Milovník svobody a cigaret

Frank Zappa, který hrál tu nejsjetější hudbu vůbec a přitom krom kávy a cigaret žádné drogy nebral, začal svou kariéru v 60. letech ve vlastním malém studiu, kde nahrával hudbu pro různé malé nízkorozpočtové filmy a příležitostně dělal námezdního kytaristu pro nejrůznější kapely. Inspirován bluesem, jazzem a experimentální vážnou hudbou hrál mladý Zappa v podstatě, cokoliv co se mu líbilo. Pak ale přišel zlomový okamžik v jeho životě – jistý muž ho požádal, zda-li by pro něj a jeho kamarády nenahrál nějakou „lechtivou skladbu“ pro pánskou jízdu. Frank si vzal peníze a za víkend nahrál na pásek se svou tehdejší přítelkyní pár erotických zvuků. Zrovna když se chystal zákazníkovi předat pásky, přepadla ho policejní hlídka. Zappovi ihned došlo, že onen zákazník byl policista v utajení. Hudebník byl odsouzen k šesti měsícům ve vězení za výrobu pornografie, nakonec si ale odseděl jen 10 dní – nicméně, tato událost z něj udělala celoživotního odpůrce autoritářství a nesvobody.

Zappa věřil ve svobodu člověka, ale i podnikání – byl tvrdým zastáncem volného trhu a nízkých daní a o komunismu prohlašoval, že „systém, který zakazuje soukromé vlastnictví, je od základu vadný“. Zappa zároveň tvrdil, že kdo nevolí, nemá si na co stěžovat, a proto měl od konce 80. let na svých koncertech vždy stánky, kde se mohli mladí lidé registrovat jako voliči – dokonce je k tomu povzbuzoval i na obalech svých alb. Zašlo to tak daleko, že vážně uvažoval nad kandidaturou na prezidenta Spojených států jako nezávislý kandidát, z čehož nakonec (bohužel, bohudík?) sešlo.

Největší nepřítel Ronalda Reagana

Tento aspekt jeho osobnosti se pak naplno rozvinul během 80. let, kdy si Zappa našel nového nepřítele – republikánskou administrativu tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana, ve kterém Zappa neviděl nic jiného než pokus udělat ze Spojených států fašistickou teokracii. Ve svých písních i v rozhovorech otevřeně kritizoval falešné puritánství americké společnosti, prázdné hodnoty republikánů, Reaganovu představu zdravé křesťanské společnosti (sám byl ateistou) a především pokrytectví.

Nakonec Zappa dokonce vypovídal před americkým kongresem – Zappa byl hlasitým kritikem nově vznikajícího výboru Parents Music Resource Center (PMRC), který založily manželka senátora Ala Gorea (budoucího viceprezidenta USA) Tipper Gore a Susan Baker, manželka tehdejšího ministra financí. Tento výbor si dal za úkol omezit mladistvým přístup k hudbě, která prý propagovala nevhodné sexuální chování, braní drog a satanistické texty. Zappa proto v září 1985 Kongresem pronesl plamenný projev, v němž napadl senátory za jejich pokrytectví a obvinil je ze snahy zavést ve Spojených státech cenzuru – během své výpovědi přečetl První dodatek americké ústavy, který chrání svobodu vyznání a slova, a otevřeně prohlásil, že PMRC je protiústavní. Nakonec byl schválen zákon, dle kterého musí být každá nahrávka s explicitním obsahem označena samolepkou. Zappa neúspěšně navrhoval, aby se prostě na zadní stranu desky napsal celý text alba a zákazník se má rozhodnout sám, zda ho text pohoršuje či ne. Zajímavostí je ,že jedno z prvních alb, které samolepku upozorňující na nevhodný text dostalo, byla Zappova deska Jazz From Hell, která ale byla instrumentální.

GALERIE Frank Zappa - bojovník za svobodu

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Federální ministr kultury Frank Zappa?

V Československu se Frank Zappa těšil nebývalé popularitě – však se po jedné z jeho písní pojmenovali kultovní Plastic People of The Universe. Proto když došlo k Sametové revoluci, pozval nový prezident Václav Havel svého oblíbeného muzikanta do Prahy – Zappa ještě v lednu 1990 přijel a byl naprosto nadšený z Havlovy nabídky stát se oficiálním poradcem ministerstva kultury, průmyslu a obchodu a cestovního ruchu – stal by se vlastně takovým zvláštním vyslancem Československa na Západě. Představa byla taková, že bude Zappa pomáhat zahraničním firmám najít své místo na nově vznikajícím československém trhu. Jelikož byly ale Zappovy vztahy s americkou vládou stále dosti nepřátelské, dostal Havel od amerického ministerstva zahraničí na výběr – buď my, nebo Zappa. Havlovi tak nezbylo nic jiného než ze Zappy udělat jen kulturního atašé. I přesto došlo k několika návrhům ze Zappy udělat poslance Federálního shromáždění nebo rovnou ministra kultury.

Svou první návštěvu v Praze si Zappa užil. Podíval se na Pražský hrad, zahrál si s Kocábovým Pražským výběrem a několikrát se nadšeně zmiňoval o nových poměrech v Československu. Podruhé se do Prahy vydal o rok později, kdy zahrál na koncertu při příležitosti odjezdu sovětských vojáků z československého území – bohužel, mezitím mu byla diagnostikována rakovina prostaty v pokročilém stádiu, takže Zappa odehrál jen krátkýou show a poté odešel odpočívat. Zemřel o dva roky později, 4. prosince 1993.

A jestli máte rádi hudbu, tak si přečtěte o tom, jak Drake pokračuje ve vítězném tažení a rap je oficiálně nejpopulárnějším žánrem světa.