RECENZE: Yesterday kombinuje Boylovu hravost s Curtisovým slaďáctvím. Výsledek je jak letní vánek, pohladí, ale nevydrží

Od listopadové premiéry Bohemian Rhapsody se s filmy navázanými na ta největší z velkých muzikantských jmen roztrhl pytel. Těžit z ikon rock´n´rollu je třeba, dokud si je ještě někdo pamatuje. Premisa novinky Dannyho Boyla s názvem Yesterday je ale přesně opačná.

-"The Beatles." -"The what?"

Po fenomenálním úspěchu Bohemian Rhapsody, učesaného životopisu Freddieho Mercuryho, bylo jasné, že filmů vztahujících se ke jménům rockových velikánů 20. století dostaneme od hollywoodských producentů tolik, že nám to poleze ušima. Oblíbené písničky oblíbených kapel začneme nenávidět a ve finále budeme muset fakt začít poslouchat - brr - současný pop. Krátce o biopicu frotnmana kapely Queen Netflix do světa vyhodil výrazně zábavnější The Dirt pojednávající o šílené partě Mötley Crüe. Úplně jinak na to jde stále ještě novinka Rocketman, která formou klasického filmového muzikálu líčí strasti a slasti ještě žijícího Eltona Johna.

Dalšími pány na holení jsou The Beatles, ačkoliv nový kousek z dílny režiséra Dannyho Boyla Yesterday se trochu vymyká. Nejedná se o filmovou biografii, ale hraný film o Jackovi (Himesh Patel), který po záhadném celosvětovém výpadku proudu zůstane jediným člověkem na planetě, který si legendární liverpoolské Brouky a jejich hudbu pamatuje. A vzhledem k tomu, že Jack je průměrný muzikant, který se snaží prosadit, no, rýsuje se tu docela zajímavý plán úspěchu.

Ano, Yesterday ze všech výše jmenovaných snímků vyčnívá, ale jen zdánlivě. Všechny tyto snímky staví svou sebejistotu na tom, že mají k dispozici známé a všemi milované odrhovačky, všechny jsou barevné a zábavné a ani na jeden si za půl roku nevzpomenete - ne proto, že by byli tak skvělé a pro kinematografii zásadní, že vám to úplně změnilo život.

Danny Boyle má na kontě zásadní filmový kult Trainspotting a jeho režisérský styl se dá nejlíp popsat jako hravý. Kameru nechává létat z extrémní výšky do extrémní hloubky, případně ji strká do míst, kam nepatří (třeba do záchodové mísy), využívá autentického pohledu z první osoby a nebojí se snových a surreálných sekvencí. V případě Yesterday se ale hodně krotil a většinu práce přenechal scenáristovi Richardu Curtisovi, jednomu z mála scenáristů, kterého si diváci pamatují jménem podobně jako režiséry a herce. Proč? Protože Láska nebeská.

Curtis dokáže napsat slaďák natolik chytrý a vtipný, že mu dokážete odpustit většinu patosu, protože se po jeho shlédnutí cítíte prostě dobře, protože vás mile pohladí. Ano, i u Yesterday se mu to povedlo. Komické scény obsahují uvěřitelnou grotesknost všedních situací, děj i milostná zápletka se vyvíjí víceméně logicky.

Na rozdíl od výše uvedené vánoční filmové klasiky a písní kapely Beatles ale v Yesterday nenajdeme nic dostatečně silného, co by v nás utkvělo. Snaha o zasazování políčků moderní společnosti a její závislosti na sociálních sítích, lajcích a dalších nesmyslech je typicky curtisovsky zlehčena. Právě v tom měl asi Boyle víc zakročit, nicméně se tak nestalo. A tak tu máme lehce nadprůměrnou letní podívanou, která zmizí s prvním oranžovým listem na chodníku.

A tady je 10 zajímavostí o kultovním westernu Sedm statečných.


Komentáře

Doporučeno pro vás