Když máte peníze, můžete udělat v podstatě cokoliv. Například i vytvořit identitu a marketingovou kampaň pro neexistující hypermarket, jež vyvrcholí slavnostním otevřením na pražských Letňanech. A pak o tom celém natočit film. Právě toto se před 20 lety podařilo studentům Klusákovi a Remundovi zaznamenat v dokumentárním snímku Český sen, který se podle jejich slov stal první českou filmovou reality show. O co vlastně tehdy šlo?
Příběh nejdražšího českého dokumentu
Zní to neuvěřitelně, ale dnes je tomu 20 let od doby, kdy se početná skupina (zhruba 3 000) dychtivých a nedočkavých zákazníků rozeběhla po poli na pražských Letňanech, aby si mohla nakoupit levné potraviny a elektroniku, o kterých se dozvěděli díky masivní marketingové kampani na hypermarket Český sen. Vše působilo naprosto důvěryhodně. V rámci otevírací akce bylo na parkovišti dopoledne připraveno osvětlené pódium s moderátorem, který poučoval zákazníky, aby nezapomněli na pitný režim, zatímco hostesky rozdávaly kelímky s vodou. V pozadí hrála oficiální hymna fiktivního hypermarketu, a pak manažeři přestřihli třpytivou pásku, což bylo znamení pro ochranku, aby odstranila festivalové zábradlí. Následně se lidé rozběhli po poli, kde stála kulisa hypermarketu Český sen. Lidé následně zjistili, že tam nic jiného než plachta s logem není. Celý tento marketingový počin byl samozřejmě zdokumentován od počátku až do konce a vznikl tak námět pravděpodobně jednoho z nejlepších dokumentárních filmů v historii české kinematografie.
Český sen měli na svědomí dva tehdejší studenti Filip Remunda a Vít Klusák. Ti se v rámci dokumentu postarali o produkci, hlavní role, kameru i námět. Vše začali tím, že se jim podařilo získat 19 milionů korun z grantu Ministerstva kultury ČR. Následně se rozhodli, že si najmou reklamní agenturu Mark/BBDO pod vedením kreativního ředitele Martina Přikryla, se kterým společně vytvořili image fiktivního hypermarketu Český sen. Celá reklamní kampaň působila velmi tajemně a naschvál byly zatajovány některé informace, ale na druhou stranu vše působilo maximálně důvěryhodně. Existoval web, a dokonce byla natočena i oficiální hymna.
Vzhledem k obrovskému rozpočtu nebyl žádný problém zaplatit si spoty v rádiu, televizi nebo inzerci v novinách. V první fázi kampaně bylo představeno pouze logo Český sen a datum otevření, což spustilo velkou spekulaci o tom, co to vlastně je. V rámci druhé fáze bylo prozrazeno, že se bude jednat o hypermarket a v poslední fázi se lidé dozvěděli o tom, kde se bude hypermarket nacházet. Místo se zákazníci samozřejmě dozvěděli až na konec, aby nikdo nepátral po tom, proč se v pražských Letňanech nic nestaví. Místo stavby je totiž na místě vítala jen obří kulisa o rozměrech 10×100 metrů. Ta měla představovat přední část hypermarketu.
Po dnu D, tedy 31. května 2003, se o otevření fiktivního hypermarketu Český sen hovořilo jako o podvodu na lidi, který byl zaplacen z jejich daní. Nicméně snímek získal řadu ocenění. Objevil se například na mnoha filmových soutěžích po celém světě, a dokonce i slavný režisér Michael Moore ho zařadil do projekce na svém festivalu Traverse City. Dále pak získal cenu filmových kritiků Kristián 2005 a během následujících let byl Český sen promítán v televizi v Austrálii, Nizozemsku nebo Francii.
Po medializaci projektu vzniklo během následujících 3 měsíců o Českém snu neuvěřitelných 195 článků. O fiktivním hypermarketu se psalo v médiích, jako je například The Times, The Guardian, Economist, Variety nebo Financial Times. Několik reportáží se dokonce objevilo i na BBC.
Film Český sen se dostal do kin až rok po uskutečnění projektu, ale dorazilo na něj pouze něco přes 27 tisíc diváků. To je nesrovnatelné s Klusákovým počinem V síti, na který dorazily do kin statisíce diváků. A nebýt koronaviru, tak by to možná bylo ještě mnohem víc.
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
