy přijat na zkoušku, brzy však ředitele gymnázia přesvědčil – v ročníku byl nejlepším studentem. Táhlo ho to však k Bohu, proto pokračoval ve studiu v Olomouci na Bohoslovecké fakultě. V roce 1891 byl vysvěcen na kněze, o čtyři roky později získává také doktorát teologie. Jeho zájem o arabský svět začal již na studiích v Olomouci. Zajímaly jej reálie Starého zákona – toužil svatá místa spatřit na vlastní oči, nejvíc jej zajímal život kočovných izraelitů, k němuž mají nejblíže právě beduíni.

Vydal se tedy na cesty. Byl de facto průkopníkem české arabistiky, která byla tou dobou ještě v plenkách. Nejdříve studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě, poté v Bejrútu. Na svých cestách po Jordánsku se přidal k beduínům, ti mu vyprávěli o jakémsi zámku stojícím nedaleko. Músa (což byla jeho přezdívka znamenající Mojžíš) jej chtěl pochopitelně vidět. Dovedli jej k nádherné památce nedaleko kamenného města Petry. Zámeček se lišil od arabské architektury, také měl stěny pomalované živými bytostmi, což islám zakazuje. Stal se poprvé slavným v akademických kruzích – objevil pouštní palác Kusejr Amra, pocházející z umajovských dob. Nejdříve mu však odborná veřejnost odmítala věřit. Dokumenty se záznamy, které pořídil, se mu ztratily na útěku, pevnost se totiž nacházela na území nepřátelského kmene. Nakonec se sem vrátil znovu, uspěl a získal uznání široké odborné veřejnosti. On sám byl členem dvou kmenů, ten druhý se jmenoval Rwala. Byl to právě onen kmen, který jej u pevnosti s jeho společníky napadl. Říkali mu šejch Músa ar Rueili. V tehdejší Arábii neexistoval stát, společnost byla kmenová, nebo chcete-li klanová. O příslušnosti rozhodovalo narození, vypovězení z kmene znamenalo takřka jistou smrt. Své zkušenosti popsal v mnoha knihách, poslední, která vyšla, byla Svět islámu, kde popisuje život s beduíny.

Šejch Músa se stal respektovanou figurou jak u nás, tak v Arábii. Dostalo se mu uznání coby vědci, ale začal být využíván také jako diplomat. V roce 1906 byl požádán britským ministrem Edwardem Greyem, aby zakreslil hranici mezi Egyptem (ovládaným Británií) a Osmanskou říší. Jeho život je plný paradoxů a jeden z nich je, že bude později pracovat proti britským zájmům v tomto regionu. Po vypuknutí války dal své znalosti do služeb svého státu – Rakouska-Uherska. Musil se, na rozdíl od Lawrence z Arábie, snažit sjednotit znepřátelené kmeny, zlepšit poměr Arabů k turecké vládě, nebo přimět beduíny k útoku proti britským zájmům. Byl poradcem tří císařů – rakousko-uherského, německého a tureckého sultána. Jeho činnost za války lze považovat za zpravodajskou (rozvědnou).

A jak na sebe Thomas Edward Lawrence a Alois Musil vzpomínají? S velkou úctou, ale kriticky. Musilovým cílem bylo sjednotit severoarabské kmeny a přimět je, aby se postavily Angličanům. To se mu nakonec povedlo. Lawrence viděl, že se dějí divné věci. Rakušan (jak říkal Musilovi) radí v Damašku a Lawrence má za to, že Turci využívají jeho znalostí více než Angličané těch svých. Musil vyslovil názor na Lawrence roku 1935, poté zahynul při nehodě na motocyklu. Nazval jej legendou, ale přesto k němu byl kritický – neuměl prý příliš arabsky, působil prý pouze v Zajordánsku, ale ve vlastní Arábii byl neznámý. Své stoupence si nezískával svou povahou, jako Musil, ale zlatem. Když mu došlo, opouštěli jej i jeho stoupenci.

O Musilovi se spekulovalo, zda přijal či nepřijal islám. Ve svých textech mluví o Bohu jako o Alláhovi. To však nemusí nic znamenat – je to arabský výraz pro Boha, užívaný jak arabskými křesťany, tak Židy. On sám šel do pouště hledat pravdu, vždy propagoval křesťanskou toleranci, lze jej nazvat čistým monoteistou.

„Mé výzkumy v arabské poušti vyžadovaly, abych se v ní pohyboval ne jako cizinec, ale jak domorodec, nesměl jsem se za domorodce vydávat, musel jsem jím být. Řízením Alláhovým jsem se stal členem dvou kmenů. Pro sebe sama jsem si z pouště odnesl vědomí dívati se na každého člověka jako na bratra a prokazovati mu dobré nikoliv pro vděčnost, pro odměnu, ale pro klid vlastní duše.“

ZDROJE:

wikipedie, rozhlas.cz