RECENZE: Když jste mámě kradli cíga a skejťáci byli za bohy: Režijní debut Jonaha Hilla Devadesátky je zfilmovaná nostalgie

Pamatujete, když vám bylo 13, chodili jste okounět do skateparku, kouřili kusovky, holkám koukala tanga z bokových zvonáčů a kdo chtěl zapadnout, musel mít na nohou Adia? My, děti porevoluční, si to pamatujeme. Nebo na to spíš s láskou vzpomínáme. A totéž dělá Jonah Hill ve své prvotině Devadesátky.

Sentiment na 100 %

U nás v Česku to proběhlo začátkem 21. století, v USA, třeba v Kalifornii, se tohle dělo deset let předtím. Skateboardy, volné kalhoty, walkmany, svoboda. 13 let, ta zlatá doba, kdy člověk přestává být dítětem a mění se v puberťáka. Kouří první kradené cigarety, dostává první francouzáky, rozdává první cucfleky. My si ty chvíle, kdy jsme vzhlíželi ke starším borcům ve skateparku, moc dobře pamatujeme. A ve své režijní prvotině Devadesátky na ně vzpomíná i Jonah Hill.

Tlouštík, kterého si pamatuje asi hlavně z filmu Superbad, si dal život dokupy. Zhubnul tunu sádla a začíná ukazovat, že pod vším tím tukem dřímalo celou dobu mnohem víc, než srandovní obéza, co může hrát jen jeden typ postav. Víc pozornosti jsme Hillovi začali věnovat už v seriálu Maniac, kde byl natolik vynikající, že skoro až zastínil hereckou partnerku Emmu Stone. A Emma Stone se jen tak zastínit nedá. Devadesátky posouvají Hilla do úplně nové role tvůrce a je zajímavé to sledovat.

Vlastně poetický snímek je od začátku do konce jednou velkou nostalgií. Sledujeme příběh dospívajícího Stevieho (Sunny Suljic), který prochází vším, čím jsem si prošli my sami - okouzlení staršími kluky, touhu zapadnout mezi ně, postupnou ztrátu dětské naivity a ovlivnitelnosti i první tvrdé srážky s realitou všedního dne dospělého života. Autentické vzpomínky na dospívání se Hillovi podařilo přenést téměř dokonale. Zásluhu na tom má i parádní výprava, která devadesátá léta připomíná věrně a relativně nenásilně, a vynikající, kritiky vyzdvihovaný soundtrack, kde nechybí největší fláky, co jsme/jste tehdy poslouchali.

Tématicky v souvislosti s Devadesátkami na mysli tane podobnost s britským snímkem Taková je Anglie (2006). Ten se ale věnuje tíživějšímu tématu neonacismu a v důsledku na diváka doléhá výrazně tvrději. Devedesátky nejsou patetické, ale jedná se přeci jen o film, který hraje hlavně na city. Je to 100% sentiment, což ale kvalitu snímku jako takového nijak nesnižuje. Rozhodně nás zajímá, co Hill předvede ve filmu, který mu (jak je tady očividné) nebude tak osobně blízký.

A tady čtěte recenzi na nového Spider-Mana, který nadchne všechny fanoušky Marvelu.


Komentáře

Doporučeno pro vás