Vyhazování z oken má na našem území tradici. Každý aspoň trochu znalý historie ví, že defenestrace je způsob vyřizování účtů, který byl u nás použit minimálně třikrát. Když se blíží rozvášněný dav, rychle pryč od otevřeného okna. Kdyby tuto poučku věděli před 600 lety pražští konšelé, mohli žít o nějaký ten pátek déle. Ano, letos si připomínáme šestisté výročí od první pražské defenestrace. Co se v létě roku 1419 onu krvavou neděli vlastně odehrálo?
Kolik bylo pražských defenestrací?
Na defenestrace je našeho historie poměrně bohatá. Nepohodlní lidé byli vyhozeni z oken prokazatelně v letech 1419, 1483 a 1618. První dvě defenestrace byly husitské a ve své podstatě orámovaly období husitské revoluce, třetí pak byla stavovská. Číslování těchto událostí však bývá různé, neboť někdy bývá defenestrace z roku 1483 opomíjena, protože jí není přikládán takový význam. V některých publikacích se tak můžete dočíst, že v roce 1618 došlo teprve ke druhé pražské defenestraci. Buď jak buď nás toto trápit nemusí, protože se budeme zabývat defenestrací první, ke které došlo před rovnými 600 lety, dne 30. července 1419.
Především je třeba osvětlit samotný pojem defenestrace, který pochází ze spojení dvou latinských slov, a to předložky „de“ (znamenající „z“) a podstatného jména „fenestra“ (znamenající „okno“).
Kde se husité inspirovali?
Usmrcení nepohodlných osob vyhozením z okna není český vynález, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podle historiků docházelo k něčemu podobnému už za časů starověkého Říma. O násilném vyhození z okna si lze také přečíst v biblickém Starém zákoně. Jezábel, dcera sidónského krále, byla pro svou bezohlednost vyhozena vlastními dvořany z okna paláce v Jizreelu.
Je možné, že představitelé pražské husitské obce, kteří se stavěli na odpor kompromisní politice Václava IV., hledali inspiraci v tomto biblickém příběhu? Daleko pravděpodobnější je, že předobrazem novoměstského masakru byla událost, která se odehrála roku 1418 na radnici ve slezské Vratislavi, kde propukla vzpoura, která skončila první prokazatelně známou defenestrací na teritoriu české Koruny. Nespokojení řemeslníci se po marných pokusech o rozumný dialog s lidmi, kteří ovládali městskou radnici, odhodlali k dobytí tohoto objektu. Do rukou jim padlo sedm radních, některé z nich sťali, další vyházeli z oken.
Dlouhá léta napětí, až přeskočila jiskra
Zasaďme si nyní první pražskou defenestraci do historických souvislostí. V letech 1414 až 1415 procházela česká reformace dramatickým vývojem. Symbolem reformace se stalo zavedení přijímání podobojí pro laickou veřejnost. Jenomže zanedlouho skončil na hranici mistr Jan Hus, který byl duchovním vůdcem reformního proudu, se kterým církev výrazně nesouhlasila. Kostnický koncil tlačil na světskou moc, aby bylo vše dáno do pořádku, jenomže král Václav IV. byl slabý a apatický. Proti husitům ihned nezakročil, a tak se velká část panstva postupně s reformními myšlenkami ztotožnila.
Jenomže na Václava IV. netlačila pouze církev, ale také jeho bratr Zikmund, a tak se nakonec rozhodl na začátku roku 1419 proti narůstajícímu husitskému radikalismu zakročit. Nejnapjatější atmosféra panovala v Praze.
Václav IV. nejdříve vypověděl z města husitského právníka Jana z Jesenice, čím bylo docíleno zrušení interdiktu nad Prahou. Do Prahy pak byli povoláni katoličtí kněží, kteří byli před časem vyhnáni. Přijímání podobojí bylo nadále možné pouze ve třech pražských kostelech, a to Panny Marie Sněžné, Sv. Ambrože a Sv. Benedikta. Toto rozhodnutí situaci ještě více vyhrotilo.
Červenec 1419
Král tomu chtěl udělat přítrž, a tak učinil rázné kroky. Rozhodující byl červenec 1419, na jehož počátku byli do konšelské rady na Novém městě pražském dosazeni lidé, kteří se rozhodli husitům pořádně šlápnout na paty. Zdejší obyvatelstvo se převážně přiklánělo k husitství, lví podíl na tom měl jistě i kněz od Panny Marie Sněžné Jan Želivský. Husitští kněží se stali pro nové konšele nepohodlnými a začali je vyhánět z far, kázání před kostely byla zakázána, stejně tak veřejná shromáždění. Zatčení byla na denní pořádku.
Vše vyvrcholilo v neděli 30. července 1419. Jan Želivský svým vzrušeným kázáním vyburcoval dav, ve kterém údajně nechyběl ani Jan Žižka, k činu. Často se vedou spory, zda byla akce spontánní či dobře naplánovaná. O tom, že bylo vše dopředu dohodnuto, svědčí skutečnost, že lidé dorazili na nedělní bohoslužbu ozbrojeni. Že se něco chystá, museli ostatně tušit i konšelé, jinak by v neděli dopoledne na radnici pravděpodobně nebyli.
Ozbrojený dav se nejprve vydal k jednomu z kostelů, který byl kalichu nedávno odebrán. Husité se jej násilím zmocnili a Želivský zde odsloužil mši podobojí. Pak už Želivský a jeho věrní zamířili k radnici, která se do dnešních dnů nachází na rohu Karlova náměstí a Vodičkovy ulice.
Jak probíhala defenestrace?
To nedělní dopoledne byl na radnici purkmistr Jan Podvinský, několik konšelů, úředníků a pacholků. Během defenestrace měl na místo činu dorazit oddíl jízdních ozbrojenců, který však po zvážení situace raději volil ústup. Husitských radikálů byly stovky.
Dav vypáčil dveře radnice a zmocnil se konšelů. Tuto scénu můžete znát z husitské trilogie Otakara Vávry. Dav se dožadoval propuštění uvězněných husitů, konšelé však nechtěli ztratit autoritu, tak k tomu nesvolili. Následovala nejznámější část celé události – konšelé a někteří jejich pomocníci byli vyhozeni okny, případně ubiti. Uváděný počet zabitých se pohybuje kolem čísla 14.
Lid si uvědomil, že má moc být hybatelem dějin. Mnozí považují první pražskou defenestraci za počátek husitské revoluce. Historikové se však přiklánějí spíše k tomu, že oním přelomovým mezníkem, který datuje počátek vrcholné fáze husitské revoluce, je až 16. srpen 1419, kdy skonal král Václava IV.
A zde si můžete přečíst o krvavé popravě 27 českých pánů, která trvala pět hodin.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
