Místopředseda KSČM Stanislav Grospič se rozhodl, že se podělí o svůj názor na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, která začala v srpnu 1968. Právě dnes totiž poslanci odsouhlasili, že 21. srpen bude významným dnem České republiky k připomínce obětí neblaze proslulé události. Hádejte, kdo jediný byl proti? Ano, správně, komunističtí poslanci. Přímo Grospič popírá, že by šlo tehdy o okupaci a tvrdí, že mrtví z té doby byli v zásadě oběti dopravních nehod. Navíc se zdá, že téma bude řádně třaskavé i přímo uvnitř KSČM.
Žádné přátelství v tom nebylo
To, že 21. srpen 1968 nepatří mezi zrovna šťastné dny v české historii, je v zásadě každému jen trochu příčetnému člověku jasné. Nebo se snad dá invaze jiných armád hodnotit jako přátelský akt? Možná bychom si mohli na úvod připomenout definici slova „invaze.“ Tak tedy: „Invaze je vpád ozbrojených složek na nepřátelské cizí státní území, příp. na území neutrální nebo nepřítelem okupované. Výraz pochází z latinského invasio, což znamená vniknutí.“ Tolik Wikipedia. Ano, stejný zdroj dodává, že po invazi na nepřátelské území dochází zpravidla k okupaci, invaze však může být podniknuta i za účelem osvobození. Na území tehdejšího Československa ale vpadly tzv. spřátelené armády Varšavské smlouvy, které jsme tehdy také byly členy. A osvobodit se nám od těchto vojsk definitivně povadlo až 30. června 1991, kdy byl ukončen pobyt sovětských vojsk na našem území a 1. července 1991 byla Varšavská smlouva v Praze rozpuštěna.
V té době byla obsazena většina důležitých měst v tehdejší ČSSR, došlo k záboru letišť, na kterých přistávala spojenecká letadla s další vojenskou technikou. A tak bychom mohli pokračovat. I tehdejší předsednictví ÚV KSČ dokonce přijalo usnesení, které invazi odsuzovalo. Armáda ale k obraně státních hranic nepodnikla zhola nic. Veřejnost v té době vyjadřovala silný odpor. Invaze se nesetkala s pochopením ani v zahraničí. Jenže; místopředseda KSČM a předsedu Mandátového a imunitního výboru PS ČR Stanislav Grospič to vidí docela jinak.
Mrtví v ulicích
Grospič se dnes ve vysílání Českého rozhlasu Plus nechal slyšet, že se nejednalo o okupaci a své tvrzení korunoval prohlášením, že mrtví byli převážně oběti dopravních nehod. Vstup vojsk Varšavské smlouvy sice považuje za nešťastný, ale jako důvod uvádí, že "vedení tehdejší KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem danou situaci nezvládlo".
Proto jsme se rozhodli, že panu poslanci historii trochu připomeneme a stručně odcitujeme Ústav pro studium totalitních režimů, které na toto téma na svém webu uvádí: "Srpnová invaze pěti armád Varšavské smlouvy a jejich počínání v Československu si hned v první den okupace 21. srpna 1968 vyžádaly oběti na životech a řadu vážně zraněných československých obyvatel. Největší ztráty byly po střetu sovětských vojáků s neozbrojeným davem v okolí budovy Československého rozhlasu v Praze. Oběti byly hlášeny nejen z dalších míst hlavního města, ale také z jiných měst a obcí (např. z Liberce, Brna, Bratislavy, Košic, Popradu a dalších). Jen první den okupace byly zraněny desítky osob, mnoho z nich těžce. Ztráty pokračovaly i v dalších dnech, týdnech a měsících. Celkem si okupace Československa do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných." Tolik oficiální zdroje.
"Je to absurdní," hřímá opozice
Reakce na tento výklad historie na sebe nenechala dlouho čekat. Poslanec za ODS Pavel Žáček okamžitě kontroval, že je to absurdní a vše rozvinul. "Komunisté jsou hluboko ve stranické minulosti, protože i reformní část KSČ to tehdy jako okupaci posoudila. Za porušení mezinárodního práva, jako akt, který byl naprosto neoprávněný a který žádný československý orgán ani žádný stranický orgán nevyvolal a ani neschválil. To je urážka všech obětí, a to od srpna 1968 až do června 1991,“ rozběsnil se poslanec.
Se svým stranickým předsedou se ale neshoduje ani Jiří Dolejš, který jako jediný za KSČM hlasoval pro návrh. Na svém twitterovém účtu v reakci uvedl: "Samozřejmě že o okupaci šlo (žádná přátelská pomoc)… i KSČM navíc uznává porušení mezinárodního práva." V rozhovoru pro Novinky.cz dále uvedl, že srpen 1968 byla obrovská rána. Komunistická strana podle něj nemůže vypadat jako kroužek přátel starých časů. Mají ale stejný názor i jeho spolustraníci v čele se Stanislavem Grospičem? Těm by spíš někdo měl možná říct, že ne každou myšlenku, kterou maji na srdci, je třeba ventilovat do veřejného prostoru.
Stanislav Grospič není jediným komunistou, který o sobě dal poslední dobou vědět. Přečtěte si, kterak jeho kolega Ondráček k disertační práci přišel.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
