RECENZE: Joker s Joaquinem Phoenixem je skvělý, ovšem problematický film. Musíte ho vidět, ale obezřetně – G.cz
Vyhledávání

RECENZE: Joker s Joaquinem Phoenixem je skvělý, ovšem problematický film. Musíte ho vidět, ale obezřetně

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

O novince Joker se v posledních měsících hodně mluví a po celosvětové premiéře debata ještě zintenzivněla. Jedna strana snímek označuje za snímek, který redefinuje žánr komiksových adaptací, případně rovnou za film roku. Ta druhá upozorňuje, že je to podívaná, která glorifikuje násilí a nabádá k sympatizování s vrahem. My to viděli o víkendu. Nedá nám to a musíme napsat, jak se k tomu stavíme...

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 8.10.2019, 12:11

Film roku?

Bude nový Joker a zahraje si ho Joaquin Phoenix. Tahle zpráva před několika měsíci nastartovala intenzivní debatu mezi filmovými fanoušky. Jeden z nejlepších herců své generace a asi vůbec nejpopulárnější komiksový padouch, to je kombinace, která budí minimálně zájem, a to nejen mezi příznivci grafických novel. Snímek Todda Philipse zabodoval na festivalu v Benátkách a na začátku října si odbyl oficiální světovou premiéru. Ačkoliv první ohlasy byly superlativní, stačilo pár dní, aby se začala ozývat i kontrující strana, která upozorňuje na poměrně zásadní problematičnost vyznění krimi dramatu o muži, který se víc a víc propadá do hlubin šílenství. V čem to vězí?

Nejprve je potřeba si říct, že Joker je vynikající film. Skvělý scénář, který stojí na perfektním vývoji hlavní postavy, má pomalejší rozjezd, ale zhruba v polovině začne vršit jednu intenzivní scénu na druhou a končí totálním šílenstvím, ostatně stejně jako sám (anti)hrdina. Atmosférický audiovizuál a především zcela ochromující výkon Joaquina Phoenixe dělají z nového filmu o Batmanově nemesis něco víc, než jen další "komiksárnu", jakými nás poslední dekádu krmí MCU. Je to, podobně jako kdysi Nolanův Temný rytíř nebo Snyderovi Watchmeni, snímek, který obstojí sám za sebe a tím do jisté míry redefinuje žánr adaptací grafických novel. Kdyby to nebyl Jokerův příběh, mohl by to být příběh jakéhokoliv "no name" charakteru, jehož postupné zešílení s napětím sledujeme. Za tohle by se nestyděl ani Fincher.

Joker vs. Joker

A právě v tom tkví problematičnost Philipsova vynikajícího kousku. Zatímco část diváků je unešená sledováním počinu, v němž dal někdo jedné z nejlepších postav v historii komiksu prostor a opravdu kvalitní, smysluplný, strhující osobní příběh, druhá část sleduje filmovou novinku bez znalosti kontextu předlohy a pohlíží na ni právě jako na "další psychologický thriller". Tím pádem nevidí Jokera jako Jokera, ale jen jako Arthura Flecka.

Film svým vyzněním v takovém pozorovateli probouzí pocit soucítění s Arthurem Fleckem, jenže Arthur Fleck je někdo, s kým sympatizovat nemůžete (nebo alespoň nechcete). Je to psychopat, labilně narušený jedinec, nicméně snímek se nám snaží říct, že to byla zlá společnost, která ho nepřijala, co ho vlastně dohnalo k tomu, aby mu definitivně hráblo a začal vraždit lidi. V situaci, kdy třeba v USA prakticky každý měsíc někdo s podobnou obhajobou vystřílí střední školu, je zcela pochopitelné, že díl obecenstva nevnímá Jokera jako film roku, ale spíš jako průšvih roku, jehož poselstvím je přímá obhajoba násilí i šílených zločinců, kteří jej páchají.

Nemůžeme ale zapomínat na to, že postava Jokera se na plátně za desítky let svojí existence vyvíjela od plochého šaška s tváří Cesara Romera přes drsného Nicholsonova gangstera až po potrhlého rapera Jareda Leta s potetovaným obličejem. Byl to už Heath Ledger, kdo před více než deseti lety představil Jokera jako vyšinutého sociopata. Dostal za to Oscara a dodnes je díky této roli opěvován. Phoenix se tohle pojetí jen rozhodl akceptovat a posunout ho dál do té míry, aby to utáhlo samostatný snímek, ve kterém ne Batman, ale Joker hraje prim. A samozřejmě je to pro něj i velký kariérní posun a úspěch, předvést takové herectví. Tvrdit, že Phoenix a Philips měli za cíl vytvořit nějaký ofociální manifest sadistů, to je hodně přepálené.

Jokera byste rozhodně měli vidět i pokud jste jen průměrným nadšencem do kinematografie. Je to v mnoha ohledech perfektní snímek, který vysoce přesahuje ostatní kousky ve svém žánru. Pokud se ale cítíte být ovlivnitelným pozorovatelem nebo máte přímo sadistické choutky a kriminální pohnutky, ano, tohle vás jistě může motivovat konečně překročit tu hranici. Jenže to vás může motivovat i animovaný film o poníkovi, který baští duhu. Když jste blázen, tak jste blázen. V tom případě na film nechoďte. Nechoďte vůbec do kina nebo mezi lidi. Vraťte se k sobě do sklepa k fantaziím, anebo si domluvte sezení u psychiatra, máte-li v sobě na to ještě dostatek příčetnosti.

A v čekárně si můžete přečíst recenzi na další vynikající novinku v českých kinech - jihokorejského Parazita.

Podobné články

Doporučujeme

Další články