Co mají společného Romana Zienertová, Dana Stodolová a Jaroslava Fabiánová? Všechno to jsou vražedkyně, které si v českých věznicích odpykávají doživotní tresty. Dnes si připomeneme příběh a hrdelní zločiny poslední jmenované, které bývá přezdíváno Drsná Jarka. Na svém kontě má celkem čtyři vraždy a poprvé zabíjela už v šestnácti letech!
Mladá násilnice
Vražedkyni Jaroslavu Fabiánovou zmiňujeme v rámci našeho seriálu Vrazi východního bloku navzdory tomu, že některé své nejtěžší zločiny spáchala až po pádu železné opony. První krev jí však ulpěla na rukou už v roce 1981.
Jaroslava Fabiánová se narodila v roce 1965 na severu Čech. Její dětství nebylo dle dostupných zdrojů vůbec ideální, měla být opakovaně znásilňována a její rodina se o ni moc nestarala. Když jí bylo 13 let, její rodiče se rozvedli a pak už o ni neměli zájem vůbec, čímž se z Jarky stala dívka ulice.
Na začátku 80. let se dala dohromady s partou romských mladistvých zlodějíčků, kteří kradli, případně nabízeli za úplatu své tělo. Jarka zrovna tak. Děčínský gang se vloupal například do bufetu Sněženka, kde se našly Jarčiny stopy. Mnohem horší zločiny však měly teprve přijít.
Kromě vloupaček si Jarka obstarávala peníze také prostitucí. Bylo jí 16 let, což byl přesně ten věk, který vzrušoval osmasedmdesátiletého Vladimíra Zavřela. Tento senior se rád oddával sexuálním hrátkám s mladistvými. Jarka očekávala, že dostane slušně zaplaceno, když ale přišlo na lámání chleba, dočkala se velkého zklamání. Dostala méně, než měla. Zmocnil se jí záchvat vzteku a vrhla se na seniora, který se tentokrát nedočkal sexuálního ukojení. Nejprve jej opakovaně praštila kladivem do hlavy, pak mu zasadila bezmála dvě desítky ran nožem do hrudníku. Její běsnění nebralo konce a na závěr ho ještě několikrát bodla šídlem do obličeje.
Po vraždě z místa činu ihned neutekla, ale pustila se do hledání cenností, čímž za sebou zanechala otisky prstů. Kriminalisté navíc našli otisk její stopy v krvi zemřelého. Jelikož odpovídal tomu, který se nedávno objevil v bufetu Sněženka, neměli těžkou práci a vražedkyně byla hned následující den dopadena.
Příliš málo za vraždu
Za loupežnou vraždu vyfasovala sedm let. Nebyla ještě plnoletá, a tak dostala nižší trest. V průběhu výkonu trestu se odvolala, takže nakonec ve vězení pobyla jen 4 roky a 9 měsíců.
Pobyt za mřížemi pro ni neměl nijak nápravný charakter. Když se dostala na svobodu, uchýlila se zase k prostituci. Své klienty okrádala, a to velmi rafinovaným způsobem. Nejprve je pomocí hypnotik uspala, pak jim obrátila kapsy. Obstojně si vydělávala a dlouho jí to procházelo, až jednou dala léky na spaní do piva kardiakovi, pro jehož srdce to bylo příliš. Zemřel a Jaroslava měla na krku už druhou vraždu. V roce 1996 byla odsouzena k 10 letům nepodmíněně a dostala zákaz návštěv Prahy.
Napravená? Ale kdeže!
Na svobodu se dostala po uplynutí dvou třetin trestu v roce 2001. Dva roky nato byla dopadena v souvislosti s krádeží mobilního telefonu. Jelikož k tomu došlo na území Prahy, kde měla v té době zakázaný pobyt, byla odsouzena k jednomu roku vězení, ovšem s tříletým odkladem.
Známá „uspávačka“ tak tento trest nenastoupila, navíc si nadále nedělala nic ze zákazu návštěv matičky Prahy. Poblíž autobusového nádraží Florenc se seznámila se seniorem Augustinem, který ji pozval na skleničku, a pak k sobě domů.
A jak mu Fabiánová dobrotu oplatila? Zavraždila jej kuchyňským sekáčkem a jeho byt pak důkladně vybílila. Po sobě zanechala jen velké množství stop a mrtvé tělo.
Než byla dopadena, zabila ještě jednou. Na začátku srpna 2003 se během potulky po Praze seznámila s třicátníkem Richardem, který ji měl pozvat na diskotéku. Nakonec pak skončili v jeho bytě, ve kterém byl Richard o několik dní později nalezen mrtvý. Tělo poseté téměř čtyřiceti bodnými ranami objevila v koupelně jeho dcera. Navíc se zjistilo, že z bytu zmizely věci v hodnotě přes 24 tisíc korun.
Dopadená Fabiánová vraždu popírala, přiznala se jen k loupeži. Důkazy ji však usvědčily, zejména pak její DNA, které bylo nalezeno pod nehty zavražděného. Nakonec se ji podařilo spojit i s předchozí vraždou seniora.
Soud dospěl k závěru, že jiný než doživotní trest nepřipadá v úvahu. O podmínečné propuštění může tentokrát žádat až v roce 2036.
A zde si můžete přečíst příběh z doby, kdy se za vraždy ještě popravovalo – Poslední poprava na našem území: Vladimír Lulek vyvraždil v předvánočním čase celou svou rodinu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
