RECENZE: Snímek, o kterém by se mělo mluvit. Poslední souboj Ridleyho Scotta je geniální studií mužského ega, středověké krutosti a dost možná filmem roku – G.cz
Vyhledávání

RECENZE: Snímek, o kterém by se mělo mluvit. Poslední souboj Ridleyho Scotta je geniální studií mužského ega, středověké krutosti a dost možná filmem roku

Zdroj: Profimedia

Pokud vás Ridley Scott ve svých posledních snímcích zklamal, vše mu odpusťte a Poslední souboj si nenechte ujít. Historické drama ze středověké Francie 14. století vypráví příběh plný egoismu, lží, křivd, krutosti, syrovosti, surovosti i zranitelnosti. Navíc je umocněn tím, že je natočen podle skutečných událostí. O to silnější dojem tento velice kompaktní snímek v divákovi vzbuzuje. A pozor, film je ve výsledku možná mnohem víc určen ženám než mužům.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 25.10.2021, 15:40

Recenze obsahuje menší (nikoli však klíčové) spoilery a aspekty děje, proto důrazně zvažte její přečtení, pokud jste film doposud neviděli.

Velkolepé dílo a manifest za ženy

Už dlouho se mi nestalo, abych u filmu nedutal tak, jako jsem nedutal u Posledního souboje režiséra Ridleyho Scotta. Ten má na kontě několik skvělých filmů (Vetřelec, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Království nebeské, Labyrint lží atd.), ačkoli se v posledních letech mohlo zdát, že svůj náboj ztrácí (Robin Hood, Prometheus, EXODUS…). Těm dnům je ovšem snad nadobro konec, což Scott dokazuje svým posledním dílem. A Poslední souboj nepochybně dílem je, navíc velkolepým a naprosto kompaktním. Chci upozornit, že v následujících odstavcích budu pravděpodobně hojně (nad)užívat slov jako je geniální, skvělý, úchvatný nebo bravurní, film si to ale zaslouží.

Poslední souboj z trailerů může působit jako grandiózní středověké drama určené fanouškům bažícím po brutalitě a epických bitvách – drama podobné tomu, na co jsme u Ridleyho Scotta byli zvyklí například z filmu Království nebeské. Může působit jako snímek, kde si několik mužů hraje na rytíře a zápasí na bitevním poli i v arénách. Ostatně, jde taky o příběh vyprávějící o posledním, oficiálním, Francií posvěceném duelu mezi dvěma muži.

Poslední souboj je však překvapivě mnohem komornější záležitostí, navíc je ve výsledku možná mnohem víc určen ženám než mužům. První myšlenka, která mě po opuštění kina napadla, byla, že se s velkou pravděpodobností jedná o aspiranta na film roku. Druhá myšlenka se týkala skutečnosti, že mnohé mužské ego příběh naservírovaný tímto způsobem neskousne. Poslední souboj je totiž v první řadě geniální studií mužské ješitnosti, zaslepenosti a krutosti, která v dnešním světě snad není tak běžná, bezprostřední a surová jako ve středověku, naprosto určitě je ovšem stále hmatatelná a přítomná. Místo přepjatého chlapáctví jsme se tedy dočkali neskrývajícího se manifestu za všechny otevřeně mluvící odvážné ženy. Nejde však o chabé hromadné obvinění mužů, stavění všech žen na zlatý piedestal nebo snad prvoplánovou kritiku současných poměrů, ale o rozumně postavenou a uchopenou záležitost – až uvidíte, pochopíte. Pokud si však někdo bude chtít do filmu cokoli dosadit, případně jeho poselství vztáhnout na sebe, zřejmě se mu to povede. Hranice je totiž dost tenká.

Tři postavy, tři pohledy, tři pravdy

Otázkou je, zda se námět, jenž se rámcově drží skutečných událostí, Ridleymu Scottovi prostě jen líbil, nebo zda tím chtěl režisér reagovat na současná témata, jež rezonují společností. Ať tak či onak (spíš se bude jednat o tu druhou možnost), film nabízí neskutečně silný zážitek všem, kteří se chtějí vymanit z pohodlnosti dnešní doby a nahlédnout na události krutého a syrového středověku, z nichž bychom se měli v první řadě po několika staletích již konečně poučit. Hnacím motorem celého snímku je hlas jedné ženy, která zdánlivě stojí proti všem, především pak proti zaslepenosti svého okolí.

