Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team se vrátil z herního záhrobí remakem. Ano, v první dekádě třetího tisíciletí trpělo spoustu her tím, co vešlo ve známost jako “Sniper Ghost Warrior syndrom”, kdy se názvy dělaly tak, že jste akorát dávali cool slova za sebe. Ať už má ale pokémonní roguelike hra jakýkoli název, prodává se jako šílená. Proč?
Pokémon do ruky
Jako první je třeba si uvědomit, co je PMD: RT DX (ne, jako zkratka je to ještě horší) za hru. Pokémon Mystery Dungeon je roguelike. Což znamená, že svou bandu p/okémonů pošlete do nebezpečného dungeonu, pořád se zvedá obtížnost a dobrodružství, která tam zažíváte jsou… řekněme epizodická, přestože jsou svázána větším narativem.
A to je typ hry, který neskutečně sedí handheldovému zařízení jako je právě Nintendo Switch, kam Mystery Dungeon doputoval. Switch je naprosto ideální na to, abyste ho vytáhli v metru (ha ha) a dvacet minut něco šmelili na obrazovce, než dojedete na vaši zastávku nebo vedle vás někdo zakašle a vy si půjdete přesednout. Těch pár minut je přesně tolik, kolik potřebujete na dokončení dungeonu ve hře, takže je to dokonalé propojení obsahu a platformy. Je to určitě lepší než si na patnáctiminutové úseky kouskovat Wolfensteina nebo několika set hodinového Zaklínače, kteří jsou také dostupní pro Nintendo.
Navíc, pokémoni k Nintendu prostě patří. Pokud jste fanoušky jakékoli Nintendo platformy, museli jste někdy hrát nějakou podivně infantilní hru s ještě podivněji dospělými tématy. Že? Mario?!
Slzy dětství
Co je ale důležité, gameři jsou extrémně nostalgická stvoření. Rádi se vrací k tomu, co milovali. Vracet se ke starým hrám je ale vždycky emoční horská dráha. Protože ano, při prvních tónech hudby, která hraje v hlavním menu, se tetelíte dětským blahem, ale jakmile hru zapnete, bodne vás u srdíčka, protože ta hra, o které jste tenkrát říkali, že “vypadá jako film”, nevypadá ani jako videohra natož jako film.
Proto vždycky potěší, když vývojáři udělají podařený remake. Což Pokémon Mystery Kickass Dungeon: Rescue Awasome Badass Team D fucking X rozhodně je. Alespoň po té vizuální stránce. Udělat z gameboyového topview olejový obraz je vážně masterpiece, facelift se povedl. Horší je, že gameplay, který vzešel z technologických limitací handheldu z roku 2005 povětšinou zůstal. Takže na delší hraní může hra působit trochu únavně. Ale jak jsme říkali, že tohle není hra na delší hraní a nejspíš to nebude problém.
Zkrátka není divu, že je tahle hra tak populární. Ale je to spíš zásluha konzole, předlohy a toho, že pokémoni jsou po skoro pětadvaceti letech pořád živá série. Nejstarším fanouškům bude dnes kolem pětatřiceti a pořád přibývají další a další děcka, která dokážou kvůli kartičkám stáhnout mámu o kilo dřív než řeknete Charizard.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
