Omdlévající Dubček a plná Praha tanků: Jak Sověti přinutili ČSSR k přijetí bratrské pomoci – G.cz
Vyhledávání

Omdlévající Dubček a plná Praha tanků: Jak Sověti přinutili ČSSR k přijetí bratrské pomoci

Vlastizrádci, kteří stáli za okupací. + DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Po vtrhnutí vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968 následovalo mnoho zásadních událostí, které doprovázela například zatčení našich předních politických představitelů a následný čtyřdenní nátlak na některé z nich, který vyvrcholil kapitulací a podepsáním tzv. Moskevského protokolu. 27. srpna pak Alexander Dubček v rámci projevu k národu uznal dočasnou okupaci země a Čechoslovákům sdělil, že její součástí bude i tzv. normalizace...

Martin Miko
Martin Miko 27.8.2020, 13:30

Okupace, únos, vydírání

"Drazí moji spoluobčané, soudružky a soudruzi, těžko se mi hledají slova, kterými bych vyjádřil vděčnost za nesmírné projevy důvěry, kterými jste zahrnuli mne i ostatní soudruhy, na které jste čekali. Vaše vysoká morálka, uvážlivý postup, vystupování a pevně vyjádřené přesvědčení, že se do svých funkcí vrátí všichni řádně zvolení funkcionáři strany a ústředních orgánů, nebyly planou vírou. Jsme zase ve svojí práci mezi vámi. Děkujeme vám." Těmito slovy započal první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček svůj projev 27. srpna 1968, ve kterém bohužel předznamenal následný nástup normalizace v Československu.

Nechvalně proslulému projevu Dubčeka předcházela invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968. Vojsko Varšavské smlouvy se na základě zvacího dopisu rozhodlo „vypomoct“ naší zemi tím, že se postupně zmocnilo kontroly nad naší zemí. V souvislosti s tím byli zatčení a uneseni i vedoucí představitelé KSČ, a to včetně Františka Kriegela, Oldřicha Černíka, Josefa Smrkovského, Alexandera Dubčeka. Československý prezident Ludvík Svoboda následně odletěl s delegací do Moskvy, kde požádal, aby se jednání o budoucnosti země zúčastnili i věznění představitelé KSČ.

Nakonec byli propuštěn Dubček, Smrkovský, Špaček a Šimona, kteří byli Sověty ukryti kdesi v lesích, a do Moskvy byli následně dopraveni až 24. srpna 1968. Na základě sdělení tajemníka ÚV KSSS Borise Ponomarjova se českoslovenští politici dozvěděli, že se budou moct vrátit domů pouze, když podepíšou připravené smlouvy. Po čtyřech dnech nátlaku, vydírání a vyhrožování, při kterém Dubček několikrát omdlel, se nakonec českoslovenští představitelé rozhodli podepsat Moskevský protokol. Ten je přezdíván jako „bratrská pomoc od Sovětského svazu“, ale ve skutečnosti to znamenalo naprostý opak. Moskevský protokol podepsali všichni zúčastnění kromě Františka Kriegela, který byl následně odvolán z předsednictva ÚV KSČ, ale ztratil i například post předsedy Národní fronty. Po roce 1969 byl i vyloučen z KSČ a následně poslán do penze.

A co to vlastně byl ten Moskevský protokol? Celým názvem šlo o Protokol o jednání delegace SSSR a ČSSR, ve kterém si Sověti diktovali ideové podmínky k dalšímu fungování Československa. V podstatě šlo o zapření celého pražského jara, které symbolizovalo uvolňování režimu. Tato „bratrská pomoc ČSSR“ se bohužel nesla ve znamení 15 podmínek, které zahrnovaly například personální čistky, obnovení cenzury i ztrátu svobody v mnoha oblastech. Úroveň občanských i hospodářských svobod se tak vrátila na úroveň druhé poloviny 50. let. A tímto způsobem fungovalo Československo až do sametové revoluce, tedy dalších (a dlouhých) 21 let.

Po srpnu 1968 postupně přicházel Dubček o politickou moc. 17. dubna 1969 bylo rozhodnuto o zvolení nového předsednictva ÚV KSČ a Dubčeka v pozici Prvního tajemníka vystřídal Gustáv Husák. Následně se stal Dubček velvyslancem v Turecku, jenže tato pozice mu příliš dlouho nevydržela. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ, a proto nastoupil do podniku Západoslovenské státní lesy na pracovní pozici mechanizátora, kde pracoval až do roku 1985. A tak se z hlavní osobnosti pražského jara 1968 stal obyčejný dělník, který se až na výjimky nijak politicky neangažoval.

Jeho čas znovu přišel ař po roce 1989, když 22. listopadu vystoupil na balkóně na Václavském náměstí v Praze po boku Václava Havla. Lidé ho tehdy nadšeně vítali, a dokonce se o něm uvažovalo jako o možném prezidentovi republiky. Nakonec se však stal předsedou Federálního shromáždění. Tuto funkci vykonával až do roku 1992, kdy zemřel na vážná zranění po dopravní nehodě na dálnici D1, o které si víc můžte přečíst tady.

Podobné články

Doporučujeme

Další články