Děj se odehrává ve Francii ve 14. století a točí se okolo dvou mužů a jedné ženy, jejichž hlavním motivem je „jejich vlastní pravda“. A přesně tímto způsobem Ridley Scott příběh vypráví. Tři postavy, tři dějové linie – každá přesně taková, jak si ji daná postava přibarvuje. Atmosféra a zapeklitost celého příběhu je tvořena zejména detaily, které stojí na tom, z jakého pohledu zrovna příběh a klíčový incident sledujeme. Jsou to detaily, jako je krátký smích, který jsme z pohledu jiné postavy neviděli, či jednoduše prohozené dvě věty v dialogu dle toho, z jaké perspektivy zrovna příběh pozorujeme. Každá ze tří hlavních postav totiž pochopitelně vidí samu sebe v tom nejlepším možném světle, zatímco zbylé dvě postavy ve svých představách očerňuje. Mnohdy se jedná o velice drobné změny, jež vás však donutí pousmát se nad tvůrčím smyslem pro detail, všimnete-li si jich.

Na spekulace o „pravé“ pravdě z pohledu diváka není prostor, režisér totiž dokáže obratně sdělit, která dějová linie je ta „skutečná“. A ačkoli se to zprvu může zdát, snímek nemá klasického „správného“ hrdinu a zlého a špatného záporáka. Tím nejistěji se ovšem budete v závěru filmu cítit – váš favorit může během mžiku upadnout v nelibost. A poslední dvacetiminutovka, včetně posledního souboje, je opravdu intenzivním zážitkem, u něhož by byl v kině slyšet i padající špendlík a napjatá atmosféra by se dala krájet.

Nelze opomenout geniální vizuál, a především fantastický zvuk. U tohoto filmu by byla opravdu škoda zkazit si ho televizí. Pokud na Poslední souboj zamíříte, rozhodně zvolte sál s velkým plátnem a co nejlepším zvukem, v ideálním případě IMAX. Bitvy i finální souboj vás pak spolehlivě doslova zařežou do sedačky. A jestli Poslední souboj ukázal něco dalšího, kromě toho, že Ridley Scott umí režírovat, tak je to fakt, že duo Damon&Affleck prostě dokáže napsat geniální scénář, jak nám pánové už dokázali například ve snímku Dobrý Will Hunting. Na scénáři se podílela také Nicole Holofcenerová, která byla mimo jiné snad i zárukou toho, že se nebude jednat o typický „chlapsky“ vyprávěný příběh.

Kde je pravda?

Je škoda, že se o snímku nemluví tak hojně a hlasitě, jako třeba o novém Bondovi nebo dlouho očekávané Duně, ačkoli je pravdou, že přílišná komerce by filmu spíše uškodila. Za mě totiž Poslední souboj oba zmíněné letošní snímky překonal, a to „o parník“. Neškodí ani 152minutová stopáž, protože kdo si počká, ten se dočká. Emoce jsou vyždímány na maximum, přesto film ani trochu nesklouzává ke kýčovitému patosu. Aby však nedošlo k mylné představě, že snad jde o unuděnou povídačku, je dobré poznamenat, že ve filmu je i střízlivý dostatek krve, bitev, úchvatných pohledů, scenérií a bezprostředního středověkého násilí.

Poslední souboj zaujme ne zcela běžným vyprávěním (jeden příběh ze tří úhlů pohledu), skvělým vizuálem a zvukem, kompaktním a vypiplaným scénářem, uvěřitelným herectvím (rázovitý Matt Damon, prohnaný Adam Driver, bezmocná a odvážná Jodie Comer, „odpudivý“ Ben Affleck), „krásným“ náhledem do středověké Francie a intenzivním závěrem. Vám nezbývá už nic jiného, než se jít na vlastní oči a uši přesvědčit o tom, kde je tedy „skutečná pravda“… nebo alespoň kde pravdu v posledním souboji na život a na smrt uvidí všemohoucí Bůh.

90 %

Podobné články

Doporučujeme

Další články