Někteří lidé považují Necronomicon za fiktivní knihu kouzel, kterou si vymyslel spisovatel H. P. Lovecraft pro své příběhy. Jiní zase věří, že tato kniha mrtvých skutečně existuje a že jejím autorem je šílený Arab Abdul Alhazred. Skutečností je, že zkrácená verze této knihy byla před několika lety vydána i u nás. Je tedy možné, že bychom díky této knize mohli vyvolat nejstrašnější démony?
Záhadná kniha
Necronomicon je považován za nejtemnější knihu černé magie, která údajně umožňuje otevřít brány do pekla. Ačkoli sám Lovecraft tvrdil, že jde o pouhou fikci, mnozí věří, že chtěl pouze udržet tuto knihu v tajnosti. Je tedy Necronomicon pouhou literární fikcí, nebo skutečností?
Jak bylo uvedeno dříve, Necronomicon, kniha mrtvých, se poprvé objevil v dílech spisovatele Lovecrafta. Tuto knihu údajně napsal šílenec Abdul Alhazred, který ji sestavil z prastarých svitků nalezených pod ruinami města v poušti Roba Al-Khaliyeh. Informace ve svitcích měly pocházet od prastarých bohů, kteří v nich popsali, jak otevřít brány do neznámých světů.
Abdul měl za cíl prostřednictvím těchto magických formulí umožnit lidstvu setkání s takzvanou rasou Prastarých. Lovecraft však neustále tvrdil, že Necronomicon je čistě výplodem jeho fantazie, a že kniha ani její autor nikdy neexistovali. Fanoušci jeho příběhů ale zastávali odlišný názor.
Navzdory Lovecraftovým tvrzením, že Necronomicon je jen výplod jeho fantazie, dostával od fanoušků mnoho dopisů, ve kterých psali, že je kniha mrtvých pronásleduje ve snech po provedení rituálů. V sedmdesátých letech se v knihkupectvích objevila verze Necronomiconu, jejímž autorem byl záhadný muž jménem Simon. Tato verze vzbudila další vlnu zájmu a spekulací.
Kniha se prodávala velmi dobře, přesto někteří odborníci tvrdili, že jde o falzifikát. Američan Jon Todd dokonce tvrdil, že pravou Knihu mrtvých vlastní Ilumináti. Pokud je to pravda, proč pak v roce 1996 sedmnáctiletý Roderrick Ferrell zavraždil rodiče o rok mladší Naomi, která se připojila k jeho kultu? Kult údajně prováděl rituály podle Simonovy verze Necronomiconu, které byly doprovázeny velmi podivnými jevy.
Knihu mrtvých si před několika lety mohli pořídit i čeští čtenáři. Šlo o zmíněnou Simonovu verzi, kterou vydala lóže OLDM a přeložil Petr z Vlkova. Kniha obsahuje nejen podrobnou předmluvu umístěnou na konci, ale také svědectví šíleného Araba Abdula, důležité formule na ochranu proti vyvolávaným mocnostem a nákresy pečetí potřebné k provádění invokací.
Simonova verze Necronomiconu přinesla čtenářům nejen fascinující a děsivé příběhy, ale i podrobný návod na vyvolávání různých bytostí. Kniha se zaměřuje na rituály a magické formule, které mají umožnit kontakt s temnými entitami. Jednou z nejděsivějších postav, kterou lze podle této knihy vyvolat, je démon Pazuzu, známý z filmu Vymítač ďábla. Jeho přítomnost je provázena nesnesitelným zápachem rozkládajícího se těla, což může být pro nezkušené praktikující fatální.
Pro zkušenější mágy nabízí Necronomicon vyvolání Marduka, starověkého boha, který údajně zná všechna tajemství od počátku věků. Mardukova moc a znalosti mohou být neocenitelné pro ty, kdo se odváží vstoupit do světa temné magie a chtějí získat neomezenou moc a vědění.
Kromě těchto bytostí lze podle Necronomiconu vyvolat i řadu dalších entit, známých jako ohavnosti. Tyto bytosti, pocházející z temných a zapomenutých koutů vesmíru, mají moc, která může být jak prokletím, tak požehnáním. Každý, kdo se rozhodne je vyvolat, musí být připraven čelit následkům svých činů.
Necronomicon, ať už skutečný nebo fiktivní, zůstává fascinujícím a děsivým dílem, které i po desetiletích od svého prvního zmínění vzbuzuje zájem a kontroverze. Jeho temná kouzla a rituály přitahují jak milovníky hororové literatury, tak i ty, kteří se zajímají o okultismus a černou magii. Skutečnost, že dodnes není jasné, zda jde o pouhou fikci nebo skutečnost, jen přidává na jeho tajemství a přitažlivosti.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
