Kvůli židovskému původu prošel spisovatel a novinář Arnošt Lustig během druhé světové války několika koncentračními tábory. V dubnu 1945 se mu podařilo z transportu smrti uniknout a válku zázrakem přežil. To, že musel prožít neskutečné hrůzy, kterého ho zcela jistě doživotně poznamenaly, tak o tom není pochyb. Své si Lustig ale užil i s komunisty. Dnes by se tento spisovatel, kterého jeho knížky udělaly nesmrtelným, dožil 93 let.
Vracel se k tématu holocaustu
Arnošt Lustig se narodil v roce 1926 do rodiny drobného obchodníka v Praze. Jeho studium překazila válka, kvůli židovskému původu byl ze školy vyloučen a v roce 1942 byl ve svých 16 letech poslán do koncentračního tábora v Terezíně, a později byl přemístěn do Osvětimi a Buchenwaldu. V koncentračních táborech zemřela velká část jeho příbuzných. Jemu se však povedlo něco pomalu nemožného - přežít hrůzy těchto zařízení zrůdného nacistického režimu a v dubnu 1945 uprchnout z tzv. transortu smrti. Do konce války se pak Lusitg musel ukrývat.
Svě první dílo Noc a naděje, pro které našel inspiraci ve vlastních zážitcích z terezínského ghetta, vydal 12 let po skončení válčných hrůz a tématu holocaustu se nedokázal už nikdy zbavit. Následovalo mnoho dalších knih a publikací. Nejzásadnějšími se staly romány Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Dita Saxová a Nemilovaná.
Komunistům byl také trnem v oku
I když byl původně členem KSČ, tak se posléze stal komunistům trnem v oku a dostal se na seznam zakázaných autorů. V srpnu 1968 trávil Arnošt Lustig se svou rodinou a dalšími novináři a umělci dovolenou v Itálii. Zde se ráno 22. srpna dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československu. Do Prahy se už se ženou a dětmi nevrátili a rozhodli se emigrovat. Nejprve zamířil do Jugoslávie, pak do Izraele a nakonec skončil v USA, kde vyučoval na univerzitě ve Washingtonu. Do Československa se vrátil po roce 1989 a po svém návratu vydal ještě množství dalších knih. Příkladem může být trilogie o osudech tří židovských žen (Colette, Tanga a Lea). Colette se dočkala několika filmových zpracování. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české mutace časopisu pro pány Playboy.
Připomeňme si tohoto velkého spisovatele několika jeho citáty:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
