Půlkulaté výročí útoku na redakci Charlie Hebdo: Dokázala se Francie vzpamatovat? – G.cz
Vyhledávání

Půlkulaté výročí útoku na redakci Charlie Hebdo: Dokázala se Francie vzpamatovat?

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Rok 2015 byl pro Francii náročný, čekaly ji dva oddělené výbuchy nesmyslného násilí, které měly otřást zemí na dlouhé roky dopředu. Ten první začal útokem na satirický magazín Charlie Hebdo, druhý byl podzimní úder teroristů na klub Bataclan a fotbalový stadion. Změnil tenhle temný rok zemi kohouta navždy?

Jan Studnička
Jan Studnička 7.1.2020, 16:07

Hrůza, kterou sledoval celý svět

Kolem půl dvanácté se Corinne Rey, pracovnice redakce Charlie Hebdo, vracela zpátky do redakce, když ji přepadli dva ozbrojení muži. Donutili ji, ať je vpustí dovnitř a tam začali za výkřiků “Alláhu Akbrar!” střílet po všem, co se pohnulo. Dva nedaleko patrolující policisté zaslechli střelbu a vyrazili útočníky zastavit, ale zemřeli na místě také. Jeden z nich, Ahmed Merabet, byl muslim.

Celkově v redakci zemřelo dvanáct lidí a deset bylo zraněno. Útočníci potom naskočili do připraveného vozu a uháněli pryč pravděpodobně předem připravenou únikovou trasou, na níž ukradli jiné auto a vyrazili na sever. Po celé Paříži byl okamžitě vyhlášen nejvyšší bezpečností stupeň a policisté pročesávali každou ulici, nakonec bylo zřejmé, že teroristé opustili Paříž a pozdě večer přepadli čerpací stanici na sever od hlavního města. Francouzské speciální jednotky GIGN začaly prohledávat oblast.

Útočníci byli zpětně identifikováni jako bratři Kouachiovi, z nichž jeden už byl dříve trestán za terorismus. Konkrétně za verbování lidí do výcvikových táborů Al-Kajdy. Celý svět se díval a čekal na moment, kdy francouzské ozbrojené složky bratry dopadnou.

8. ledna ráno byli Kouachiovi obklíčení v areálu tiskárny nedaleko Paříže. Do toho se ale děly věci přímo ve městě. Dřívější přítel obou útočníků Amedy Coulibaly v centru Paříže zastřelil neozbrojenou policistku a následně přepadl košer samoobsluhu, kde zabil několik lidí a dalších patnáct držel jako rukojmí s tím, že je začne popravovat, jestli policie nenechá bratry Kouachiovi, se kterými je na telefonu, odejít.

Policejní útoky šly rychle po sobě a ani jeden z útočníků nevyvázl živý. Při zásahu v samoobsluze bylo ale několik lidí raněno, jak policistů, tak rukojmích.

Když dozní výstřely

Reakce na útoky se různily, všichni státníci je samozřejmě odsoudili a vyjádřili podporu Francii, jen Spojené státy k tomu ještě přihodily, že poskytnou Francii veškerou pomoc v dopadení lidí, kteří jsou za to zodpovědní. Protože v USA mají vždycky chuť nahánět nějaké ty teroristy.

Internet zaplavila vlna sympatie a lítosti, křesťané dávali najevo, že nevinní muslimy, muslimové dávali najevo, že s útoky nechtějí mít nic společného… Samozřejmě se našla skupina lidí, která si ti vzala jako důvod nadávat na muslimy ještě víc a na druhé straně byli muslimové, kteří nepokrytě slavili úspěch svých bratrů.

Francie v té době už čelila imigrační krizi a velká část analytiků se domnívala, že právě proto se teroristé rozhodli jednat teď. Protože když donutíte místní, ať tlačí na migranty, z migrantů se daleko lépe verbují noví teroristé.

A do toho všeho čekal Paříž další teroristický útok o několik měsíců později. Výjimečný stav, který byl ve Francii vyhlášen, pak nebyl stažen až do konce roku 2017.

Symbolů je potřeba

Charlie Hebdo dnes píše a vydává na utajené adrese, každoročně vlije ohromnou část rozpočtu do bezpečnosti. Z rozhovorů, které pracovníci redakce dávají, je jasné, že pancéřovaná pevnost není úplně nejlepší místo, kde by měl vznikat kreativní a humoristický magazín.

Šéfka HR oddělení magazínu doslova řekla: “Je to těžké, máme u sebe ochranku, která nás sleduje doslova kdekoli, některé bezpečností procedury jsou ještě zdlouhavější a komplikovanější, než třeba na ambasádách.”

Paradoxně magazínu neubližuje jenom to špatné, co se stalo, ale i podpora. Kreslíř Rénald Luzier do rádia řekl, že “je těžké, když celý život bojujete proti symbolům a nakonec se takovým symbolem stanete”. Naráží pochopitelně na několik měsíců běžící kampaň #JeSuisCharlie. Možná i magazínu nakonec pomohla kontroverze, která se zvedla kolem jejich titulky se špagety-zemětřesením. A prodeje, které raketově vystřelily v roce 2015 se opět vrátily k normálu.

A zbytek Francie v podstatě kopíruje křivku magazínu. Pomalu klesla tenze, zrušil se výjimečný stav a navzdory všemu si dva roky na to zvolili proevropského a proimigračního politika. Protože Francie se možná ráda vzdává Německu, ale nemůžete jí udělat nic, aby se vzdala svých hodnot.

Podobné články

Doporučujeme

Další články