Na den přesně před sedmi dekádami oficiálně zahájil prezident Zápotocký stavbu monstrózního pomníku jednomu z nejkrvavějších diktátorů historie. Na sochu bylo spotřebováno sedmnáct tisíc tun materiálu a i bez monumentálního podstavce byla vysoká patnáct metrů. Šlo o největší sousoší v Evropě. A strhlo se hned po sedmi letech.
Na místě, kde dneska máme Metronom se v druhé polovině čtyřicátých let postavil nový stadion pro Slavii a v podstatě pár dní po jeho dokončení se strhl, aby uvolnil místo pro pomník našemu osvoboditeli. Jak už bylo řečeno, slavnostní zahájení stavby se konalo koncem roku '49, ale reálně se začalo rychle stavět až v roce '52 po Stalinově smrti. Dnes už samozřejmě všichni víme, že Chruščov, který po generalisimovi přebírá otěže Sovětského svazu hodlá trochu uvolnit stalinistické manýry, vycouvat ze Stalinova kultu osobnosti a třeba během toho nerozpoutat nuklérání holocaust… ale tehdejší českoslovenští pohlaváři neměli ani tušení. Takže, když je roku 1955 pomník dokončen, víc jak měsíc po sebevraždě jeho architekta, mimochodem, zbývá mu jen šest let existence.
Monument je vystavěn tak, že soudruh Stalin v čele vede spojené národy vstříc zářivé budoucnosti, po jeho levé ruce jdou zástupci sovětského lidu, konkrétně dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec, po jeho pravici pak zástupci československého lidu, dělník, rolnice, novátor a vojín. Díky svému designu je mu lidově na tajnačku přezdíváno Fronta na maso. Werich sám mu říkal Tlačenice. A po celých šest let se pražské čtvrti Letné říkalo Záprdelí.
Dekonstrukce pomníku je pak skoro stejně zajímavá jako jeho stavba. Komunisti obehnali oblast vysokým plotem, aby nikdo nefotil, jak se pomocí hromady výbušnin odstřeluje soudruh Stalin. Nikde se o tom moc nepsalo, ale detonace se ozývaly po celé Praze.
Podobné články
Martin Miko
Arian Ebrahimi
Doporučujeme
Kateřina Horáková
Redaktor
Jana Mrákotová