Zeman 1998: Ústava platí pro každého
Vládní krize okolo (ne)odvolání ministra kultury Antonína Staňka pokračuje již sedmým týdnem a vzhledem k chování všech aktérů zřejmě ještě nějakou dobu potrvá. Jádrem celého problému je neochota prezidenta Miloše Zemana přijmout demisi stávajícího ministra a jmenovat jeho nástupcem Michala Šmardu, vůči kterému má prezident výhrady spíše osobního charakteru. Postup jmenování a odvolání ministrů upravují články 68 a 74 Ústavy, které říkají, že prezident jmenuje a odvolává ministry na návrh předsedy vlády – zatímco ústavní právníci jasně deklarují, že prezidentovi Ústava nedává možnost výběr ministrů ovlivnit, Miloš Zeman je jiného názoru. Podle něj Ústava nestanovuje žádnou lhůtu, do kdy musí dojít k výměně daného člena vládního kabinetu a proto odmítá odvolat Staňka i přes návrh premiéra Babiše.
Zajímavé ovšem je, že přesně před 21 lety, tedy 12. července 1998, tvrdil Miloš Zeman něco úplně jiného...
Po vyhraných volbách z června 1998 a následných jednáních s ODS, která vyústila v podepsání tzv. Opoziční smlouvy, se v červenci očekávalo jmenování Zemana předsedou vlády tehdejším prezidentem Václavem Havlem, který si ale před samotným jmenováním vlády vyžádal konzultaci ohledně výběru některých Zemanových ministrů. Tuto skutečnost pak v neděli 12. července rozebíral Miloš Zeman spolu s tehdejším předsedou KDU-ČSL Josefem Luxem v diskusním pořadu Sedmička televize Nova, který komentoval uplynulý týden v české politice. Předseda ČSSD, který byl o 5 dní později jmenován ministerským předsedou, tehdy k výhradám prezidenta vůči výběru ministrů řekl následující:
„Vycházím z článku 68 Ústavy a Ústava platí pro každého. Tento článek jasně říká, že prezident jmenuje na návrh ministerského předsedy členy vlády. Já samozřejmě rád sdělím panu prezidentovi svoje personální představy, nicméně pro mě bude rozhodující usnesení sociální demokracie, která se za tímto účelem schází 18. července. (...) Když tedy cituji tento článek 68, tak z něho jednoznačně vyplývá, že tady se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí. (...) Pokud jde o jakési personální veto, já se domnívám, že by bylo v rozporu s citovaným článkem 68.“
Z výše uvedeného citátu vyplívá jediný závěr, a sice, že za posledních 21 let udělal Miloš Zeman ve svém výkladu Ústavy otočku o 180 stupňů. Zatímco v roce 1998 jako budoucí premiér odmítal byť jen připustit, že by měl prezident nárok mluvit premiérovi do výběru jeho ministrů, navíc ještě na základě personálních důvodů, dnes činí pravý opak. Bylo by opravdu zajímavé zjistit, co by si devedesátkový Zeman myslel o své současné verzi. Inu, jak to zpíval Bob Dylan – časy se mění...
A tady se zasmějte nad gumovou páteří Jana Hamáčka.