Ani po tolika letech od začátku druhé světové války nepřestávají mrazit hrůzy, kterých se lidé dříve dopouštěli. Mezi příběhy nacistických zločinců zvláště vynikají osudy německých žen, které se dobrovolně zapojily do páchání válečných zločinů. Jednou z nejkrutějších byla Hermine Braunsteinerová, která působila jako dozorkyně v koncentračním táboře Majdanek.
Kobyla z Majdanku
Hermine Braunsteinerová, později známá jako Ryanová a přezdívaná Kobyla z Majdanku, byla vůbec prvním nacistickým válečným zločincem, kterého Spojené státy vydaly do Německa k soudnímu procesu. Narodila se 17. července 1919 ve Vídni do římskokatolické dělnické rodiny. Její otec pracoval jako řezník a také jako řidič pro pivovar.
Mladá Hermine snila o tom, že bude pomáhat lidem, a chtěla se stát zdravotní sestrou. Rodina však neměla dostatek peněz na její studium, a tak se v letech 1937 až 1938 živila jako služebná v rodině amerického inženýra v Anglii. Na jaře 1938 se po anšlusu Rakouska stala německou občankou. Poté se vrátila z Británie zpět do Vídně a později se přestěhovala do Berlína, kde začala pracovat v továrně na výrobu letadel Heinkel. Na začátku války se stala dozorkyní v zácviku v koncentračním táboře Ravensbrück, kam nastoupila v srpnu 1939. V říjnu 1942 se však pohádala s velitelkou tábora Mariou Mandel a požádala o přeložení. Její žádosti bylo vyhověno a byla převelena do koncentračního tábora Majdanek poblíž polského Lublinu, kde začala předvádět opravdové peklo.
Hermine Braunsteinerová se vyžívala ve své moci nad bezbrannými vězni – bičovala ženy až k smrti, děti tahala za vlasy a házela je na korby nákladních vozů, vězně věšela nebo po nich šlapala ve speciálních botách s ocelovými háky. Rovněž si sadisticky užívala během selekcí, kdy rozhodovala o tom, kdo bude přemístěn do pracovního tábora a kdo do vyhlazovacího. Byla známá i svými výbuchy vzteku. Za tyto kruté činy byla v roce 1943 oceněna válečným křížem druhé třídy.
Když se v lednu 1944 přiblížila fronta, byla kvůli evakuaci Majdanku převelena zpět do Ravensbrücku. Odtud 7. května 1945 uprchla před postupující Rudou armádou. Vrátila se do Rakouska, kde byla zatčena a odsouzena ke třem letům vězení za mučení a týrání vězňů, ale pouze za své činy spáchané v Ravensbrücku. V dubnu 1950 byla propuštěna a rakouský soud jí udělil amnestii, takže jí nehrozilo další stíhání v zemi.
Později potkala Američana Russella Ryana, který zrovna byl na dovolené v Rakousku. V roce 1958 se vzali v Novém Skotsku v Kanadě, kam emigrovali. V lednu 1963 získala Hermine americké občanství a žila klidný život, dokud ji nevypátral známý lovec nacistů Simon Wiesenthal. V roce 1964 předal své poznatky deníku New York Times, který na případ nasadil reportéra Josepha Lelyvelda. Když Lelyveld zazvonil u jejích dveří a představil se, údajně řekla: „Bože můj, věděla jsem, že se to stane. Přišli jste.“ Její manžel o ní prohlásil, že by neublížila ani mouše a že je to slušná a ctnostná žena.
V roce 1971 jí úřady odebraly občanství a o dva roky později bylo v Düsseldorfu zahájeno vyšetřování jejího případu. Dne 7. srpna 1973 byla vydána do Západního Německa. Hermine Braunsteinerová, známá jako bestie z Majdanku, se snažila hájit tím, že nebyla německou občankou a že její „údajné“ zločiny se staly mimo území Německa. Její obhajoba však neuspěla a 26. listopadu 1975 začal nejdelší a nejdražší soudní proces v německé historii, který se skládal z 474 jednání. Na lavici obžalovaných spolu s ní stanulo dalších patnáct osob obviněných ze zločinů spáchaných v Majdanku. V roce 1981 byla Braunsteinerová odsouzena k nejpřísnějšímu trestu ze všech - k doživotnímu vězení.
Kvůli amputaci dolních končetin, způsobené komplikacemi diabetu, byla v roce 1996 propuštěna z vězení. Zemřela tři roky později na svobodě v Bochumi. Její případ vedl koncem 70. let k vytvoření zvláštního úřadu v USA, jehož úkolem bylo pátrat po válečných zločincích. Po prokázání viny jim hrozilo odebrání občanství nebo deportace.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
