Rekreace za komunismu: Zábava se schovávala za každým ROHem – G.cz
Vyhledávání

Rekreace za komunismu: Zábava se schovávala za každým ROHem

+ DALŠÍCH 8 FOTEK + DALŠÍCH 9 FOTEK

Rekreace jsou dnes z jedné strany vzpomínány jako něco skvělého, co už mladí sotva zažijí, z druhé strany se jim vysmíváme jako zábavě komformistů s vymytými mozky, případně je na ně poukazováno jako na strašáka, na něco, čím režim ukazoval lidskou tvář, zatímco v zákulisí pořádal hotovou olympiádu v porušování lidských práv. Co byly ROH doopravdy? Prostě rekreace, no.

Jan Studnička
Jan Studnička 16.6.2020, 15:48

Odbory jsou svinstvo

Obzvláště lidé, kteří se narodili po roce ‘89 si spojují zkratku ROH především s veselými lidmi, kteří se na vybledlých fotografiích ráchají v rybníce. A přestože je pravda, že Revoluční odborové hnutí mělo na starosti i rekreace, byla to hlavní odborová organizace v Československu. Což znamenalo, že měla na starosti hóóódně věcí. Od hodnocení zaměstnanců, přes jejich ochranu až po udržování kulturního života v podnicích.

Ještě víc než dnes, i tenkrát uměly být odbory pěkné svinstvo. Rozhodně jste si nechtěli poštvat ROH proti sobě. Ale taky je pravda, že řada buněk se podílela na tání v šedesátých letech a ty taky nejdéle odolávaly postupující normalizaci v sedmdesátkách. Některé buňky se pak koncem osmdesátek zapojily do protestů proti policejní brutalitě na studentech.

Pokud jde o ty zájezdy, tam jsme spíš na té straně “je to svinstvo”. Když vynecháme individuální cestování po republice, tramping, ježdění na chaty a podobně a zůstaneme u těch hromadných zájezdů, dělily se v podstatě na dva typy. Podnikové a výběrové. Ty výběrové byly občas i do zahraničí a vysoce postavení odboráři si je rozdělovali nejčastěji mezi sebe, pak se udělalovaly za překonané plány, mimořádné výkony, životní jubilea soudruhům a podobně.

Redwashing

Byly ale zájezdy vymývárnou mozků? Inu… Docent Jiří Knapík před několika lety dělal rozhovor pro magazín Aktuálně, ve kterém říkal, že ano, v padesátých letech pravděpodobně rekreace sloužily jako agitka a možná byly dokonce tak trochu povinné. Upozorňuje ale, že rekreace podniková a výběrová se výrazně lišila. Ta výběrová byla zpravidla více… kolektivistická. U té podnikové ale můžeme až na rané výjimky na scénky z Anděla na dovolené zapomenout.

Filmy s Andělem jsou mimochodem zajímavé téma, protože pro mnoho lidí slouží jako referenční bod tématu. Je ale třeba mít na poměti, že i přes svůj zcela evidentní propagandistický účel, je to pořád komicky přemrštěná komedie. A nejsou tak zveličené jenom postavy, ale trochu i soudružka referentka a zábava dobrých soudruhů. Dvojka, Anděl na horách, navíc trochu s tou socialistickou linkou ubrala na plynu a byla dokonce oficiálními místy kritizována za to, že není tak aktivistická jako předchozí díl.

Nostalgie na prodej

Neexistuje moc důkazů o tom, že by referentky měly hlídat svěřené soudruhy, nebo že by někdy od druhé poloviny padesátých let dál byly zájezdy na kolektivistické pobyty nějakým způsobem povinné. Všichni věděli, co se tam děje a jaká bude náplň zájezdu, takže kdo chtěl jet, ten jel, koho to nelákalo, šel se podvratně poflakovat jinam.

Při pohledu na Anděla na horách si asi budeme muset přiznat, že lidé tam být chtěli a čas takhle trávit chtěli. Chtěli okukovat hrady a zámky, chtěli chodit na rozcvičky, hrát hry, společně večer tancovat na zábavě a navazovat známosti se slečnami ze Strojírenských závodů Vladimíra Iljiče Lenina v Plzni. Víte, každá generace má tendenci tak trochu se vysmívat té předchozí a tady možná bude zakopaný pes. Husákovy děti se smějí svým rodičům, že jezdívali podnikovým autobusem do Krkonoš zpívat budovatelské písně… Zatímco samotné Husákovy děti jezdí v létě do Bibione tancovat pod dohledem delegátky vláček kolem bazénu. A mileniálové se smějí jim, ale pak vyrazí na pečlivě zorganizovaný teambuilding, kde se skáče v pytlích po zahradě.

Na světě byli a budou lidé, kteří prostě mají rádi trošku připitomělou kolektivní zábavu. Na tom přece není nic špatného. Není nic špatného ani na tom, když si z nostalgie po mládí uděláte byznysplán. Jako to udělali například v Tatranské Lomnici, kde můžete dvakrát ročně navštívit bývalou ozdravovnu zahalenou do sovětských vlajek a zúčastnit se klasického ROH programu. Za desítku na týden i s autentickým jídlem, můžete kouknout do naší galerie.

Jediný problém je, že když všechny ty důchodce, kteří tam jezdí, budete utvrzovat v tom, že v sedmdesátkách bylo lépe, nikdy komouše volit nepřestanou.

Podobné články

Doporučujeme

Další články