Občanské fórum vzniklo naprosto bleskově. Jenom dva dny po dramatických událostech na Národní třídě už se nové hnutí zformovalo v pražském Činoherním klubu. Disidenti vstoupili do jednání se všemi stranami a začali směřovat zemi vstříc demokracii.
Chaos...
Václav Havel později vždycky mluvil o událostech, které následovaly bezprostředně po masakru na Národce jako o době, která byla velice vzrušující, dobrodružná a všude vládl chaos. Ostatní, kteří stáli u zrodu Občanského fóra, zase často zmiňují, že to byla Havlova schopnost organizace a jasné komunikace, které udělaly z OF ohromnou politickou sílu.
Přitom všechno vznikalo tak trochu nahodile. Chartista a novinář Jan Urban třeba chtěl, aby v sobě nové hnutí mělo slovo fórum. Po vzoru východoněmeckého Neues Forum, tedy Nové Fórum. Slovo Občanské zase údajně dosadil sám Havel. Legendární logo, tedy to usměvavé Óčko s eFkem taky vzniklo jakoby mimochodem. Grafika a designér Pavel Šťastný tehdy ještě jako student během čtvrt hodiny návrh načrtl a hodil ho do soutěže spíš jako vtip.
Ale nebýt tohohle kontrolovaného chaosu, který svou čirou energií tlačil Československo k pádu totality a ke svobodným volbám, byla by nejspíš sametová revoluce mnohem vleklejší, obtížnější… a bůhví, jestli by vůbec byla sametová.
… a romantika
Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny! Aspoň tak znělo později volební heslo hnutí. A minimálně na poměry klasických volebních hesel, tohle bylo doopravdy pravdivé. Ostatně nakonec v Občanském fóru byli skutečně všichni. Minimálně začátkem devadesátých let jste jen těžko zavadili o někoho, kdo neměl s OF něco společného.
A nemuseli to být jenom politici. Ivan Jonák například ve své zprostředkované knize vypráví o tom, jak vydělal hromady peněz na tom, že prodával odznáčky Občanského fóra. Protože prostě neměl nikdy rád komunisty. Proto taky dodával, že úplně nejpopulárnější věc, kterou během sametu prodával, bylo “parte KSČ”.
Studenti, akademici, dělníci, disidenti, všichni měli potřebu se konečně svobodně nadechnout a OF byla jejich cesta ven ze zatuchlého východního bloku, kde se pořádně nedalo dýchat posledních čtyřicet let. Takhle zpětně působí fotografie a záběry z tehdejší doby velice romanticky a dojemně. A občas se u prohlížení těch fotek plácnete do čela a řeknete si: “No ne asi, jasně, že tam někde tenhle pán z televize musel být.”
Pár zajímavých charakterů jsme vám hodili do galerie, tak na ně koukněte a... pravdu a lásku, přátelé.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
Jan Fiedler
