Už vekslákům v dobách socialismu došlo, že předstírání nemoci a podplacení doktora může člověku přinést invalidní důchod, což znamenalo jistý příjem, spoustu volného času na kšefty a vyhnutí se povinnému zaměstnání. Člověk by si řekl, že v této době jsou předstírané mentální poruchy utopie a že je složité obelhat úředníky i doktory. Ale očividně není...
Předstírání retardace jako byznys
V knize Kmotr Mrázek je popsáno, jak se František Mrázek v dobách socialismu rozhodl podplatit lékaře, aby mu vydal potvrzení, že je invalidní důchodce. To ho osvobodilo od povinného zaměstnání a získal tak dostatek volného času na své vlastní podnikání. I v dnešní době však existují lidé, kteří dokázali přelstít specializované úředníky a lékaře, aby získali jistý příjem a spoustu volného času, a dokonce i bez podplácení.
V posledních dnech se stal hitem médií Petr Stojka z Kladna, kterému se podařilo předstírat středně těžkou psychickou retardaci dlouhých 12 let, avšak kvůli jeho neopatrnosti a nedůslednosti nakonec spadla klec a byl obžalován. Nyní mu hrozí až 5 let za mřížemi. Navíc se obohatil o více než 2 miliony korun na invalidním důchodu a příspěvcích od státu. Opravdu se vyplatí být simulantem?
Přelstít úřady i doktory očividně lze. Mnohem horší je však v této roli vydržet. Jen si vzpomeňme na případ jistého Petra Oláha z Duchcova, který dokázal 4 roky předstírat paranoidní schizofrenii a další psychické nemoci. Za tu dobu od státu získal přes půl milionu korun. Úředníci všeobecně vycházejí z posudků od lékařů, kteří se spoléhají na lékařské zprávy od odborných psychiatrů. Těch je málo, což znamená, že nemají dostatečný čas na to důsledně vyšetřit pacienta. Podvodníkům tak stačí si vše nacvičit společně s nějakým svědkem, jenž jejich diagnózu potvrdí. Většinou se jedná o nějakého příbuzného nebo partnera.
V případě Oláha to začalo podobně. Se svou známou, která předstírala, že je jeho pečovatelka, se společně vydali na klasické kolečko psychiatr – posudkový lékař – sociálka a úřad práce. Podvodníkovi stačilo jen říct, že všude slyší hlasy a k tomu se před úředníky a doktory kymácet. Když k Oláhovi domů posléze dorazila kontrola z úřadů, tak nereagoval a hrál si s autíčky. Jeho „pečovatelka“ potvrdila, že není schopný se o sebe postarat, že ho převléká, umývá a krmí ho. Navíc jim popsala, že ho musí přebalovat. Oláh chtěl zřejmě zapůsobit, takže po úřednicích začal házet jídlo. Výsledkem byl invalidní důchod ve výši 5 042 korun a 8 000 od úřadu práce. Oláh platil své fiktivní pečovatelce za lhaní nejprve 200 korun za měsíc, pak to narostlo na 1 500 korun.
Jenže Oláh dopadl podobně jako Stojka, protože chtěl hrát retarda před úřady, ale zároveň žít běžným životem. Takže stejně jako Stojka se projížděl autem a bohužel to dělal bez rozsvícených světel, takže ho zastavila policie. V autě měl navíc kartičku ZTP/P, což řidičovi sice umožňuje například jednodušší parkování, jenže auto musí řídit někdo zdravý. Takže nastalo důsledné vyšetřování, v rámci kterého se ukázalo, že Oláh vše jen předstíral. Dokonce si nemoc ani nenastudoval a pouze se choval na základě své intuice.
Podobných Oláhů a Stojků máme v naší republice možná stovky. Zahrát před úředníky věrohodného dementa zřejmě není takový problém. I sami psychiatři přiznávají, že během čtvrthodinového sezení samozřejmě nikdo nic nepozná, na druhou stranu je jen otázkou času, kdy se člověk pravdivě projeví. Představa, že by si normální zdravá osoba celý život hrála na retardovaného jedince, je samozřejmě utopie a málokdo to zvládne.
Říká se, že problémy s hlavou a zády vám žádný doktor nedokáže vyvrátit, protože jsou neprokazatelné, ovšem při důkladnějším pozorování se předstírání retardace očividně prokázat dá. Možná by na tuto činnost měla vláda vyčlenit více prostředků, protože se to v závěru vyplatí.
A zde hokejová legenda Dominik Hašek uvažuje o tom, že by se stal prezidentem.
Podobné články
Doporučujeme
