Památný den sokolstva připadá na 8. října proto, že v noci ze 7. na 8. 10. roku 1941 proběhla tzv. Akce Sokol. Gestapo na přímý rozkaz Reinharda Heydricha pozatýkalo na 1 500 sokolských činovníků z ústředí, žup i větších jednot. Českoslovenští Sokolíci pak byli mučeni, vězněni, řada z nich skončila v koncentračních táborech a drtivá většina z nich se nedožila konce války. Symbolem celého sokolského protinacistického odboje se posléze stal gymnasta František Pecháček, který byl popraven 3. února 1944 v Mauthausenu.
Sokol Pecháček
8. října si připomínáme Památný den sokolstva. Ten je odvozen od tzv. Akce Sokol, v jejímž rámci právě v noci ze 7. na 8. října nacisti pozatýkali okolo 1 500 československých sokolů. Cvičitelé a významní představitelé tělovýchovné organizace pak byli vyslýcháni, mučeni, vězněni a řada z nich skončila v koncentračních táborech. Ještě tu noc navíc vydal říšský protektor Reinhard Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské, kterou Němci považovali za nejnebezpečnější domácí organizaci. Její organizační aparát totiž v masovém měřítku sloužil odbojovému hnutí. A po válce se právě jeden takový sokolský odbojář – jeden za všechny – stal symbolem říjnového smutného svátku. Řeč je o gymnastovi a autorovi legendární sletové skladby mužů z roku 1938 nazvané Přísaha republice Františku Pecháčkovi.
František Pecháček strávil většinu dětství v Nové Pace a už tam se stal členem sokolské obce. Vstoupil do armády a už během první světové války byl aktivním sokolským cvičitelem. Po vzniku Československa přijal funkci vedoucího stálých škol obce sokolské v Tyršově domě, vytvářel hromadné skladby pro družstva cvičenců, z nichž jedna zvítězila v mezinárodní gymnastické soutěži v Paříži v roce 1937.
Po vypuknutí druhé světové války už byl Pecháček ženatý a rozhodl se bojovat proti nacismu na domácí půdě. Stal se zemským velitelem organizace Obce sokolská v odboji. Po atentátu na Heydricha byli Pecháček i jeho žena Emílie zatčeni a tvrdě vyslýcháni. Ji pak na čas pustili, ale Pecháčka nechali pod zámkem v Terezíně. Poté je oba odděleně poslali do koncentračního tábora Mauthausen. Emílie Pecháčková zemřela v plynové komoře 26. ledna 1943. Pecháček byl popraven 3. února o rok později. „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné,“ řekl svým spoluvězňům, když jej odváděli.
Není přesně známo, jakým způsobem nacisté Pecháčka zlikvidovali. Existují tři verze. Ta jedna je, že ho prostě zastřelili. Druhá říká, že byl odbojář roztrhán vzteklými psy. A ta třetí, že ho nezáměrně zranila doga velitele tábora Georga Bachmayera a poté, co ho v nemocnici ošetřili, byl Pecháček zastřelen.
Akce Sokol
Akce Sokol byla nacistická likvidační akce, která odstartovala v noci ze 7. na 8. října 1941 na přímý rozkaz SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, který měl přímo od Hitlera jasně zadáno, že Sokol musí zmizet. Gestapo dostalo za úkol zatýkat vysoké sokolské funkcionáře a župní tělovýchovné a okresní činitele. Celkem bylo zatčeno kolem 1 500 sokolů, z nichž většina poté, co je nacisté trochu „pomuchlali“, putovala rovnou do Malé pevnosti v Terezíně a potom do Osvětimi. Podle dnešních výzkumů se 93 % z nich nedožilo konce druhé světové války.
Kromě zničení vlivu sokolů a jejich působení v odboji se nacistům tehdy Akce Sokol vyplatila i jinak. Do klína jim spadly státní sokolské dotace, statisícové členské příspěvky, výtěžky ze sokolských sletů a veškerý nemovitý majetek, jako hřiště a tělocvičny. Z nich do konce roku 1941 nechal Heydrich odstranit všechny plakety, busty, nápisy, cokoliv, co by je spojovalo s tělovýchovnou organizací.
Sokolíci se ale nevzdali. Po atentátu na Heydricha vznikla ilegální sokolská organizace Jindra, kterou nacisti okamžitě začali sledovat. Jejím členem byl právě Pecháček a je známo, že hrdým sokolem byl také Jozef Gabčík. A koneckonců, schůzky k operaci Anthropoid se konaly právě u Františka Pecháčka v bytě. Ačkoliv přesný počet členů není znám, když Sokolíkům sebrali jejich oficiální „rodinu“, rozpustili se tajně v protinacistickém odboji, aby mohli zůstávat věrni svým morálním hodnotám.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
