Před 130 lety se narodil poslední český král. 6 zajímavostí o habsburském císaři Karlu I. – G.cz
Vyhledávání

Před 130 lety se narodil poslední český král. 6 zajímavostí o habsburském císaři Karlu I.

Přesně před 130 lety se na dolnorakouském zámku Persenbeug narodil poslední rakouský císař z dynastie Habsburků a zároveň i poslední český král Karel I. Jeho panování zastínila 1. světová válka a netěšil se takovému věhlasu jako například jeho předchůdce František Josef I., ale i přesto šlo o významnou osobnost evropských dějin. Připomeňme si jeho císařskou výsost v několika zajímavostech.

Jan Palička
Jan Palička 17.8.2017, 14:21

1) Mladý Habsburk, s nímž se na trůn nepočítalo

Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský se narodil 17. srpna 1887 jako rakouský arcivévoda. Byl synem arcivévody Oty Františka Habsbursko-Lotrinského a saské princezny Marie Josefy. Císař František Josef I. byl Karlovým prastrýcem, jelikož Karel byl vnukem císařova mladšího bratra Karla Ludvíka. Když se Karel narodil, nikdo nepočítal s tím, že by se kdy měl stát následníkem trůnu. Tomu odpovídalo i jeho dětství a dospívání, které prakticky vůbec nebylo jakkoliv dotčeno dvorkskými záležitostmi.

2) Vřelý vztah k Čechám již od mládí

Arcivévoda Karel nejprve vyrůstal v Dolních Rakousech, kde se na zámku Persenbeug narodil. Následně studoval ve Vídni na skotském františkánském gymnáziu, kde projevoval velký zájem o přírodní vědy. Vojenská služba ho v roce 1905 zavedla do Čech, kde sloužil nejprve na posádce v Chudeřicích u Bíliny a následně ve Staré Boleslavi. V Česku mladý arcivévoda setrval a přihlásil se ke studiu na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde byl vzděláván jak českými, tak německými profesory, kteří za ním docházeli na Pražský hrad. Karel uměl skvěle česky a měl Čechy a jejich obyvatele velmi rád.

3) Následníkem trůnu jen díky náhodám

Dědic habsburského trůnu, císařův jediný syn korunní princ Rudolf, spáchal v roce 1889 sebevraždu. Nástupnictví připadlo na nejstaršího synovce Františka Josefa I., Františka Ferdinanda d'Este, který měl na trůn usednout jako císař František II. Když jeho život v roce 1914 ukončil atentát, nástupnictví jeho syna Maxmiliána nepřipadalo v úvahu, neboť byl zplozen v tzv. morganatického (nerovného) sňatku Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové. Vzhledem k tomu, že právě František Ferdinand si po smrti otce arcivévody Karla Oty Františka vzal mladého Karla na starost jako opatrovník, Karlovi tak zničeho nic jen souhrou náhod spadlo do klína nástupnické právo.

4) Císař, který o politice nic nevěděl

Nutností přijmout rakouský trůn se Karel I. dostal do nelehké situace. Po celý dosavadní život totiž nebyl připouštěn k politickým rozhovorům a byl nucen se politických záležitostí stranit. Sice se zájmem sledoval reformní počínání Františka Ferdinanda, ale sám nebyl účasten žádných rozhodnutí. I když vypukla 1. světová válka a bylo jasné, že to bude právě Karel, kdo na trůnu nahradí chřadnoucího Františka Josefa, nemohl se nikterak podílet na rozhodování o válce a s politickými rozhodnutími byl seznamován jen velmi zkratkovitě. Na trůn tak na konci roku 1916 po smrti Františka Josefa usedl Karel I. uprostřed války a s minimálními zkušenostmi. Přesto ale dělal, co mohl.

5) Jediný císař na frontě

Už jako arcivévoda prodělal Karel vojenský výcvik a jako voják projevoval talent a vůdčí schopnosti. S vypuknutím války byl jmenován velitelem 20. armádního sboru těšínského pluku rakousko-uherské armády a v hodnosti polního podmaršálka se se svými vojáky účastnil italské ofenzívy. Ač všichni jeho předchůdci na císařském trůně byli formálně vrchními veliteli ozbrojených sil a byly jim propůjčeny nejvyšší armádní hodnosti a většina z nich měla i vojenský výcvik, Karel I. byl jediným habsburským panovníkem, který se přímo účastnil frontových bojů během válečného konfliktu.

