Bitva u Stalingradu

Bitva u Stalingradu, někdy také nazývána jako bitva o Stalingrad, byla jedním z největších a nejdůležitějších střetnutí druhé světové války. Její výsledek byl klíčový jak pro Hitlerovu Třetí říši, tak pro Stalinův Sovětský svaz. V závislosti na tom, jak bitva mohla dopadnout, by se následně odvíjelo dění na celé východní frontě, které dost možná mohlo dospět až k porážce Sovětského svazu. To je ovšem velice spekulativní úvaha, minimálním důsledkem by ale bylo jednoznačně prodloužení všech bojů na východní frontě, a tím pádem i celé druhé světové války.

Bitva o Stalingrad trvala od srpna roku 1942 až do února roku 1943. Průběh bitvy je z německé strany poznamenán častými zásahy Adolfa Hitlera do taktiky a strategie. Hitler byl doslova uháněn představou, že triumfálně obsadí město nesoucí v názvu jméno jeho úhlavního soupeře. Na dálku často nešťastně zasahoval do řízení nejrůznějších vojenských operací, což hatilo propracovanější plány všech válečných „odborníků“ ve velení Wehrmachtu.

Celkově se ale jednalo o zdlouhavé a gigantické vojenské střetnutí, které velice dobře charakterizovalo chování armád na obou stranách. Rudá armáda zběsile až fanaticky Stalingrad bránila a snažila se jej udržet za každou cenu – motivací měla hned několik. Jednak šlo o barbarské chování německých jednotek na území Sovětského svazu, jež vojáky Rudé armády motivovalo k jakési celonárodní pomstě, dále šlo o „pečlivou“ práci agentů a jednotek NKVD, kteří dostali rozkaz zastřelit každého, kdo by se pokusil město opustit a ustoupit za Volhu.

Naproti tomu vojáci Osy postupně a „precizně“ čistili od nepřátel každou ulici a dům po domu město obsazovali. Klíčovou úlohu ale sehrála také nechvalně proslulá ruská zima, která měla na nepřipravená a neaklimatizovaná vojska Osy dalekosáhlé a devastační účinky. Jedním z velkých problémů bylo například zásobování.

Zatímco se Wehrmacht potýkal s těmito dílčími problémy, Rudá armáda postupně přemístila ke Stalingradu všechny jednotky, které byly v tu chvíli postradatelné jinde na frontě a také další vojenské síly ze Sibiře. Toto obrovské shromáždění sil vyvrcholilo 19. listopadu roku 1942, kdy Rudá armáda zahájila operaci Uran, v níž smetla jak rumunské, tak maďarské a italské jednotky nacházející se na křídlech 6. armády a obklíčila ji ve městě.

mohlo by vás zajímat

Stalinův rozkaz č. 227 aneb „Zpátky ni krok!“: Zadržovací jednotky měly za úkol střílet ustupující vojáky

Operace Uran

Právě před 79 lety, 19. listopadu 1942, začala mohutná sovětská protiofenzíva označována kódovým názvem jako „operace Uran“. Mohutná operace byla naplánovaná v září téhož roku Georgijem Konstantinovičem Žukovem, Alexandrem Vasilevským a pochopitelně také Stalinem.

Přestože byla operace zahájena ještě roku 1942, jedná se o závěrečnou fázi bitvy u Stalingradu. Hlavním cílem bylo osvobodit město ze spárů vojsk Osy a obklíčit tamější nepřátelské vojenské uskupení. Celá operace je souhrnem obrovského množství drobných i velkých taktických postupů, přesunů jednotek a bojů. V zásadě však operace Uran stála na několika nejdůležitějších strategických krocích.

Přibližně sto kilometrů západně od Stalingradu, v donské stepi, vyrazilo vstříc městu přibližně půl milionu vojáků, kteří rozdrtili rumunské jednotky. Sověti udeřili také z jihozápadu a následně se připojil i Stalingradský front jižně od města. 23. listopadu se jednotky setkaly a obklíčily německé sbory ve Stalingradu, což později vedlo k jejich likvidaci a kapitulaci.

mohlo by vás zajímat

Operace Barbarossa 1941: Nacistické Německo plánovalo napadení SSSR již v polovině roku 1940

Historické vítězství Rudé armády

Ve stalingradském obkličovacím kotli zůstalo přibližně 250 tisíc německých vojáků, které kromě Rudé armády trápilo i extrémně nedostatečné letecké zásobování – namísto potřebných 500 tun materiálu denně se dařilo dopravovat pouze 94 tun materiálu. Němečtí vojáci umírali hladem, vyčerpáním i v důsledku různých nemocí.

Sovětská vojska měla v tu chvíli již v podstatě „vyhráno“, mimo jiné také díky Adolfu Hitlerovi, který do taktiky německé velení v kritické chvíli výrazně zasáhl a doslova nahrál Sovětům, a Hermannu Göringovi, který fatálně nezvládl vzdušné zásobování a v podstatě zdecimoval přepravní a zásobovací část Luftwaffe.

Rudá armáda postupně zmenšovala obkličovací kotel a německou armádu zatlačila až ke stalingradským troskám. Kotel byl následně rozdělen na dvě části (severní a jižní), přičemž jižní část kotle kapitulovala 31. ledna 1943 a severní část o dva dny později, 2. února 1943. Do sovětského zajetí padlo přes devadesát tisíc vojáků, z nichž se po druhé světové válce domů do Německa vrátilo pouhých pět tisíc.

Zdroj: Česká televize, Fronta, Wikipedia