Zájmový kroužek

Věřte tomu nebo ne, NSDAP nebyla vždycky NSDAP. Nejdřív to byla Německá dělnická strana, která vznikla v lednu 1919. Její členové si ale říkali nacisté, protože to byla chytlavá zkratka sousloví “nacionální socialisté”. Strana byla mainstreamem považována za extremistickou - a taky byla. Šovinismus, revanšismus, rasismus, antisemitismus… Zasedání se pořádala pro pár desítek lidí.

Situace v Německu byla v té době dost nešťastná. Po prohrané první světové se společnost potácela na hranici anarchie a v obavě před komunistickou revolucí se spojily největší politické strany a ustanovily Výmarskou republiku. Nově vzniklý stát musel nejenom přejít z monarchie na demokratický systém, ale ještě se vypořádat s koncem války. Velmoci, které vyhrály válku, sebraly Německu velkou část území, donutily zemi, aby rozpustila svou armádu a Německo se muselo upsat k astronomickým částkám za vojenské reparace. Což vedlo ke spoustě nepokojů, protože zhrzení veteráni se (velice naivně) domnívali, že válka by se dala vyhrát, kdyby armádu nezradili proradní politici.

A tady vstupuje do hry Adolf Hitler. Který v té době pracoval jako, pozor, armádní agent, který měl dohlížet na nebezpečné extremistické skupiny. Což takhle zpětně zní, jako kdybyste vzali depresivního sebevraha a nechali ho, ať vám pohlídá střepinový granát. Samozřejmě místo toho, aby Německou dělnickou stranu hlídal, Hitler do ní vstoupil a nejenom, že utvrdil narativ proradných politiků, kteří zradili říšskou armádu, ale navíc přihodil do mixu ještě Židy.

A 24. února 1920 se strana přejmenovala na NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, tedy Národně socialistická německá dělnická strana.

mohlo by vás zajímat

Nacistické vánoční směrnice: 20 stránek o tom, čím zdobit, co zpívat a jak dát na špici stromku svastiku

Cesta nahoru

Začátkem dvacátých let davy před Hitlerovým řečnickým pultíkem rostly, ale ne dostatečně, NSDAP sice nabírala členy, ale pořád byla stejně na okraji zájmu jako na okraji politického spektra.

Uvnitř strany se ale děly věci. Zakládaly se uniformy, přihazovaly se rituály a symboly. Založily se paramilitarizované oddíly SA, ozbrojené křídlo strany. Vznikla svastika, “Heil Hitler!” pozdrav, nosily se uniformy… tady v podstatě můžete vidět první semínko, ze kterého měla do několika let vyrůst celá Třetí říše. A všechno to vycházelo přímo z osoby Vůdce.

V listopadu 1923 se Hitler pokusil se svými SA-many o státní převrat. Během zasedání mnichovských elit v místním pivovaru si Adolf s revolverem v ruce vynutil slovo a dovnitř vtrhli členové SA.Puč ale nevyšel, přestože se Hitlerovi podařilo zfanatizovat menší dav, celé to skončilo totální fiaskem s držením rukojmích a “pochodem na Mnichov” v Mussoliniho stylu. Hitlera s Hessem zavřeli (a chlapci si díky tomu našli čas, aby naškrábali Mein Kampf), Göring koupil několik kulek do stehna a boku a přežil jenom proto, že ho ukryla a postarala se o něj místní židovská rodina. Protože osud má zvláštní smysl pro černý humor.

NSDAP byla rozpuštěna. Ale hned, jak se Hitler dostal po devíti měsících ven, dal stranu zpátky dohromady. Radikalizoval se, všem nutil svou nudnou knížku (jako každý nepublikovaný “spisovatel”) a útočil ve svých projevech čím dál tím víc na Židy a marxismus. Až do konce dvacátých let se straně moc nedařilo, v roce 1928 dostala do Reichstagu jenom necelá dvě procenta zástupců.

Ale potom přišla Velká hospodářská krize. A americké banky potřebovaly rychle zpátky všechny peníze, které Německu napůjčovaly. Takže německá ekonomika šla přes noc k zemi.

GALERIE Historie NSDAP

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Reise ins Reich!

Demokratické strany nezvládaly situaci a levice byla příliš rozhádaná sama se sebou. Jediný, kdo dokázal z Velké hospodářské krize něco pořádně vytěžit, byla NSDAP. Nabídla veřejnosti narativ židovského spiknutí a nabízeli řešení. Sice nereálné, ale řešení. Náckové rychle nabírali popularitu. Měli podporu napříč všemi sociálními bublinami. Dělníkům a rolníkům slibovali pracovní pozice. Podnikatelům a továrníkům se zase líbilo, že NSDAP nenávidí komunisty.

V roce 1932 Hitler prohrál prezidentské volby proti von Hindenburgovi. Který mimochodem kandidoval jenom proto, aby udržel Hitlera od moci. To mu nevyšlo, protože v létě toho roku náckové získali první místo ve volbách do Reichstagu. Hindenburgovi lidé přišli s plánem, jak propojit úřadujícího prezidenta s popularitou Hitlera i jeho strany a von Hindenburg v roce ‘33 dosadil Adolfa na pozici kancléře.

A jak říká BJ Blazkowicz: “V roce 1933 šlo všechno do hajzlu.” NSDAP označil požár Reichstagu za komunistickou teroristickou akci, o pár dní později díky tomu získali nacisté ve volbách 44 % a Hitler to mohl rozjet naplno. Svoboda slova zmizela. Všechny ostatní strany kromě NSDAP zmizely. Vydávají se protižidovské zákony, SA-mani terorizují lidi na ulicích, zakládá se první koncentrační tábor.

NSDAP se jako rakovina rozlezla po celém Německu, a to se pomalu měnilo ve Třetí říši. Z nacistů se stali noví neomezení vládci země. Jenomže na “vládcích” je nepříjemné to, že jsou v množném čísle. Takže na přelomu června a července ‘34 se Hitler pokusil udělat všechno pro to, aby z plurálu udělal singulár. Noc dlouhých nožů, tak se tomu dneska říká. Reálně to znamenalo brutální čistky uvnitř strany, zatýkání, střílení, popravy…

Hitler a jeho nejbližší se zbavili konkurence uvnitř NSDAP a když v září zemřel prezident Paul von Hindenburg, další volby už se nekonaly. Hitler spojil úřad prezidenta s kancléřem do jedné pozice. Do pozice vůdce.

Osudy Hitlera, NSDAP a Třetí říše jsou od té chvíle osudem jedním. Všechny tři entity jsou, jak jsme říkali, nesmrtelně propojeny. A všechny tři v podstatě umřely společně v dubnu 1945. O nějakých pětadvacet let později, než umřít měly.