6) Příkladný manžel a otec

Karel se v roce 1911 oženil s italskou princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou. Ač jejich manželství bylo, jak tomu velely dobové zvyky, předem domluvené, jednalo se o jeden z nejidyličtějších svazků mezi vládnoucími Habsburky vůbec. Císařovna Zita svému milovanému manželovi porodila hned osm dětí – pět synů a tři dcery. Nejstarší syn, arcivévoda Otto, měl jako František Josef II. nastoupit na trůn po svém otci, nicméně císařství po válce padlo a Habsburkové se museli jakýchkoliv nároků na trůn vzdát. Otto se ovšem v zemi těšil velké úctě, byl politicky aktivní a dlouhá léta byl poslancem evropského parlamentu. Na svého otce vzpomínal jako na milujícího člověka, který povinnosti k rodině vnímal stejně jako povinnosti k národu.

7) Panovník, který se pokusil o maximum

Když nastoupil Karel I. na rakouský trůn, musel se čelem postavit k tomu, že vládne zemi, která vede válku a prohrává. Chtěl se stát panovníkem reformním, který zrovnoprávní národnostní menšiny v císařství, poskytne jednotlivým zemím co největší možnou autonomii a zavede v zemi sociální zákonodárství. Snažil se rovněž mírnit dopady války na země Rakouska-Uherska a na rozdíl od válkou posedlého německého císaře Viléma II. si byl moc dobře vědom toho, že situace tzv. Ústředních mocností (Rakousko-Uhersko, Německo, Itálie) je ve válce zcela bezvýchodná a směřující k porážce. Jeho syn Otto Karlovo počínání na trůnu vystihl slovy: „Přišel sice pozdě, ale alespoň se pokusil.“

8) Ztráta trůnu a nutnost života v exilu

Porážka Rakouska-Uherska vedla k totálnímu zhroucení vládního aparátu v zemi. Ta se mezitím transformovala v republiku nazvanou Německé Rakousko, která stejně jako odtržené Československo vznikla v říjnu 1918. V listopadu téhož roku se Karel I. vzdal jakýchkoliv nároků na vládu nejprve v Rakousku a posléze i v Maďarsku a spolu se svou rodinou musel zemi opustit a uchýlit se do exilu. Vdova po Karlovi, Zita, se za tento krok k rakouské republice nikdy neznala a do země znovu vstoupila až v roce 1982. Karel požádal o exil i v Československu, které měl rád a s jehož obyvateli měl vždy dobrý vztah, ale vzhledem k silně protišlechtickým náladám první republiky mu tento azyl nebyl udělen. I přesto na Československo nezanevřel a do posledních let se modlil za jeho lid.

9) Předčasný skon na Madeiře

Rodina excísaře Karla se nejprve uchýlila do exilu ve Švýcarsku. Karel se následně neúspěšně pokusil o návrat k moci v Maďarsku, po kterém byl nucen opustit na palubě britských lodí Glowworm a Cardiff kontitnentální Evropu a 19. listopadu 1921 dorazil na portugalský ostrov Madeira. Rodině byly v hotelu, kde pobývala, odcizeny veškeré šperky, a přijala tak ubytování od místního bankéře v zapůjčeném panském sídle. Zde se Karel začátkem března 1922 nachladil, a protože chtěl šetřit ztenčující se rodinné finance, nechal k sobě zavolat doktora až koncem měsíce. Lékař mu diagnostikoval těžký zápal plic a zesláblý bývalý panovník na jeho následky 1. dubna umírá v pouhých třiceti čtyřech letech.

10) Blahořečený panovník, který se do rodné země nikdy nevrátil

Po celý život byl Karel I. silně věřícím křesťanem. Jeho pohřbu v kostele Panny Marie ve městě Funchal se zúčastnilo na 30 tisíc lidí. Za jeho oddanost víře a její kladení na první místo při státnických rozhodnutí stejně tak jako za jeho mírové snahy během války se již od roku 1949 začalo hovořit o jeho blahořečení. K tomu nakonec došlo v říjnu 2004 papežem Janem Pavlem II. Tělo blahoslaveného Karla Rakouského je pohřbeno na Madeiře, zatímco jeho choť Zita je pohřbena v tradiční habsburské kapucínské kryptě ve Vídni. Vedle její rakve je stále volné místo pro rakev jejího manžela. Karlovi potomci ale nikdy k jeho převozu z Madeiry nesvolili, jelikož by to považovali za neúctu místu, které bývalému císaři poskytlo útočiště v posledních měsících jeho života.

Zde si můžete přečíst zajímavosti o sourozencích Františka Josefa I., mimo jiné tedy i o dědečkovi Karla I.

Podobné články

Doporučujeme

Další články