Vražda, která rozpoutala protižidovské nálady

Je středa 29. března 1899, krátce před Velikonocemi, a na Polnou u Jihlavy začala pomalu padat tma, když se devatenáctiletá švadlenka Anežka Hrůzová vracela z krejčovské dílny do vesnice Věžnička. Jde cestou kolem lesíku Březina, když vtom na ni někdo několikrát zaútočí kamenem. Její bezvládné tělo padne na zem, kolem krku jí vrah utáhne lano a podřeže ji jako obětního beránka. Tímto činem začalo období, které dnes nazýváme jako hilsneriáda.

Když se dívka nevrátí domů, kde na ni čeká její matka Marie, je po ní dva dny nato vyhlášeno obrovské pátrání, do kterého se zapojí celá obec. To trvá do Bílé soboty, kdy její bezvládné nahé tělo nalezne skupinka dětí v nedalekém lese mezi stromky. Anežka leží na břiše s rukama pod hlavou a nepřirozeně ohnutýma nohama, které trčí do vzduchu. To nasvědčuje tomu, že sem byla její mrtvola umístěna až po smrtelném ztuhnutí. Tím se však lékaři příliš nezabývají a za příčinu smrti určí vykrvácení. Z jejího těla prý unikla všechna krev, ale přesné množství, které uvnitř zůstalo je součástí sporných bodů případu. Zarážející však je, že kolem místa vraždy je krve příliš málo.

Oděv se nenalezl a fantazie lidí začíná rychle pracovat - odnesl si je snad vrah k fetišistickým účelům? Na místě činu se shromáždí snad celá vesnice a jeden z přítomných vykřikne: „To je jasné, je podkošerována! “ To má znamenat, že byla zabita vykrvácením, jakým Židé získávají maso k rituálně čistým pokrmům. A rázem je o vínikovi jasno! Museli ji zabít Židé, protože Velikonoce toho roku připadaly na konec židovského svátku Pesach.

Udělal to Hilsner!

Podle staré antisemitské pověry měli Židé používat krev křesťanských panen ke svým zvráceným obřadům. A pak přichází věta, která změní život i našemu budoucímu československému prezidentovi Tomáši Gariggue Masarykovi. „Udělal to Hilsner!“ křičí někdo z přítomných. Jedná se o dvaadvacetilého Leopolda Hilsnera z chudé rodiny, který se jen tak potuluje po okolí a o práci příliš nestojí.

Mladík je krátce nato zadržen a během vyšetřování se dopouští několika lží, které jsou sice vůči případu bezvýznamné, ale pro něho mají v budoucnu zničující důsledky. Na presumpci neviny se tu nehraje, o jeho vině totiž bylo rozhodnuto již dlouho před padnutím rozsudku. V té době se totiž v Polné a následně i na celém území dnešního Česka rozpoutává štvanice nejen proti domnělému vrahovi, ale i proti celé židovské komunitě jako takové. Hilsner je nakonec odsouzen k trestu smrti oběšením.

Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti i svých studentů. Po jeho protestech proti rozsudku a na základě dalších znaleckých posudků byl verdikt 25. dubna 1900 zrušen a případ byl kasačním soudem ve Vídni vrácen k novému projednání. Masarykovi nešlo ani tak o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval poněkud s despektem, ale o to, aby případ nebyl vnímán jako rituální vražda.

GALERIE Hilsneriáda

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

V novém procesu u Krajského soudu v Písku v říjnu 1900 byla Hilsnerovi přičtena ještě vražda Marie Klímové z Horní Věžnice, která zahynula před více než dvěma roky. Na základě nepřímých nebo údajně vymyšlených svědectví byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na obou vraždách k trestu smrti na šibenici. Císař František Josef I. mu v červnu 1901 šibenici prominul císařskou milostí a trest se mu změnil na doživotí.

Teprve v březnu 1918 udělil císař Karel I. Hilsnerovi milost. Zbytek života strávil pod cizím jménem ve Vídni, kde mu byla na pokyn prezidenta Masaryka údajně vyplacena finanční podpora a kde také v roce 1928 kvůli podlomenému zdraví z vězení zemřel. Hilsnerovým případem se v následujících letech zabývala řada historiků i spisovatelů.

Dosud nevyřešená vražda

Ti si kladli otázku, kdo opravdu stál za brutální vraždou, která tehdy pohnula celým národem. Objevily se i spekulace, že Anežku zabili její rodinní příslušníci. Den před svou smrtí se totiž prý dívka ošklivě pohádala se svým bratrem kvůli věnu. Není vyloučeno, že po hádce došlo ke rvačce, při které byla Anežka smrtelně raněna.

Navíc jak Anežčina matka, tak bratr jsou po vraždě viděni s neobvyklým zraněním a podle výpovědí sousedů nebyly vztahy v rodině úplně ideální. Dokonce se vsí nesou zvěsti, že Marie Hrůzová kdysi utrápila svého manžela, který byl jednoho dne nalezen v lese mrtev. Jedná se jen o klepy? Pokud ano, proč se matka začala po zmizelé dceři shánět až po několika dnech?

V roce 1968 se navíc objevily informace, že jistému katolickému knězi se před smrtí vyzpovídal z vraždy Hrůzové její bratr. Podle historika Bohumila Černého, který se případem vraždy Hrůzové detailně zabýval, je ale příběh se zpovědí jen fáma. Dodnes ale v případě zůstává spousta otázek nezodpovězena. Především ta nejhlavnější - tedy kdo opravdu Anežku Hrůzovou zavraždil? Byl to Leopold Hilsner, nebo snad Anežčin bratr a vlastní matka? Anebo někdo úplně jiný? To se už nejspíš nikdy nedozvíme.

A tady čtěte o americkém Černobylu, jaderné havárii v Three Mile Island.