Ostré zuby, které vzbuzovaly hrůzu. Drápy, jež dokázaly roztrhat lidská těla na kusy. Masivní narudlé tělo s podivným pancířem na zádech. Přesně takto svědci popisovali zvířecí bestii, která v 60. letech 18. století šířila strach a hrůzu v provincii Gévaudan na jihu Francie.
Děsivá bestie v akci
Tři roky děsila neznámá příšera místní obyvatele svými smrtícími útoky, až si začali myslet, že je sužuje samotný démon. Co však ve skutečnosti byla takzvaná Gévaudanská bestie? Vlkodlak, jak se tehdy spekulovalo, nebo jen kříženec vlka s dogou, jak dnes tvrdí vědci?
První útok na mladou pastýřku dopadl nakonec dobře, protože bestii zahnali býci z jejího stáda. Další obětí, teprve čtrnáctiletá dívka, však v květnu či červnu 1764 tolik štěstí neměla. Nedaleko obce Langogne ji roztrhalo "něco", co vzbuzovalo čirou hrůzu. A počet obětí začal narůstat – většinou měly poraněný krk, hlava byla často oddělena od těla, trup poškrábaný a v břiše zůstala obrovská díra. Z těla navíc zmizely všechny základní orgány.
V provincii zavládl strach, lidé začali hromadně pořádat hony na vlky a další velké šelmy. Když v září 1765 Francois Antoine zastřelil obrovského vlka, který měřil dva metry a vážil přes šedesát kilogramů. Místní obyvatelé si oddechli, že noční můra konečně skončila. A po tři měsíce se zdálo, že tomu tak skutečně je.
V prosinci téhož roku však bestie znovu zaútočila. Místní lidé opět nacházeli roztrhaná nebo zmrzačená těla lidí i zvířat. Navzdory tomu, že se na honech podíleli nejproslulejší lovci z celé Evropy a zabili přes sto vlků, záhadný tvor dál vraždil. Někteří lovci ho zahlédli a dokonce na něj stříleli, ale nikdy ho nedokázali zranit. Svědci popisovali monstrum různě – jako mohutného psa velikosti osla s narudlou srstí, tmavým hřbetem (možná dokonce krytým pancířem), vztyčenýma ušima a velkými řezáky. Často ho označovali za vlkodlaka. Někteří tvrdili, že se bestie umí postavit na zadní a vydává odporný zápach. Útoky probíhaly tak, že záhadný zabiják vyskočil z úkrytu a zaměřil se na krk a hlavu oběti. Poté rychle mizel lehkými skoky přes podmáčené močály za obzor.
Počet obětí neustále rostl, stejně jako lovecké území bestie a suma odměn nabízených soukromými i církevními institucemi za její dopadení. Sám francouzský král Ludvík XV. vypsal tuto odměnu. Krize byla tak rozsáhlá, že se obyčejným lidem v provincii udělilo povolení nosit zbraň, což bylo do té doby vyhrazeno pouze šlechtě. Po tři roky šířila v kraji strach "ďábelská stvůra". Teprve v červnu 1767 se místní obyvatelé mohli konečně uklidnit, když Jean Chastel zastřelil zvíře, které se sice podobalo vlkovi, ale vlkem rozhodně nebylo. O tom, že šlo o vražedné monstrum, svědčil obsah jeho žaludku, ve kterém byly nalezeny lidské pozůstatky.
Během tří let záhadný tvor zaútočil na více než dvě stě lidí a přes sto z nich zabil a částečně snědl. Většinou obětem oddělil hlavu od těla (zřejmě jako důsledek drtivého stisku krční tepny) a vytrhal jim vnitřnosti. Existovalo mnoho teorií o původu této bestie – od vraždícího šílence přes vlkodlaky a různé zvířecí křížence až po mesonychida (pravěkého masožravého psa velikosti medvěda). Vzhledem k povaze zranění, svědectvím a počtu útoků je však téměř vyloučeno, že by šlo o dílo jakéhokoli lidského maniaka.
Teorie o vlkodlakovi také není pravděpodobná, i když lovec Chastel tvora zabil posvěcenou stříbrnou kulkou. A co zvířecí kříženec? Současní vědci se nejčastěji přiklánějí k této možnosti a domnívají se, že šlo o křížence vlka s velkým psem, například mastifem nebo dogou. Důkazy však chybějí, protože exemplář byl spálen.
Zdroje informací:
https://www.thecollector.com/beast-of-gevaudan/
Podobné články
Doporučujeme
